4 As 400/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 400/2023- 63 - text  4 As 400/2023-70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: H. B., zast. Mgr. Lucií Vorlovou, advokátkou, se sídlem Jáchymova 26/2, Praha, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Jungmannova 35/29, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Bytové družstvo Pod Sady Komenského, Pod Sady 1713/36, Praha, zast. JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, se sídlem Vodičkova 710/31, Praha, II) Mgr. Ing. T. B., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2022, č. j. MHMP 969225/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 11 A 40/2022239, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení I) a II) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Úřad Městské části Praha 12 (dále jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 27. 12. 2021, č. j. P12 49475/2021/Tm (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“), schválil stavební záměr pro stavbu „Nástavba na stávajících bytových domech č. p. XD a XE, k. ú. M., P. – M. ul. P. s.“ (dále jen „stavba“), na pozemcích parc. č. 2967/1 a 2967/13 v k. ú. M., a stanovil podmínky pro její umístění a provedení. [2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení II) jako opožděné. II. [3] Žalobkyně [v postavení žalobkyně a)] i osoba zúčastněná na řízení II) [v postavení žalobce b)] se proti napadenému rozhodnutí bránily žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 11 A 40/2022122 (dále jen „první rozsudek“), jako nedůvodnou. Žalobkyně a) podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 4 As 142/202355 (dále jen „zrušující rozsudek“), tak, že jej zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem byl nesprávný postup městského soudu v řízení o žalobě spočívající v tom, že neumožnil žalobkyni a) a osobě zúčastněné na řízení II) [tehdejšímu žalobci b)] seznámit se s vyjádřením žalovaného k podané žalobě. [4] Městský soud v řízení po vydání zrušujícího rozsudku jednal v postavení žalobce již pouze se žalobkyní a) (dále již jen „žalobkyně“), neboť pouze ona podala kasační stížnost proti prvnímu rozsudku. Dřívější žalobce b) nadále vystupoval v postavení osoby zúčastněné na řízení II). V záhlaví specifikovaným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) městský soud žalobu opět zamítl. [5] Městský soud nejprve poukázal na to, že žalobkyně v žalobě namítala pouze to, že byla opomenutým účastníkem společného řízení proto, že při zahájení řízení i v rozhodnutí stavebního úřadu byla identifikována pouze specifikací dotčených pozemků, nikoliv však již specifikací rodinného domu, který se nacházel na jednom z nich. Z toho dovozuje své právo podat odvolání podle § 84 odst. 1 správního řádu. K doručování veřejnou vyhláškou v žalobě namítala, že správní orgány takto nemusely doručovat, neboť je to jen jedna z možností, nikoliv však povinnost. Stavební úřad jí přislíbil, že ji [stejně jako osobu zúčastněnou na řízení II)] obešle a nadto měl zohlednit též její procesní aktivitu v souladu se zásadou ochrany legitimního očekávání; měl jí tedy doručovat individuálně. Po vydání zrušujícího rozsudku na těchto námitkách setrvala a nově namítla, že stavební úřad účelově navýšil počet účastníků společného řízení, aby mohl doručovat veřejnou vyhláškou. [6] Městský soud předeslal, že se může zabývat výhradně přezkoumáním dodržení zákonných podmínek pro zamítnutí žalobkyní podaného odvolání pro opožděnost, a proto neposuzoval důvodnost námitek, jimiž žalobkyně brojila proti meritorním závěrům rozhodnutí stavebního úřadu o schválení stavebného záměru. [7] K námitce, podle níž stavební úřad pochybil, že s žalobkyní nejednal jako s účastníkem správního řízení, ačkoliv rodinný dům ve společném jmění manželů [žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení II] je vzdálen od stavby pouze třicet metrů, městský soud uvedl, že ze správního spisu vyplývá, že stavební úřad považoval žalobkyni za účastníka společného územního a stavebního řízení (dále též jen „společné řízení“) a takto s ní jednal. To vyplynulo mimo jiné z rozdělovníku Oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení, v němž bylo výslovně uvedeno, že stavební úřad bude doručovat veřejnou vyhláškou a účastníci tohoto