3 As 289/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 289/2023- 42 - text  3 As 289/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Aleše Smetanky v právní věci žalobce: Mgr. Z. K., Ph.D., zastoupený Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 2, Lublaňská 398/18, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U zimního stadionu 1952/2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic České republiky s. p., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, zastoupené JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem Plzeň, Vlastina 602/23, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2023, č. j. 38 A 5/2022 – 90, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Městský úřad Písek, odbor dopravy (dále jen „městský úřad“), rozhodnutím ze dne 4. 1. 2021, č. j. MUPI/2020/33457/Hrn, povolil podle § 115 a § 128 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon“), stavbu „D4 Čimelice – Mirotice“ v k. ú. Dolní Nerestce, Krsice, Rakovice, Boudy a Mirotice, v rozsahu 22 stavebních objektů, mj. „SO 130 – Přeložka silnice II/604“ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 9. 2021, č. j. KUJCK 74048/2021, prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“). Proti prvnímu rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 38 A 10/2021 – 126 (dále jen „první rozsudek krajského soudu“), první rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud shledal důvodnou žalobní námitku směřující do povinnosti správních orgánů stanovit podmínky pro provedení stavby, ověřit účinky budoucího užívání stavby a stanovit podmínky užívání tak, aby byly chráněny veřejné zájmy, a to ve spojení se žalobní námitkou, že stavba přeložky II/604 měla být podmíněna prověřením odvodu vody příkopy a vybudováním dostatečně kapacitního odvodu dešťových vod, a to před zahájením stavby, a nikoli až před jejím dokončením či užíváním, jak to bylo možné dovodit z prvního rozhodnutí žalovaného, potažmo prvostupňového rozhodnutí. Z rozhodnutí správních orgánů totiž vyplývalo, že stavba přeložky II/604 může být realizována i bez toho, aby dříve byla realizována stavba SO 130A, jejíž součástí je propustek, který má převádět vodu z nově postavených meliorací – stavby SO 340. Krajský soud uvedl, že mu je z úřední činnosti (z řízení vedeného pod sp. zn. 38 A 8/2021) známo, že vodoprávní úřad dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 8. 3. 2021, kterým byla mj. povolena stavba meliorace SO 340, k závěru, že vyústění meliorace „R“ (jako součásti SO 340) je převedeno novým propustkem (který je součástí SO 130A) na opačnou stranu silnice II/121, než jsou nemovitosti žalobce. Jelikož však navazující objekt SO 130A, který má řešit neškodné odvedení melioračních vod do recipientu, nebyl ještě příslušným úřadem povolen, byla prvostupňovým orgánem stanovena podmínka stavebního povolení č. 6, podmiňující vyústění větve „R“ až po provedení navazujícího objektu, který bude řešit odvedení melioračních vod, a to po pravé straně silnice II/121, tj. na opačné straně od nemovitostí žalobce. Dle závěrů krajského soudu tedy stavba přeložky II/604 měla být podmíněna realizací objektů zajišťujících odvádění vod, a to před zahájením stavby, a ne až před jejím dokončením či užíváním. Další žalobní námitky krajský soud neshledal důvodnými. [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2022, č. j. KUJCJ 82719/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil prvostupňové rozhodnutí tak, aby vyhověl požadavkům prvního rozsudku krajského soudu. Pro nyní projednávanou věc je podstatný zejména výrok č. IV, jímž došlo ke změně podmínek pro provedení stavby. Žalovaný nově stanovil, že „… stavebník je povinen před zahájením realizace SO 130 zajistit přednostní realizaci potřebných úprav silnice II/121 v ovlivněné oblasti, které zajistí odpovídající dopravně-technické parametry pro levé odbočení ze silnice II/121 na silnici II/604 a zajistí dostatečně kapacitní převedení vody z území severně od silnice II/121 na jižní stranu komunikace II/121 a dále její neškodné převedení do recipientu tak, aby v důsledku realizace SO 130 nedošlo ke zhoršení stávajících poměrů odvodnění v území severně od silnice II/121, ale naopak k jejich zlepšení. Stavební úpravy silnice II/121 (objekt SO 130A) budou povoleny