3 As 75/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 75/2024- 65 - text  3 As 75/2024 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: FVE Petrovice a.s., se sídlem Přívozní 1054/2, Praha 7, zastoupená JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2024, č. j. 30 A 74/2023 – 211, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rada žalovaného svým rozhodnutím ze dne 15. 8. 2023, č. j. 1110321/2022ERU (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), podle § 96 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve spojení s § 90 odst. 5 správního řádu zamítla rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2022, č. j. 111035/2022ERU (dále jen „rozhodnutí o obnově“), a toto rozhodnutí potvrdila (výrok I. rozhodnutí o rozkladu); dále zamítla rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2022, č. j. 111037/2022ERU (dále jen „rozhodnutí o předběžném opatření“), a toto rozhodnutí potvrdila (výrok II. rozhodnutí o rozkladu). Rozhodnutím o obnově žalovaný podle § 100 odst. 4 správního řádu nařídil obnovu řízení vedeného pod sp. zn. LIC12422/2010ERU, které vyústilo v rozhodnutí o udělení licence žalobkyni č. 111017178 k výrobě elektřiny ze slunečního záření v jedné výrobně (dále jen „FVE Petrovice“) v katastrálním území Petrovice u Borovan o celkové instalovaném elektrickém výkonu 3,311 MW (dále jen „licence FVE Petrovice“). Rozhodnutím o předběžném opatření žalovaný zamítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by jí bylo přikázáno provozovat FVE Petrovice do právní moci rozhodnutí vydaného v (obnoveném) řízení o udělení licence FVE Petrovice. [2] Žalovaný odůvodnil povolení obnovy řízení odkazem na to, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 40 T 4/2015  5281 (dále též „odsuzující rozsudek“), odsoudil čtyři fyzické osoby za trestné činy přímo související s udělením licence FVE Petrovice. Daniel Exner., Marek Klimeš a T. G. byli odsouzeni za zvlášť závažný zločin podvodu a Ing. T. H. za zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby. Trestní soud dospěl k závěru, že Daniel Exner (v rozhodné době ve funkci předsedy představenstva žalobkyně) podepsal spolu s Markem Klimešem [v rozhodné době ve funkci místopředsedy představenstva společnosti HHIKOMEX a.s. (dále jen „společnost HHIKOMEX“)] nepravdivý předávací protokol ze dne 12. 11. 2010, podle kterého si žalobkyně a společnost HHIKOMEX předaly konstrukce s upevněnými fotovoltaickými panely instalovaného výkonu 3,3 MWp s tím, že potvrzovaly předání podstatné části díla bez konečných terénních úprav umožňující bezpečný provoz elektrárny. To vše při vědomí, že k datu podpisu nebyla elektrárna ani zčásti dokončena a že bude předávací protokol podkladem pro vydání licence. T. G. (revizní technik) podle závěrů trestního soudu vyhotovil celkem tři nepravdivé revizní zprávy o revizi tří bloků fotovoltaické elektrárny a potvrdil v nich jejich bezpečný provoz. Uvedl, že je FVE Petrovice schopna provozu o výkonu 3,308 MW, ačkoliv ve skutečnosti byla elektrárna schopna provozu až 28. 2. 2011 s omezeným výkonem 2 MW. Ing. Tamara Hlávková dle odsuzujícího rozsudku provedla jako vedoucí Stavebního úřadu Městského úřadu v Borovanech dne 5. 11. 2010 kontrolu FVE Petrovice a vydala dvě povolení k předčasnému užívání stavby, přičemž v odůvodnění těchto rozhodnutí uvedla nepravdivé informace (Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 3 Tdo 347/2022, zrušil odsuzující rozsudek a na něj navazující usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 2 To 47/2021, a to ve výroku o vině a trestu týkajícím se obviněné Ing. Tamary Hlávkové a vrátil věc k novému projednání – pozn. NSS). [3] Žalobkyně proti rozhodnutí o rozkladu podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne ze dne 22. 2. 