2 Afs 318/2023 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 318/2023- 62 - text  2 Afs 318/2023 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: EDEMOST s. r. o., se sídlem Štítného 388/18, Praha 3, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční nám. 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2022, č. j. 39045/22/530022444707622, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 10 Af 27/2022132, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jakubu Hajdučíkovi, advokátovi, se přiznává odměna ve výši 12 897 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) žalobkyni dne 16. 12. 2021 podle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vyzval k podání dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období říjen 2021. V tomto měsíci byla totiž vydražena movitá věc (automobil Peugeot) ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně výzvě nevyhověla a správce daně jí dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 2. 2022 doměřil DPH ve výši 21 868 Kč a stanovil penále ve výši 4 373 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Podle soudu vznikla žalobkyni prodejem automobilu povinnost přiznat daň z uskutečněného zdanitelného plnění ve smyslu § 108 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Tato daň byla žalobkyni doměřena. Žalobkyně však v žalobě neuplatnila konkrétní argumenty proti tomuto doměření. [3] Městský soud se rámcově vyjádřil i k námitkám směřujícím do exekučního a jemu předcházejícího nalézacího řízení. Konstatoval, že nezákonným byl v minulosti shledán zajišťovací příkaz, nikoli daňová exekuce. Dodatečným platebním výměrem se stala doměřená daňová povinnost splatnou. Správce daně pak v souladu s § 169 daňového řádu rozhodl, že exekučním titulem se namísto zajišťovacího příkazu stal dodatečný platební výměr, na jehož základě byla vedena exekuce. [4] Námitka zpochybňující vlastnictví vozidla spadá do fáze exekučního řízení, v němž byla vypořádána. Jako mimoběžné s přezkoumávaným řízením shledal městský soud i námitku neprovedení důkazů (v rámci doměřovacího řízení totiž žalobkyně nevznesla žádné důkazní návrhy, jimiž by se daňové orgány odmítly zabývat) a námitku chybějících listin ve správním spise (většina z nich se netýkala nynějšího řízení; listiny, z nichž žalovaný vycházel, soud provedl k důkazu). Není ani podstatné, že žalovaný původně žalobkyni odmítl uznat odpočet DPH při pořízení vozidla. Na základě soudního přezkumu totiž žalovaný tento odpočet uznal. [5] Argumentace žalobkyně týkající se toho, že chybějící daň (potažmo účast žalobkyně na daňovém podvodu) neexistuje, podle městského soudu také není předmětem tohoto řízení. Správce daně postupem podle § 145 daňového řádu nežádal po žalobkyni, aby daň uhradila opětovně, pouze ji vyzval ke splnění povinnosti daň přiznat. [6] Městský soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že jí správce daně neumožnil seznámit se s celým spisem. Žalobkyně při jednání tuto námitku vztáhla k nahlížení do daňového spisu v původním nalézacím řízení. Městský soud však nemůže hodnotit postup daňových orgánů v jiném řízení. Napadené rozhodnutí neshledal ani nicotným. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítla, že se městský soud nezabýval tím, zda byl důvod k podání dodatečného daňového přiznání, dále neúplností správního spisu, hrozícím trestím stíháním ani tím, že neexistuje daňový nedoplatek. Městský soud dále nesprávně posoudil námitku, v níž stěžovatelka zpochybňovala, že byla vlastníkem vozidla. Je přesvědčena, že městský soud nesprávně implicitně dovodil, že převod vlastnického práva podle soukromého práva je totéž co dodání zboží podle § 13 odst. 1 zákona o DPH. K dodání zboží a převodu vlastnického práva stěžovatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) a Soudního dvora Evropské unie. [8] Pokud jde o možnost podat námitky proti soupisu v exekučním řízení, podle stěžovatelky v nich nelze tvrdit, že věc byla dodána