2 As 183/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 183/2024- 33 - text  2 As 183/2024 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: A. V., zast. JUDr. Janem Klailem, advokátem, se sídlem Lukavická 2012/22, Plzeň, proti žalovanému: Velitel vzdušných sil, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. MO 58291/20243031, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2024, č. j. 29 Ad 8/202469, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je vojákem z povolání. V srpnu 2008 podal žádost u velitele svého tehdejšího vojenského útvaru o doplacení služebního platu, a to za dobu, kdy mu bylo určeno plnění úkolů služeb letecké záchranné služby (LZS) a služby pátrání a záchrany (SAR). Svůj nárok odůvodnil tím, že služby LZS a SAR vykonával v rámci 24hodinových služeb, které byly pouze formálně rozděleny na 12hodinovou standardní službu a 12hodinovou služební pohotovost. Za služební pohotovost mu byla vyplacena pouze příslušná náhrada, byť se z materiálního hlediska jednalo o výkon standardní služby. [2] Po několika zamítavých rozhodnutích, která byla následně zrušena, Velitel vojenského útvaru XA S., V. u N. n. O. (dále jen „velitel VÚ XA S.“) žalobci přiznal odměnu za práci přesčas ve výši 132 912 Kč spolu s úrokem z prodlení. I toto rozhodnutí bylo následně zrušeno a vráceno k novému projednání, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2021, č. j. 29 Ad 11/2019188, který se mimo jiné zabýval charakterem činností během služební pohotovosti a povahou nařízení služební pohotovosti samotné. Co do výkonu činností se krajský soud zabýval tím, zda se činnost shodovala se standardní službou. Krajský soud dospěl k závěru, že rozdělení 24hodinové služby na standardní službu a služební pohotovost bylo pouze formální, neboť nebyla splněna jedna ze základních podmínek, a to předpoklad pro využití služební pohotovosti z důvodu existence důležitého zájmu, přičemž pro rozdělení směn neexistoval žádný legitimní důvod. Krajský soud a následně též Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 2 As 316/202142, postavily najisto oprávněnost nároku žalobce na doplacení ušlého platu za období od srpna 2005 do srpna 2008. K nároku žalobce do 30. 6. 2005 však krajský soud uvedl, že byl již promlčen. [3] Velitel VÚ XA S. se tedy jako správní orgán prvního stupně znovu zabýval nárokem žalobce a přiznal mu doplacení hrubého platu ve výši 222 706 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Co do nároku žalobce do 30. 6. 2005 žádost zamítl z důvodu jeho promlčení. Velitel VÚ XA S. nevyhověl ani žádosti z roku 2011 o rozšíření nároku na období po roce 2008, neboť tato žádost již byla v samostatném správním řízení zamítnuta pro nedůvodnost velitelem VÚ XB P. K., kterému byla postoupena, protože měl veškeré potřebné podklady k jejímu vyřízení. [4] Proti rozhodnutí velitele VÚ XA S. podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou však krajský soud zamítl a plně se ztotožnil se závěry žalovaného v rozhodnutí označeném záhlaví. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnost namítá nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení námitky promlčení nároku na doplacení ušlého platu do 30. 6. 2005 a rozhodnutí o rozšíření žádosti z roku 2011. [6] K námitce promlčení nároku na doplacení dlužného platu tvrdí, že jednání nadřízených služebních orgánů od samotného počátku úmyslně směřovalo k jeho poškození. Tento úmysl stěžovatel spatřuje zejména ve skutečnosti, že pro zabezpečení výkonu služeb LZS a SAR byly vydávány písemné rozkazy o určení k výkonu těchto služeb (na 24 hodin). Podle stěžovatele by byl jeho plat řádně proplacen v případě, pokud by služební orgány nepostupovaly proti řádnému zúčtování platových nároků stěžovatele. V takovém případě by totiž stěžovateli byl vyplacen plat v plné výši a odpracované hodiny nad rámec fondu měsíční pracovní doby by mu byly proplaceny jako práce přesčas. Velitelé si podle stěžovatele museli být vědomi, že služby LZS a SAR nemohly být zabezpečeny formou služební pohotovosti a služební pohotovost byla nařízena právě proto, aby stěžovateli nebyl vyplácen plat v plné výši. [7] Druhá kasační námitka směřuje k posouzení rozšíření žádosti stěžovatele z roku 2011. Reakce krajského soudu na tuto právní otázku je podle stěžovatele nepřezkoumatelná. Soud vycházel z pouhých domněnek a tvrzení žalovaného, že jeho žádost z roku 2011 o rozšíření nároku byla zamítnuta jako nedůvodná. Podle stěžovatele však existence takového rozhodnutí ze spisu nevyplývá. K dohledání je pouze oznámení o postoupení žádosti veliteli VÚ XB P. K., vyjádření zástupce stěžovatele z 9. 