4 As 179/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 179/2024- 22 - text 4 As 179/2024-25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. Jitka Rydvanová, se sídlem Dušní 866/22, Praha 1, zastoupená JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem U Soudu 363/10, Liberec, proti žalované: Správa státních hmotných rezerv, se sídlem Šeříková 616/1, Praha 5, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, č. j. 15 A 132/2023-64, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, č. j. 15 A 132/2023-64, se zrušuje. II. Žaloba podaná Městskému soudu v Praze dne 16. 11. 2023, kterou se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí, kterým rozhodne o vrácení daňového přeplatku a sankci za neoprávněné držení pokuty uložené rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2015, č. j. 6590/15-SSHR, se odmítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení, zda je žalovaná, která podle § 10b odst. 5 písm. g) zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění účinném do 30. 6. 2017, rozhodla o správním deliktu podnikající fyzické osoby podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona a uložila za něj pokutu, příslušná rozhodovat také o vrácení daňového přeplatku spočívajícího v zaplacené pokutě, bylo-li rozhodnutí o jejím uložení následně zrušeno, a o zaplacení sankce za neoprávněné zadržování částky odpovídající zaplacené pokutě. Není-li tomu tak, nemohla se dopustit nečinnosti spočívající v tom, že takovéto rozhodnutí nevydala. K tomu, aby se správní soud mohl v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zabývat takto vymezenou právní otázkou nečinnosti žalované, však bylo nejprve nutné postavit najisto, zda žaloba byla podána ve lhůtě podle § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je podnikající fyzickou osobou, která pokračuje v provozování živnosti po úmrtí podnikatele J. V. Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, č. j. 6590/15-SSHR, uložila stěžovatelce podle § 10a odst. 2 písm. c) zákona o nouzových zásobách ropy pokutu ve výši 1 500 000 Kč za správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Správního deliktu se měl dopustit její právní předchůdce tím, že neodstranil ve stanoveném termínu do 31. 5. 2015 nedostatky zjištěné při kontrole množství kvality nouzových zásob provedené dne 7. 4. 2015 ve skladu v areálu společnosti Plzeňská energetika a.s. Předseda žalované rozhodnutím ze dne 3. 9. 2015, č. j. 8332/15-SSHR, zamítl rozklad stěžovatelky a rozhodnutí žalované potvrdil. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) toto rozhodnutí nicméně zrušil rozsudkem ze dne 31. 10. 2019, č. j. 5 A 188/2015-53, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Předseda žalované rozhodnutím ze dne 24. 3. 2020, č. j. 04748/20-SSHR, zrušil rozkladem napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání žalované. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 4 As 6/2020-35, zamítl kasační stížnost proti rozsudku městského soudu. [3] Jelikož stěžovatelka zaplatila pokutu ještě před tím, než městský soud zrušil rozhodnutí předsedy žalované, podáním ze dne 13. 10. 2022 požádala o její vrácení, jakož i o zaplacení sankce za neoprávněné zadržování částky odpovídající zaplacené pokutě. V tomto podání uvedla, že při vrácení pokuty je třeba postupovat podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť po zrušení rozhodnutí, kterým byla pokuta uložena, má zaplacená pokuta stejný režim jako daňový přeplatek. Zároveň měl stěžovatelce vzniknout nárok na zaplacení sankce za celou dobu, po kterou byla zaplacená pokuta na účtu žalované. Tato sankce podle § 64 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků měla činit za období do 30. 9. 2022 částku 1 588 440,82 Kč a každým dalším dnem měla být o 863 Kč vyšší. [4] Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2023, č. j. 01452/23-SSHR, žalovaná znovu rozhodla o uložení pokuty. Shledala, že se právní předchůdce stěžovatelky dopustil správního deliktu a stěžovatelce uložila podle § 10a odst. 2 písm. c) zákona o nouzových zásobách ropy pokutu ve výši 320 000 Kč. Současně rozhodla o tom, že stěžovatelce bude vrácena dříve zaplacená pokuta v částce přesahující nově uloženou pokutu, tedy ve výši 1 180 000 Kč. K rozkladu stěžovatelky předseda žalované rozhodnutím ze dne 16. 