jiné osobě podle § 13 odst. 1 zákona o DPH. Dodání zboží je právní fikce a nemusí znamenat jen převod vlastnického práva. [9] Smyslem řízení podle § 179 daňového řádu je ochrana práv třetích osob, ani zde tak nemohla být řešena otázka, zda došlo k dodání automobilu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o DPH. V tomto řízení bylo pouze popřeno vlastnické právo pana Š. Stěžovatelka je přesvědčena, že se městský soud měl zabývat vlivem faktické dispozice pana Š. s automobilem, a ne se spokojit s tím, že výsledkem řízení podle § 179 daňového řádu bylo popření jeho vlastnického práva k automobilu. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a dodal, že stěžovatelka nerozlišuje odlišné právní režimy, které ve věci nastaly. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [12] Správce daně vydal dne 19. 4. 2016 zajišťovací příkaz na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015 ve výši 403 368 Kč. Následně byl vydán exekuční příkaz na prodej movitých věcí. Z protokolu o soupisu věcí plyne, že dožádaný správce daně (Finanční úřad pro Zlínský kraj) sepsal a zajistil movitý majetek, kterým byl osobní automobil Peugeot. [13] Dne 15. 9. 2016 rozhodl správce daně o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, který podal D. Š. Vozidlo Peugeot z daňové exekuce nevyloučil, neboť pan Š. neprokázal vlastnické právo k němu. Žalovaný dne 18. 4. 2017 zamítl odvolání pana Š. a potvrdil rozhodnutí správce daně. [14] Správce daně dne 27. 3. 2018 dodatečným platebním výměrem stěžovatelce doměřil DPH za leden 2015 a stanovil penále. V návaznosti na to dne 18. 2. 2019 rozhodl o změně exekučního titulu. Nabytím právní moci dodatečného platebního výměru zanikla podle § 168 daňového řádu účinnost zajišťovacího příkazu na nestanovenou daň. [15] Dne 7. 10. 2021 vydal správce daně rozhodnutí o udělení příklepu v elektronické dražbě movité věci. Vydražiteli udělil příklep k vozidlu Peugeot za nejvyšší učiněné dražební podání ve výši 126 000 Kč včetně DPH. Dne 11. 10. 2021 správce daně vydal potvrzení o jeho úhradě. [16] Dne 11. 11. 2021 odeslal správce daně stěžovatelce oznámení o výsledku dražby. Informoval ji, že částka byla uhrazena včetně DPH ve výši 21 868 Kč a bude odvedena na příslušný účet DPH a že výtěžek z dražby bude použit na úhradu nákladů ve smyslu § 229 daňového řádu a zbývající část bude použita na úhradu stěžovatelčiných daňových nedoplatků. [17] Dne 16. 12. 2021 správce daně žalobkyni vyzval k podání dodatečného daňového přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2021. Stěžovatelka v reakci na výzvu uvedla, že vozidlo není již mnoho let jejím majetkem, a dodatečné daňové přiznání nepodala. [18] Správce daně poté dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 2. 2022 stěžovatelce doměřil DPH za říjen 2021 a stanovil penále. Její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. Právě toto rozhodnutí je předmětem nynějšího přezkumu. [19] Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v případě dražby věci v obchodním majetku plátce DPH vzniká povinnost přiznat daň ve smyslu § 108 odst. 1 zákona o DPH. V posuzované věci se uplatnil odst. 7 téhož ustanovení, podle něhož je správce daně, který přijal úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, povinen zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se prodej uskutečnil. Podle potvrzení o úhradě nejvyššího podání u vydražené věci movité v daňové exekuci vydražitel dne 8. 10. 2021 příslušnou částku uhradil. [20] Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je předmětem daně dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku. [21] Podle § 13 odst. 1 zákona o DPH se dodáním zboží pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. [22] Podle § 108 odst. 1 zákona o DPH plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, je povinen z tohoto plnění přiznat daň. [23] Podle § 108 odst. 7 zákona o DPH osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní