4 As 402/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 402/2023- 32 - text 4 As 402/2023-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Š. D., zast. Mgr. Martinem Dymáčkem, LL. M., advokátem, se sídlem Na Poříčí 1067/25, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2022, č. j. 000236/2022/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 55 A 16/2022-25, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 4.114 Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Dymáčka, LL. M., advokáta, se sídlem Na Poříčí 1067/25, Praha 1, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný nadepsaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Městského úřadu Benátky nad Jizerou (dále jen stavební úřad) ze dne 8. 9. 2021, č. j. MěÚ BnJ/05692/2021/VÚP. Stavební úřad dle § 66 odst. 1 písm g) správního řádu zastavil řízení zahájené dne 30. 6. 2020 na základě žádosti žalobce o dělení pozemku parc. č. X v kat. území N. B. (dále též „předmětný pozemek“) podle § 82 ve spojení s § 86 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žalovaný uvedl, že žádost o dělení pozemku směřuje k oddělení přístavby zahradního domku žalobce od její přístavby, u níž bylo nařízeno její odstranění, tak aby u stavby bylo dosaženo souladu s regulativem územního plánu stanovícím maximální míru zastavěnosti pozemku. To pokládal žalovaný za nepřípustné. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Praze. Shora označeným rozsudkem krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný zaměnil předmět žádosti žalobce s motivací pro její podání. Na vydání (kladného) rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků má žadatel při splnění zákonných podmínek nárok. Jen z hlediska zákonných podmínek je správní orgán oprávněn a povinen záměr žadatele zkoumat a z tohoto hlediska musí být také rozhodnutí odůvodněno. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Uvedl, že žalobce se v řízení před stavebním úřadem domáhal rozdělení předmětného pozemku za účelem rozdělení stávajícího zahradního domku na dvě části (dva rekreační domky). Stěžovatel tak žádost zvažoval i v kontextu s rozdělením stávající stavby zahradního domu, u které bylo žalobci pravomocně nařízeno odstranění nepovolených stavebních změn. Považoval za legitimní posoudit důvody pro dělení pozemků, protože rozhodnutím o dělení stanovuje stavební úřad podmínky pro nové rozdělení pozemků. Nedílnou součástí žádosti byla též projektová dokumentace obsahující řešení ve vztahu jak k dělení pozemku, tak k dělení stavby. Žádost tak stěžovatel neposuzoval pouze podle názvu, ale především podle obsahu. [4] S odkazem na rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2008, č. j. A 4/2003-53, č. 399/2004 Sb. NSS krajský soud připomenul, že žalobce má na vydání (kladného) rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků nárok. Toto právní posouzení není správné. Nárok na rozhodnutí ve věci navrhovaného dělení není absolutní, protože jak krajský soud sám konstatoval (s odkazem na uvedený rozsudek NSS) nárok platí za podmínky, že žadatel splní zákonné předpoklady pro vydání rozhodnutí ve věci samé. Ty však žalobce nesplnil, což vyplývá mj. z neprojednatelné a vadné žádosti. Stavební úřad na základě vlastní znalosti poměrů a při kontrolní prohlídce provedené dne 22. 7. 2021 zjistil, že projektová dokumentace odporuje skutečnému stavu na pozemku. Do zastavěné plochy pozemku nejsou zahrnuty zpevněné plochy terasy, bazénu a jeho okolí a parkovacího stání. Nesprávné údaje v projektové dokumentaci kvůli absenci všech započitatelných ploch nejsou s to osvědčit, že byl dodržen koeficient zeleně závazně stanovený územním plánem města Benátky nad Jizerou (dále též „územní plán“). [5] Potvrzením usnesení stavebního úřadu, jímž bylo správní řízení zastaveno, nedošlo k zásahu do žalobcových veřejných subjektivních práv. Žalobce provedl nepovolenou přístavbu, která nebyla dodatečně povolena, a pravomocně bylo