3. 2023, č. j. 02463/23-SSHR/2, zrušil výrok rozhodnutí žalované o uložení pokuty a správní řízení zastavil. Stěžovatelka ještě dne 14. 11. 2022 uplatnila podnět na ochranu proti nečinnosti žalované podle § 38 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, který adresovala Ministerstvu financí. Ministerstvo financí jí přípisem ze dne 24. 11. 2022 sdělilo, že není nadřízeným správním orgánem žalované, která samotná je ústředním orgánem státní správy, a podnět postoupilo žalované. Stěžovatelka podáním ze dne 11. 1. 2023 uplatnila obdobný podnět přímo vůči žalované. [5] Stěžovatelka se žalobou, kterou podala dne 15. 11. 2023 k městskému soudu, domáhala ochrany proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o její žádosti ze dne 13. 10. 2022. Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Poukázal na to, že u pokuty uložené stěžovatelce jde o dělenou správu ve smyslu § 161 daňového řádu. Žalovaná sice byla oprávněna rozhodnout o uložení pokuty za správní delikt, podle § 10b odst. 4 zákona o nouzových zásobách ropy, ve znění účinném od 1. 7. 2017, ale správu pokut uložených za přestupky podle tohoto zákona vykonává Celní správa České republiky (dále jen „celní správa“). Právě příslušný orgán celní správy, a nikoli žalovaná, je tudíž správcem daně, který je oprávněn rozhodovat o žádosti o vrácení dříve zaplacené pokuty (ponechá-li se stranou, že částka odpovídající zaplacené pokutě byla stěžovatelce vrácena), resp. o žádosti o vrácení daňového přeplatku nebo zaplacení sankce za neoprávněné zadržování částky odpovídající zaplacené pokutě. Výlučně jemu by stěžovatelka mohla vytýkat případnou nezákonnou nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti stěžovatelky, avšak za předpokladu, že by u něj takovouto žádost podala, což se nestalo. Žaloba tak směřovala proti správnímu orgánu, který ve věci nebyl příslušný rozhodnout, pročež ani nemohl být nečinný. [6] Závěrem městský soud dodal, že nepodala-li stěžovatelka žádost u celní správy, do jejíž kompetence spadá její posouzení, nemohla jí začít běžet lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti. Nepočala tak běžet ani lhůta pro podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 odst. 1 s. ř. s. a žalobu nebylo možné odmítnout jako opožděnou. II. Kasační stížnost [7] Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu, který podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., navrhuje jej zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Ustanovení § 10b odst. 4 zákona o nouzových zásobách ropy vyjadřuje pouze to, že pokuty jsou příjmem státního rozpočtu a do rozpočtu směřují prostřednictvím celní správy. Mohla-li žalovaná rozhodnout o uložení sankce, pak jí náleží i rozhodnutí o jejím vrácení. Sama ostatně pokutu svým rozhodnutím nejprve snížila a následně řízení zastavila. Zaplacenou pokutu vrátila stěžovatelce bez toho, že se obracela na orgány celní správy. To, že je žalovaná pasivně věcně legitimována, lze dovodit i z vyjádření Ministerstva financí, na které se stěžovatelka obrátila podáním ze dne 14. 11. 2022. Ministerstvo financí tento podnět předalo k vyřízení předsedovi žalované s tím, že je nejbližším nadřízeným subjektem k žalované. Vycházelo tedy z toho, že o žádostech by měla rozhodovat žalovaná, a nikoli celní správa. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2010, č. j. 1 Afs 38/2010-100, ve věci sporu s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který vydal rozhodnutí o vrácení úroků za nezákonnou pokutu. III. Vyjádření žalované [8] Žalovaná ve svém vyjádření upozornila, že všechna její rozhodnutí, jimiž byla stěžovatelce uložena pokuta, byla zrušena a zaplacená částka 1 500 000 Kč jí byla navrácena. Tím považuje záležitost zaplacené sankční částky za vyřešenou. Stěžovatelka se na ni (a na Ministerstvo financí) obrátila s nárokem a výpočtem úroku za „nezákonné zadržování finančních prostředků“, či úroku za nezákonnou pokutu udělenou podle daňového řádu. V tomto ohledu argumentovala daňovým řádem, byť byla upozorněna, že žalovaná neuložila sankci podle daňového řádu ani podle něj nemůže postupovat, neboť jí to nepřísluší. [9] Veškerá podání a žádosti stěžovatelky o náhradu ž