řízení byli identifikováni označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí. Mezi nimi byly uvedeny i nemovitosti parc. č. XB a parc. č. XA ve společném jmění manželů  žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení II). [8] Městský soud se následně zabýval spornou otázkou, zda byla žalobkyně opomenutým účastníkem společného řízení, jak tato namítala. Poukázal na to, že stavební úřad doručoval žalobkyni písemnosti veřejnou vyhláškou z důvodu velkého počtu účastníků daného společného řízení, což žalobkyně nerozporovala. Namítala však, že stavební úřad měl dodržet příslib, který jí dal, že s ní bude jednat jako s účastníkem řízení a bude ji obesílat, tedy že zohlední její procesní aktivitu ve společném řízení. Městský soud dovodil, že žalobkyně měla postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 2 a 3 správního řádu, tudíž nebylo nutné, aby ji stavební úřad obesílal, resp. jí doručoval, jednotlivě; v tomto směru poukázal na § 144 odst. 6 správního řádu. Dovozovalali žalobkyně požadavek na individuální doručování písemností ze skutečnosti, že jí to stavební úřad přislíbil, pak městský soud upozornil na to, že ze správního spisu takový příslib stavebního úřadu neplyne. [9] K námitce účelového navýšení počtu účastníků daného stavebního řízení tak, aby stavební úřad mohl doručovat veřejnou vyhláškou, městský soud vyslovil, že se jedná o námitku opožděnou, tedy uplatněnou po lhůtě k uplatnění žalobních bodů. Upozornil, že tato námitka nepředstavuje rozšíření včas uplatněného žalobního bodu, neboť v žalobě žalobkyně vůbec netvrdila, že společné řízení nebylo řízením s velkým počtem účastníků, nýbrž poukazovala na onen příslib stavebního úřadu k individuálnímu doručování. Za nepřiléhavý v této souvislosti považoval městský soud odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 6 As 285/202133, neboť se jednalo o předkládací usnesení rozšířenému senátu kasačního soudu a nadto v tam řešeném případě nebylo doručováno veřejnou vyhláškou od počátku řízení, jak je tomu v souzené věci. [10] Městský soud nakonec nepřisvědčil ani námitce, že bylo žalobkyni znemožněno účastnit se stavebního řízení proto, že ani v rozhodnutí stavebního úřadu ani v jiném dokumentu nebyla uvedena její identifikace kromě označení pozemků též specifikací rodinného domu nacházejícího se na jednom z nich. Žalobkyně se konkrétně dovolávala § 94m odst. 2 zákona č. 186/2003 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Ten však městský soud vyložil ve spojení s § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“) tak, že pokud je stavba součástí pozemku, pak postačovalo, že stavební úřad označil v listinách doručovaných veřejnou vyhláškou pouze parcelní číslo toho pozemku, na kterém se rodinný dům nacházel a jehož byl součástí. Městský soud dodal, že ani to, že jiné stavební úřady postupují tak, že označí nejen pozemek, ale i stavbu na něm, jak žalobkyně namítala, neznamená, že stavební úřad v nynějším případě postupoval v rozporu se zákonem. Městský soud upozornil, že rozhodnutí stavebních úřadů, kterými k návrhu žalobkyně provedl důkaz a v nichž takto byly nemovitosti účastníků označeny, byla datována více než rok po sporném doručování veřejnou vyhláškou v nynější věci a pouze jedno z těchto rozhodnutí pocházelo z doby tomu předcházející. To tudíž nemohlo žalobkyni založit tvrzené legitimní očekávání o určitém způsobu identifikace dotčených nemovitostí stavebním úřadem. Městský soud k tomu doplnil, že odkazovaná správní rozhodnutí stěžovatelka obstarala teprve v době poté, co jí bylo veřejnou vyhláškou doručováno (na základě žádosti o informace podané dne 25. 9. 2023), tudíž jí i proto nemohlo vzniknout tvrzené legitimní očekávání o určitém způsobu označování nemovitostí v listinách stavebního úřadu doručovaných vyhláškou, k němuž došlo předtím. [11] Městský soud uzavřel, že stavební úřad označil žalobkyni ve svém rozhodnutí dostatečně uvedením parcelních čísel dotčených pozemků, jichž byla spoluvlastníkem ve společném jmění manželů, že s ní řádně jednal již od počátku společného řízení jako s jeho účastníkem, řádně jí doručoval veřejnou vyhláškou, a proto ji nelze považovat za opomenutého účastníka. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo na úřední desce vyvěšeno dne 28. 12. 2021, žalobk