4 As 6/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 6/2024- 22 - text 4 As 6/2024-25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: D&Z spol. s r. o., IČO 001 96 304, se sídlem Údlická 761, Praha 8, zast. JUDr. Vilémem Šilarem, advokátem, se sídlem Bělehradská 679/94, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022, č. j. MHMP 180819/2022, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2024, č. j. 18 A 41/202233, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný nadepsaným rozhodnutím částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3 (dále též „orgán ochrany přírody“) ze dne 6. 10. 2021, č. j. UMCP3 344024/2021. Tím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též „ZOPK“). Uvedeného přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že v červenci 2021 při realizaci akce „Obnova vodovodních řadů ul. Bořivojova a Jagellonská, Praha 3“ nevhodnou technologií při výkopu poškodila čtyři stromy rostoucí v uličním stromořadí v ulici Bořivojova (3x trnovník akát, 1x lípu malolistou). Za to byla žalobkyni uložena pokuta podle § 88 odst. 3 písm. a) ZOPK ve výši 20.000 Kč. Změna prvostupňového rozhodnutí žalovaným spočívala pouze v tom, že do popisu skutku doplnil, že poškození stromů nastalo odhalením kořenového systému dřevin bez zajištění náležité ochrany proti vysychání, přetnutím kořenů tří dřevin a ulomením/poškozením větví u čtvrté. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný se dostatečně vypořádal s podmínkami aplikace přípustného rizika, přičemž neupřednostnil ZOPK před přestupkovým zákonem, jak mu vytýkala žalobkyně. Výkopové práce nebyly prováděny v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měla žalobkyně k dispozici; stejně tak se v uvedeném případě nejedná o situaci, kdy by nebylo možné společensky prospěšného výsledku (tj. obnovy vodovodního řadu) dosáhnout jinak. Žalovaný poukázal na stanovisko orgánu ochrany přírody a normy ČSN a rovněž standardizované postupy umožňující dosáhnout požadovaného výsledku bez poškození dřevin. Obecně koncipovaná argumentace žalobkyně, že bezvýkopové napojení přípojek nebylo realizovatelné, nemůže zvrátit závěry žalovaného, opřené i o citace konkrétních odborně stanovených požadavků. [3] Žalovaný se podle soudu dostatečně vypořádal i s problematikou ochranného pásma vodovodu. Soud se s ním ztotožnil v závěru, že pro posouzení odpovědnosti za poškození dřevin je absence souhlasu vlastníka či provozovatele vodovodu s vysazením dřevin irelevantní. Ani absence takového souhlasu neznamená, že dřeviny je možno poškozovat. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Namítá, že městský soud nesprávně posoudil otázku, zda byly splněny podmínky pro aplikaci okolností vylučujících protiprávnost spočívající v přípustném riziku. Stěžovatelka splnila podmínky vylučující protiprávnost, jelikož postupovala v souladu s aktuálními informacemi, které o daném místě a v daný čas měla k dispozici a nebylo možno společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak než za cenu poškození kořenů stromů ležících v ochranném pásmu vodovodu a v přímé kolizi s vodovodním řadem a přípojkou. Městský soud se bez skutečného zjištění stavu ztotožnil s chybnou argumentací žalovaného, že stěžovatelka měla postupovat šetrněji, domovní přípojky napojit bezvýkopově, použít tlakovou vodu či supersonický vzduchový rýč. Vodovodní přípojky však nelze napojit bezvýkopově či jinak „šetrně“. Zvláště za situace, kdy jsou kořeny stromů omotané okolo vodovodního řadu či jinak v přímé kolizi s potrubím. V nyní projednávané situaci nebylo technologicky možné provést výkop a obnažení vodovodního řadu a přípojek, aniž by došlo k poškození kořenů stromů. Jelikož se jednalo o rekonstrukci v rozsahu 1690 metrů a o dotčených 104 stromů, skutečnost, že poškozeny byly jen čtyři stromy, svědčí o šetrném postupu stěžovatelky. [5] V doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2023 stěžovatelka dostatečně objasnila důvody svého postupu, soud však uvedené podání nevzal v potaz. Naopak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že argumentace stěžovatelky je koncipována obecně bez vysvětlení, proč nebylo možno aplikovat standardizované výkopové práce kolem vodovodu. Standardizované postupy aplikovány byly, avšak v některých místech nebylo technicky možné dodržet provedení rekonstrukce vodovodu v souladu s požadovanou ochranou zeleně. Dodávka pitné vody obyvatelstvu a s tím související stavební práce jsou společensky prospěšnou činností, a to navzdory pochybnostem městského soudu vyjádřeným v bodě 23 napadeného rozsudku. [6] Městský soud také pochybil při výkladu vlivu existence ochranného pásma vodovodu na možnost zásahu do v něm se nacházejících dřevin. V nyní posuzovaném případě byly dotčené stromy v ochranném pásmu vodovodu vysazeny Městskou částí Praha 3 bez souhlasu vlastníka či provozovatele vodovodu, ačkoliv zákon zde umístění trvalého porostu písemným souhlasem podmiňuje [§ 23 odst. 5 písm. b) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích]. Vzhledem k uvedenému nemohou dotčené dřeviny v ochranném pásmu vodovodu požívat právní ochrany. Závěr městského soudu, že „ani absence uvedeného souhlasu nemůže znamenat, že vysazené porosty lze poškozovat“, je nesprávným právním posouzením věci, jelikož ignoruje smysl institutu ochranného pásma. [7] Stěžovatelka též uvedla, že se pro ni jedná o principiální spor, jelikož pro investora Pražskou vodohospodářskou společnost a. s. (jejímž vlastníkem je hlavní město Praha) a pro provozovatele Pražské vodovody a kanalizace a. s. rekonstruuje plošně a rozsáhle zastaralé vodovodní řady ve starých částech města a k obdobným situacím a kolizím bude docházet i do budoucna. [8] Žalovaný ve vyjádření kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí potvrzené napadeným rozsudkem a plně se ztotožnil s právním názorem městského soudu. V projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelka se dopustila poškození dřevin. Žalovaný jasně zdůvodnil, proč neshledal v postupu stěžovatelky důvody pro uplatnění okolnosti vylučující protiprávnost i proč shledal nedůvodnou námitku stěžovatelky týkající se ochranného pásma vodovodního řadu. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami stěžovatelky, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Absence této vady je totiž podmínkou pro věcný přezkum kasačních námitek ze zbylých důvodů. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku je přitom vadou tak závažnou, že by se jí Nejvyšší správní soud musel podle § 109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, tedy i tehdy, pokud by ji stěžovatel sám nenamítl. [12] Nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352) nebo v nichž zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/200474). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/201319). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí věnoval všem stěžejním námitkám účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/201333). [13] Takové vady napadeného rozsudku ovšem Nejvyšší správní soud neshledal. Městský soud své rozhod