2024, č. j. 30 A 74/2023 – 211, zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o rozkladu. Uvedl, že z rozhodnutí o rozkladu jednoznačně plyne, proč žalovaný musel řízení o udělení licence obnovit. V posuzované věci z odsuzujícího rozsudku vyplývá, že osoby se vztahem k žalobkyni úmyslně falšovaly listiny, které žalobkyně předložila v řízení o udělení licence, a tím uvedla žalovaného v omyl. Podrobnějšího odůvodnění povolení obnovy řízení proto nebylo třeba. V rozhodnutí o rozkladu nebylo nutné uvádět ani úvahy v duchu nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 946/162 (dále jen „nález ÚS ve věci FVE Mozolov“), které budou mít místo až v navazujícím obnoveném licenčním řízení. [5] Dle krajského soudu se jedná o „učebnicový příklad“ obnovy řízení podle § 100 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně na výzvu žalovaného v licenčním řízení doložila revizní zprávy vyhotovené T. G. a předávací protokol podepsaný Markem Klimešem a Danielem Exnerem, přičemž doložení těchto podkladů vedlo k vydání licence FVE Petrovice. Žalobní argumentace o absenci kauzálního nexu byla proto nepodložená a ignorovala průběh licenčního řízení. Žalovaný podmiňoval vydání licence prokázáním technické způsobilosti energetického zařízení a toho, že je žalobkyně jeho vlastníkem, přičemž tyto skutečnosti žalobkyně prokázala předložením nepravdivých listin (předávacího protokolu a revizních zpráv). Krajský soud dodal, že žalobkyně by zřejmě licenci získala i bez předložení nepravdivých listin, jen později. Považoval však za zásadní, že žalobkyně díky zfalšovaným listinám získala licenci v prosinci 2010, což jí garantuje výhodné výkupní ceny elektřiny. [6] Předložené nepravdivé listiny podle krajského soudu nebyly nepodstatné, jak tvrdila žalobkyně. Revizní zprávy byly zásadním důkazem technické způsobilosti FVE Petrovice a o jejich významu pro výsledek licenčního řízení nemůže být sporu. Již tím byly splněny podmínky pro obnovu řízení. Otázka, zda by žalobkyně získala licenci FVE Petrovice i bez předložení předávacího protokolu, dle krajského soudu může být předmětem úvah v obnoveném licenčním řízení, nicméně pro samotné nařízení obnovy postačuje, že žalobkyně předávací protokol v licenčním řízení předložila a žalovaný z něj vycházel. Sama žalobkyně jej tak považovala za důležitý dokument prokazující její vlastnické právo. Rovněž dle odsuzujícího rozsudku a na něj navazujících rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu byl předávací protokol pro získání licence FVE Petrovice podstatný. [7] Za nesprávnou považoval krajský soud také argumentaci zásadou ne bis in idem. Uvedená zásada zaručuje, že totéž právo nebo tutéž povinnost lze přiznat, resp. uložit pouze jednou. V řízení o obnově řízení se však žádné právo nepřiznává ani žádná povinnost neukládá; k tomu může dojít až v samotném obnoveném řízení. Krajský soud si byl vědom, že v minulosti již žalovaný jednou řízení o licenci FVE Petrovice obnovil a poté dospěl k závěru, že k vydání nového rozhodnutí v obnoveném řízení o licenci FVE Petrovice není důvod a řízení zastavil. Důvodem zastavení obnoveného řízení byla skutečnost, že krajský soud zprostil T. G. obžaloby. Jelikož se však později objevily nové skutečnosti (odsuzující trestní rozhodnutí), může být řízení opět obnoveno, aniž by byla porušena zásada ne bis in idem. [8] Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci, dle níž „vady“ při získání licence konvalidovala následující řízení o změně licence a první obnovené licenční řízení, které žalovaný zastavil. Text § 100 odst. 4 správního řádu nedává správnímu orgánu možnost správního uvážení, ani nezná nic jako konvalidaci správního aktu získaného trestným činem. Žalobkyni nesvědčila ani dobrá víra a ochrana nabytých práv, jelikož od počátku věděla, že licenci získala podvodně. Krajský soud uvedl, že nelze přenášet odpovědnost na žalovaného, který měl dle žalobkyně lživost podkladů odhalit. [9] Dále se krajský soud zabýval argumentací, dle níž měl žalovaný vyloučit odkladný účinek rozhodnutí o obnově, jelikož zde existuje veřejný zájem na výrobě elektřiny a žalobkyni hrozí vážná ekonomická újma. Co se týče ekonomické újmy, tu si žalobkyně způsobila sama tím, že získala licenci „neregulérním“ způsobem. Veřejný zájem žalobkyně dle krajského soudu mylně vykládá jen jako potřebu co největšího množství vyrobené elektřiny. Neméně důležitou součástí veřejného zájmu je však i regulérní ekonomická soutěž a dodržování právních předpisů. Žalobkyně navíc opomíjí, že v důsledku jejího jednání stát přichází o finanční prostředky. Krajský soud tak v posuzované věci neshledal důvody pro vylouče