5 Afs 41/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 41/2022- 36 - text  5 Afs 41/2022 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: ALN spol. s r.o. (dříve AGPI Vajax spol. s r.o.), se sídlem č. p. 64, Vrcovice, zast. JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 5 A 143/201848, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) ze dne 21. 6. 2016, č. j. SZIF/2016/0426581, byla žalobkyni uložena povinnost vrátit 100 % dotace ve výši 9 016 000 Kč, která jí byla poskytnuta v rámci Programu rozvoje venkova ČR, opatření I.1.1.1. Modernizace zemědělských podniků. SZIF konstatoval porušení kapitoly 3 písm. k) obecné části pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013, tedy umělé vytvoření podmínek pro přiznání dotace. Podle SZIF žalobkyně neoprávněně uplatnila preferenční kritéria 1.1. (podíl příjmů ze zemědělské prvovýroby na celkových příjmech žadatele činí 45 % a více) a 3.1. (žadatel je mladý začínající zemědělec). [2] Žalovaný na základě odvolání žalobkyně dospěl k závěru, že se SZIF v rozhodnutí dostatečně nevypořádal s dokazováním porušení podmínek vyplývajících z uvedených pravidel, proto rozhodnutím ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5009/2017-MZE14112, původní prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil SZIF k novému projednání. [3] Rozhodnutím ze dne 1. 9. 2017, č. j. SZIF/2017/0547753, SZIF žalobkyni znovu uložil povinnost vrátit 100 % dotace. Důvodem bylo zjištění, že žalobkyně neoprávněně uplatnila preferenční kritérium 1.1. dle přílohy č. 3 pravidel (podíl příjmů ze zemědělské prvovýroby na celkových příjmech žadatele činí 45 % a více). SZIF proto konstatoval porušení kapitoly 3 písm. k) obecné části pravidel (umělé vytvoření podmínek pro přiznání dotace). Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2018, č. j. 23489/2018-MZE14112, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí SZIF potvrdil. [4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu zamítl. [5] Městský soud k žalobním námitkám konstatoval, že po zrušení původního rozhodnutí SZIF byl spisový materiál doplněn o listiny předložené Finančnímu úřadu v Písku (výkaz zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2010, rozvaha ke dni 31. 12. 2010 a příloha k účetní závěrce) a sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 16. 3. 2017. Z těchto listinných důkazů SZIF při zjišťování skutkového stavu věci vycházel. Městský soud upozornil, že v případě dokazování listinou je dokazování provedeno založením listiny do spisu, § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož musí být účastníci vyrozuměni o provádění důkazů mimo ústní jednání, se neuplatní. [6] Podle městského soudu správní orgány nezaložily své skutkové a právní závěry na závěrech kontrolní zprávy Evropského účetního dvora. Tyto závěry zmínily pouze v rámci popisu historie věci, ke zjištění skutkového stavu však provedly dokazování vlastní. Proto byla irelevantní námitka žalobkyně, že se nemohla s kontrolní zprávou Evropského účetního dvora seznámit a nebyla ani účastníkem řízení, v jehož rámci byla kontrola provedena. [7] Důvodnou neshledal městský soud ani námitku, že žalobkyni nebylo řádně umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí, neboť výzva ze dne 26. 4. 2017 nebyla označena správným číslem jednacím a čas poskytnutý žalobkyni k seznámení se spisem byl příliš krátký. Městský soud upozornil, že z výzvy ze dne 26. 4. 2017 bylo jednoznačně seznatelné, že žalobkyně byla vyzvána k vyjádření a nahlížení do spisů, které se týkaly řízení o vrácení dotací v rámci opatření I.1.1.1. Modernizace zemědělských podniků ve výši 13 500 000 Kč a 9 016 000 Kč, zahájených dne 21. 12. 2015. Výzva zároveň výslovně umožňovala sjednání jiného termínu či časového prostoru k nahlížení do spisu. Městský soud zdůraznil, že § 36 odst. 3 správního řádu se uplatní v odvolacím řízení pouze tehdy, pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem. Žalovaný žádné podklady nepořídil, do spisu byl v průběhu odvolacího řízení založen pouze jeden listinný důkaz předložený žalobkyní, nebyl tedy důvod vyzývat ji k seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim. [8] Podle městského soudu nebyla důvodná ani námitka, že dokumenty, na něž správní orgány odkazovaly, nebyly založeny ve správním spisu. Městský soud ze spisu zjistil, že SZIF v období od 16. 