2 As 116/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 116/2024- 68 - text  2 As 116/2024 - 76 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: XTCard a.s., se sídlem Seifertova 327/85, Praha 3, zast. JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem, se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, zast. Mgr. Janem Tejkalem, advokátem, se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, II) TELMAX s.r.o., se sídlem Jiráskova 154, Vysoké Mýto, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 5. 2024, č. j. ÚOHS17989/2024/161, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2024, č. j. 62 Af 19/202440, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2024, č. j. 62 Af 19/202440, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Osoba zúčastněná na řízení I) chce na svém území zavést integrovaný dopravní systém, který má umožnit efektivnější užívání různých druhů dopravy, pro něž bude stačit pouze jedna jízdenka. V jeho rámci má mimo jiné vzniknout např. eshop a mobilní aplikace pro nákup jízdních dokladů. Za účelem realizace tohoto záměru zahájila osoba zúčastněná na řízení I) zadávací řízení na veřejnou zakázku, jejímž předmětem je dodání a implementace informačního systému a technologie elektronického odbavení cestujících. [2] Do zadávacího řízení se přihlásila i žalobkyně, se svojí nabídkou však neuspěla. Žalobkyně se snažila výběr dodavatele zpochybnit, avšak neúspěšně. Žalobkyně se proto žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného. Zároveň požádala o vydání předběžného opatření, kterým by krajský soud osobě zúčastněné na řízení I) zakázal uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem – společností TELMAX s.r.o. [osoba zúčastněná na řízení II)]. Krajský soud návrhu na nařízení předběžného opatření v záhlaví označeným usnesením vyhověl. [3] Krajský soud shledal, že nedojdeli k zatímní úpravě poměrů předběžným opatřením, hrozí žalobkyni vážná újma. Tu spatřuje krajský soud v tom, že osoba zúčastněná na řízení I) by mohla uzavřít smlouvu s dodavatelem, kterého v zadávacím řízení vybrala. V takovém případě by řízení před krajským soudem ztratilo jakýkoliv smysl. I pokud by krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, žalovanému by nezbylo než řízení zastavit. Žalobkyně by se tak nemohla o veřejnou zakázku ucházet. Takový soudní přezkum se může jevit spíše jako přezkum akademický, který se již na právech a povinnostech jednotlivých subjektů neprojevuje. Skutečnost, že rozsudek deklarující nezákonnost postupu zadavatele bude moci být reálně využit jen pro účely náhrady škody, smysl soudního přezkumu oslabuje. Dočasným zákazem uzavřít smlouvu je proto chráněn veřejný zájem na korektnosti zadávacích postupů a na jejich efektivní kontrole. Zároveň tím nedochází k zásahu do jiného veřejného zájmu (objektivní a neodkladná potřeba uzavřít smlouvu ihned z ničeho nevyplývá). Zájem na plnění předmětu veřejné zakázky proto v tomto případě nepřevažuje nad zájmem dočasně zabránit plnění. [4] Krajský soud dále předběžně posuzoval závažnost a důvodnost uplatněných žalobních bodů. Žalobkyně zatím uplatnila žalobní body pouze obecně. To je však dáno tím, že žalobu podala den po doručení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně avizovala, že žalobní body doplní, přičemž z návrhu na vydání předběžného opatření vyplývá, že hodlá setrvat na argumentaci, kterou uplatnila již v rámci správního řízení. Tato argumentace se nejeví jako zjevně jdoucí mimo rámec důvodů, na kterých je napadené rozhodnutí postaveno, ani jako zjevně nedůvodná. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [5] Proti usnesení krajského soudu podala osoba zúčastněná na řízení I) (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatel namítá, že argumentace krajského soudu je všeobecně uplatnitelná na všechna rozhodnutí žalovaného týkající se přezkumu veřejných zakázek. Vztahuje se totiž obecně k efektivnosti soudního přezkumu zadávacích postupů. Důvody vydání usnesení nedokládají individuální výjimečnost a mimořádnost dané věci. Usnesení krajského soudu proto odporuje jak dosavadní judikatuře (viz rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2021, č. j. 5 As 184/202128, č. 4276/2022 Sb. NSS), tak smyslu § 272b odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu, na jehož základě došlo k doplnění § 272b do novely ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb., je smyslem ustanovení zabránit tomu, aby zadavatelé byli automaticky blokováni v uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky v situaci, kdy žalovaný pravomocně rozhodl, že postup zadavatele byl v souladu se zákonem. K tomu stěžovatel dodává, že nemožnost uzavření smlouvy ze strany žalobkyně nepředstavuje natolik závažnou újmu, která by odůvodňovala uložení předběžného opatření. Žalobkyni nesvědčí veřejné subjektivní právo na uzavření smlouvy v každém zadávacím řízení, kterého se účastní. [7] Postup krajského soudu je také v rozporu s požadavkem na rychlý a účinný přezkum postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek, jak požaduje směrnice Rady 89/665/EHS. Řízení u krajského soudu ve věcech ochrany hospodářské soutěže a veřejných zakázek trvá v průměru 820 dní. Krajský soud svým výkladem naopak umožňuje neúspěšným účastníkům zadávacího řízení, aby s obecným poukazem na efektivnost soudního přezkumu zabránili svému konkurentovi uzavřít smlouvu. Navíc nemusí dojít jen k oddálení uzavření smlouvy, ale v konečném důsledku i k tomu, že se smlouva vůbec neuzavře. Dodavatel nemusí držet kapacity či původní nabídkové ceny po tak dlouhou dobu. Nejvyšší správní soud kromě toho v rozsudku č. j. 5 As 184/202128 uvedl, že soudní přezkum má smysl i v případě, kdy žalobci již nemohou veřejnou zakázku získat. [8] Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že případný úspěch žalobkyně v řízení před krajským soudem by automaticky znamenal vyloučení vybraného dodavatele a uzavření smlouvy s žalobkyní. Stěžovatel by mohl vyzvat nyní vybraného dodavatele k objasnění nabídky, předložení jiných referencí k prokázání kvalifikace či objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny. [9] Stěžovatel tak má za to, že na zamezení uzavření smlouvy není dán žádný veřejný zájem, pouze soukromý zájem žalobkyně. Ten však nemůže pro nařízení předběžného opatření postačovat. Krajský soud navíc nezohlednil zájem vybraného dodavatele a stěžovatele na uzavření smlouvy. Zavedení integrovaného dopravního systému je také v zájmu občanů kraje, tedy ve veřejném zájmu. Pokud vybraný dodavatel odmítne z důvodu dlouhého prodlení smlouvu uzavřít, vznikne stěžovateli újma spočívající v rozdílu nabídkových cen, nebo újma v marně vynaložených nákladech na přípravu veřejné zakázky a s tím spojené nemožnosti zavedení integrovaného dopravního systému. Veřejná zakázka má být navíc spolufinancována z dotace. Aby byla dotace poskytnuta, musí být celý projekt dokončen do 31. 8. 2025. V závazném návrhu smlouvy o dílo na zhotovení, dodávku a implementaci informačního systému je doba na provedení díla 12 měsíců. Aby tedy stěžovatel dotaci získal, musí smlouvu uzavřít nejpozději 31. 8. 2024. Vzhledem k nutnosti odzkoušení systému a učinění administrativních kroků ve vztahu k poskytovateli dotace by mělo dojít k uzavření smlouvy nejpozději na přelomu července a srpna roku 2024. Tyto zájmy převažují nad zájmem žalobkyně. [10] Stěžovatel si je vědom toho, že obecně je na uvážení soudu, zda si vyžádá vyjádření ostatních účastníků. V této situaci si však lze jen těžko představit, že krajský soud mohl dostatečně zvážit všechny zájmy, pokud nedal ostatním účastníkům příležitost přednést k tomu nezbytné skutečnosti. Z usnesení je tak patrné, že krajský soud stěžovatelovy zájmy nezohlednil. [11] Krajský soud měl předběžně posoudit závažnost a důvodnost žalobních bodů, včetně toho, zda v předchozím řízení u žalovaného shledává takové vady, které mohly ovlivnit výsledek rozhodnutí (§ 272b odst. 3 ZZVZ věta druhá, část věty za středníkem). To však neučinil. Krajský soud sám uvádí, že žalobkyně vymezila žalobní body pouze obecně. Právě kvůli obecnosti nemohl krajský soud závažnost a důvodnost žalobních bodů dostatečně posoudit. Obecné vymezení žalobních bodů nemůže jít k tíži stěžovatele, ale žalobkyně. Tento požadavek není možné odbýt ani poukazem na to, že žalobkyně podala žalobu den po doručení rozhodnutí předsedy žalovaného. Se všemi námitkami, které z usnesení vyplývají, se navíc stěžovatel i žalovaný vypořádali. To, že žalobkyně tuto argumentaci zopakuje, nesvědčí o závažnost