5. 2012 a 11. 6. 2012 a replika k vyjádření Velitelství Společných sil Olomouc z května a října 2012. Samotné rozhodnutí o žádosti však ve správních spisech chybí. Stěžovatel proto namítá, že žádné takové rozhodnutí ani vydáno nebylo a pokud vydáno bylo, nebylo vydáno v souladu se zákonem. [8] Nezákonnost stěžovatel spatřuje zejména v absenci vyrozumění o vedení řízení o žádosti o rozšíření žádosti z roku 2011, v nemožnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a v neoznačení písemností v řízení před velitelem VÚ XB P. K. číslem jednacím. K samotnému postoupení žádosti veliteli VÚ XB P. K. stěžovatel uvádí, že pokud k němu skutečně došlo, bylo tak učiněno v rozporu s § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se s námitkami stěžovatele již dostatečně podrobně vypořádal krajský soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2021, č. j. 29 Ad 11/2019188. Žalovaný se plně ztotožňuje s jeho závěrem, že nařízení výkonu služby na dobu formálně označenou (a následně též i proplacenou) jako pohotovost, bylo učiněno z personálních důvodů za účelem efektivního zabezpečení služby LZS a SAR, nikoli za účelem způsobit stěžovateli újmu. Ke druhé kasační námitce žalovaný navzdory tomu, že ji krajský soud neprojednal, neboť v samotné žalobě k ní stěžovatel neuvedl žádné skutkové ani právní důvody, stručně uvedl, že žádost z roku 2011 byla jako nová žádost velitelem VÚ XC O. postoupena veliteli VÚ XB P. K., který ji shledal nedůvodnou. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel nevyužil žádné opravné prostředky. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] NSS se nejdříve zabýval stěžovatelem tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, neboť z povahy věci je zřejmé, že pouze u přezkoumatelného rozhodnutí krajského soudu může NSS posoudit jeho zákonnost. V posuzované věci stěžovatel nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřuje v údajné nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí krajského soudu, což však nijak blíže nekonkretizuje. Kasační stížnost je ostatně koncipována jako polemika se skutkovými a právními závěry krajského soudu (takto je výslovně označena část IV.B), což ovšem logicky znamená, že stěžovateli jsou v rámci této polemiky přinejmenším známy závěry a názory krajského soudu: v opačném případě by totiž neměl s čím polemizovat. Jak se navíc podává ze shora uvedeného, tuto věc rozhodovaly správní soudy opakovaně a rovněž tuto okolnost NSS zohledňuje v rámci stěžovatelem namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Je totiž zřejmé, že odpovědi na stěžovatelovy námitky se nacházejí i v těchto rozhodnutích dřívějších, neboť k některým otázkám se krajský soud již nevracel, jelikož je měl za vyřešené (zejména oprávněnost základu nároku stěžovatele). [11] Podle NSS přitom krajský soud jasně a srozumitelně uvedl, z jakých skutečností při posuzování žalobních bodů vycházel. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že za nepřezkoumatelné rozhodnutí se považuje teprve takové rozhodnutí soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil (rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, či ze dne 10. 3. 2023, č. j. 4 As 34/202161). Z odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, jaké skutečnosti vzal krajský soud při posouzení námitky promlčení v úvahu a jaké skutečnosti považuje za rozhodné. [12] NSS neshledal nepřezkoumatelnost či jiné pochybení ani v tom, že krajský soud označil žalobní námitku týkající se „rozšíření žádosti“ ze dne 30. 9. 2011 za uplatněnou po lhůtě pro podání žaloby, a proto ji neposoudil věcně. Tento žalobní bod uplatněný stěžovatelem se však vztahoval pouze k tomu, že žádost z roku 2011 o rozšíření žádosti byla stěžovatelem dne 30. 9. 2011 adresována Velitelství společných sil. Dále uvedl, že tato žádost musela být doručena, když ve správním spise je založeno oznámení o jejím