nařízeno její odstranění. Žalobce v postavení stavebníka konajícího v rozporu s právními předpisy nedisponoval veřejným subjektivním právem, které by zavazovalo správní orgány ukončit řízení o dělení pozemku meritorním rozhodnutím, a to i s ohledem na dokumentaci, která zjevně opomíjela a zamlčovala skutečnosti nezbytné pro posouzení souladu předloženého záměru s územně plánovací dokumentací podle § 90 stavebního zákona. [6] Rozhodnutí stěžovatele není nepřezkoumatelné. Žalobci byly sděleny v průběhu správního řízení důvody, kvůli kterým nemohl jeho záměr obstát. Správní orgán není povinen vždy vypořádat veškeré odvolací námitky, pokud rozhodnutí prvního stupně je srozumitelné a obsahuje podstatné důvody a úvahy, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí. V daném případě bylo řízení zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, přičemž platí, že procesní rozhodnutí nezakládá obecně žádná nová práva ani povinnosti směrem k účastníkům řízení, nebrání zahájení nového řízení o totožné věci. Nezbavuje účastníka možnosti požádat o dělení pozemku i v budoucnu, pokud žádost spolu s doklady k samotnému dělení pozemku bude pro dané řízení splňovat všechny relevantní požadavky, zejména prokáže soulad záměru s platným územním plánem, a nebude ze žádosti zřejmá pouze snaha vyhnout se, nebo oddálit hrozící výsledek v řízení o odstranění části stavby. Právní posouzení krajského soudu je formalistické, neboť podle současného územního plánu není možné žádosti žalobce o dělení pozemku vyhovět. [7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stavební úřad nezjistil náležitě skutkový stav. Závěr o nedodržení koeficientu zeleně byl odůvodněn pouze odkazem na protokol z kontrolní prohlídky ze dne 22. 7. 2013, který však žádné tvrzení ohledně množství zeleně ani velikosti zastavěných ploch neobsahuje a ani není součástí správního spisu. Stěžovatel potvrdil usnesení stavebního úřadu s odůvodněním, že žádost žalobce dle svého obsahu je žádostí o rozdělení stavby, nikoliv o dělení pozemků. Odvolacími námitkami se stěžovatel v odvolacím řízení vůbec nezabýval. Rozhodnutí učinil pouze na základě své úvahy ohledně motivace žalobce, a jeho rozhodnutí tak je nepřezkoumatelné. III. Posouzení kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen zaměstnancem s vysokoškolským právním vzděláním vyžadovaným pro výkon advokacie. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele směřující proti tvrzenému závěru krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že v rozporu se zněním kasační námitky, krajský soud v bodě 19 napadeného rozsudku rozhodnutí stěžovatele shledal přezkoumatelným. Krajský soud uvedl, že stěžovatel v napadeném rozhodnutí proti argumentaci žalobce postavil vlastní ucelený právní názor, v jehož konkurenci námitky žalobce jako celek neobstály. Stěžovatel dospěl k závěru, že cílem žalobcovy žádosti je rozdělení zahradního domku (u jehož části bylo nařízeno odstranění) na dva domky, tj. rozdělení stavby nikoliv pozemku. Z tohoto důvodu pokládal odvolací námitky za nerozhodné pro posouzení věci a v rozhodnutí se s nimi výslovně nevypořádal. S uvedeným závěrem stěžovatele se však krajský soud neztotožnil, jelikož jej shledal v rozporu s právními předpisy i judikaturou Nejvyššího správního soudu, jak bude rozvedeno dále. Rozhodnutí stěžovatele tak bylo krajským soudem zrušeno pro nezákonnost, nikoliv pro nepřezkoumatelnost. [11] Dle § 82 odst. 1 stavebního zákona [r]ozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků stanoví podmínky pro nové rozdělení nebo scelení pozemků. [12] Rozhodnutí o dělení pozemků je územním rozhodnutím vydávaným na žádost. Stavební úřad v něm zároveň stanoví podmínky pro dělení pozemků tak, aby provedené dělení nebylo v rozporu s regulativy obsaženými v územně plánovací dokumentaci. Podle § 82 odst. 3 stavebního zákona se rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků nevyžaduje, pokud jsou podmínky pro dělení