3. 2017 do 7. 4. 2017 listiny do spisu založil a žalobkyně se s nimi mohla seznámit (k čemuž byla vyzvána). Žalovaný pak vycházel i z nájemní smlouvy, uzavřené žalobkyní s AGPI, a.s., již žalobkyně přiložila k odvolání. Městský soud tedy nepřisvědčil námitce, že žalovaný nepřihlédl k důkazním návrhům žalobkyně. [9] K námitce porušení zásady legitimního očekávání městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž jsou za dodržení všech podmínek dotací odpovědni výlučně jejich příjemci. Uzavřením dohody o poskytnutí dotace vzniká příjemci legitimní očekávání, že mu dotace bude vyplacena v souladu s touto dohodou, avšak pouze v případě, že budou splněny všechny stanovené podmínky poskytnutí dotace. Uzavření dohody není ujištěním poskytovatele dotace příjemci, že splnil veškeré podmínky pro poskytnutí dotace. Žalobkyni se od SZIF nedostalo žádného konkrétního ujištění, které je předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání. Poskytovatel dotace je oprávněn i poté, co byly vyplaceny finanční prostředky, prověřit, zda podmínky dotace skutečně byly splněny. [10] Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že platba SZIF byla provedena omylem ve smyslu čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (dále jen „prováděcí nařízení č. 809/2014“). Podle městského soudu šlo v projednávané věci o dotaci, která se následně ukázala neoprávněnou. [11] K námitkám směřujícím proti závěrům správních orgánů o skutkovém stavu věci a vyvozených následcích městský soud konstatoval, že skutkový stav prezentovaný správními orgány odpovídá provedenému dokazování. Veškerá činnost žalobkyně v roce 2010 proběhla v posledních dvou dnech tohoto roku, a to v rámci propojených společností, přičemž veškeré platby proběhly hotovostně. Zemědělská činnost žalobkyně v roce 2010 spočívala pouze v tom, že na pozemcích pronajatých od svého jediného společníka (AGPI, a.s.) nechala jinou propojenou společností (BONAS spol. s r.o.) sklidit trávu kolem hal na chov slepic ve vlastnictví AGPI, a.s.; v návaznosti na to prodala seno AGPI, a.s. Žádnou jinou činnost žalobkyně v roce 2010 nevykonávala, neměla žádné zaměstnance, nedisponovala žádnými stroji, přístroji, zařízeními, dopravními prostředky, inventářem ani hmotným či nehmotným majetkem. [12] Městský soud přisvědčil žalobkyni v tom, že SZIF ve svém rozhodnutí neuvedl, z jakých podkladů dovodil, že žalobkyně nebyla v roce 2010 vedena jako subjekt obhospodařující půdu ani jako chovatel hospodářských zvířat. Podle městského soudu lze předpokládat, že SZIF tyto skutečnosti zjistil v rámci svého interního přístupu do příslušných evidencí, není však o tom ve spisové dokumentaci založen doklad. Tyto skutečnosti však pro rozhodnutí ve věci nebyly podstatné. Žalovaný vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně měla v nájmu pozemky, na nichž realizovala svou činnost. To, že žalobkyně nevlastnila žádná zvířata, bylo zjištěno i z přílohy k účetní závěrce za rok 2010, podle níž neměla žalobkyně žádný majetek. [13] Důvodnou neshledal městský soud ani námitku, že z účetních výkazů nelze dovozovat nic o konkrétní účetní operaci nebo činnosti, neboť obsahují agregovaná účetní data. Správní orgány totiž z těchto listin zjistily skutečnosti, které z nich bez pochyby zjistit lze: žalobkyně v roce 2010 neměla žádné zaměstnance, nevlastnila žádný majetek (ani ve finančním pronájmu) a nevykonávala žádnou další činnost, než kterou doložila fakturou na prodej sena, neboť veškeré vykázané tržby činily pouze 7000 Kč za prodej sena. [14] Městský soud souhlasil se závěrem správních orgánů, že žalobkyně uměle vytvořila podmínky pro získání dotace, přičemž podle daných pravidel nelze dotaci poskytnout, pokud podmínky stanoven