v odděleném řízení a realizovány na základě samostatně vydaného rozhodnutí v podobě, která zajistí potřebné dopravně-technické parametry a dostatečně kapacitní odvedení vod v kontextu stavby D4 a s ní souvisejících SO jako celku ze severní strany II/121 na její jižní stranu a dále do recipientu. Pro převedení těchto vod budou ve výsledném řešení realizovány pod silnicí II/121 minimálně dva nové propustky o velikosti průměru minimálně DN 700, které nahradí stávající nefunkční a nedostatečně kapacitní propustek pod silnicí II/121 a podél silnice II/121 budou realizovány takové úpravy silničních příkopů, které zajistí svádění zachycených vod do těchto propustků…“ [4] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce další žalobu, kterou krajský soud nyní napadeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. Krajský soud nicméně nejprve přerušil řízení do skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 38 A 3/2020, ve věci přezkumu změn územních rozhodnutí týkajících se staveb dálnice D4, a následně do skončení řízení o kasační stížnosti proti rozsudku v této věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 116/2023. Žalobce totiž i v uvedeném řízení argumentoval nesprávným posouzením charakteru jeho nemovitostí s ohledem na dopady zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 4 As 116/2023 – 44, aproboval závěr krajského soudu, že žalobcovy nemovitosti nejsou chráněnými prostory ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví, krajský soud v řízení pokračoval a ve věci rozhodl. [5] K námitkám žalobce týkajícím se nezákonného posouzení charakteru jeho nemovitostí a nezákonnosti stanoviska EIA, krajský soud zdůraznil, že se jedná o námitky, které měly být (a byly) uplatněny v územním řízení, a tudíž jsou v řízení stavebním nepřípustné. I kdyby přípustné byly, z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 116/2023–44 se jasně podává, že žalobcovy nemovitosti nejsou chráněnými prostory ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví, a to ani vnitřními (stodola), ani vnějšími (zahrádka). Tyto námitky jsou proto nedůvodné. [6] K námitce, že měla být řízení o povolení stavby (mj.) SO 130 a řízení o změně stavby (SO 130A) před dokončením spojena, krajský soud uvedl, že byť tato řízení spolu blízce souvisí, jejich samostatné vedení nemohlo jít žádným způsobem k tíži žalobce. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval vzájemnými vlivy obou staveb, což vyústilo v nastavení podrobných podmínek pro nyní posuzovanou stavbu. [7] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, dle které bylo nutno v řízení o povolení stavby D4 Mirotice – Čimelice, včetně SO 130, řešit i vlivy po dobu výstavby a stanovit podmínky pro provedení stavby, ověřit účinky budoucího užívání stavby a stanovit podmínky pro užívání tak, aby byly chráněny mj. veřejné zájmy. Krajský soud připomenul, že žalovaný v napadeném rozhodnutí stanovil ve výroku IV. nově podmínky pro provedení stavby tak, že uložil stavebníkovi zajistit před realizací SO 130 potřebné úpravy silnice II/121 v ovlivněné oblasti, které zajistí odpovídající dopravně-technické parametry pro levé odbočení ze silnice II/121 na silnici II/604. Uvedenou podmínkou podle krajského soudu žalovaný zajistil, aby úpravy silnice II/121 byly provedeny právě tak, aby byl chráněn veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti provozu na komunikaci. Zároveň žalovaný uložil zajistit dostatečně kapacitní převedení vod, aby došlo ke zlepšení poměrů odvodnění v ovlivněném území. Lze tedy předpokládat, že řádným odvodněním budou chráněny také nemovitosti žalobce. Pokud jde o konkrétní opatření, jako je například omezení rychlosti v ovlivněném úseku, ty dle krajského soudu nespadají do předmětu stavebního řízení a jedná se o navazující úkony k tomu příslušných správních orgánů (například silničního správního úřadu). [8] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku stran tvrzeného nerovného zacházení se žalobcem. Pokud žalobce namítal rozdílný přístup správních orgánů při povolování stavby „D4 Čimelice – Mirotice“ ve vztahu k oblasti tzv. Rakovických chalup, jde o oblast, kde se (na rozdíl od objektu žalobce) nacházejí objekty rekreace, tudíž nemohlo dojít k jakémukoli nerovnému zacházení. [9] Jako nepřípustné posoudil