5 As 183/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 183/2022- 29 - text  5 As 183/2022 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Spolek Šalamoun (dříve Spolek na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun), se sídlem U mlýna 2232/23, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022, č. j. 6 A 1/202074, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce dne 30. 11. 2018 požádal podle § 13 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v relevantním znění (dále jen „informační zákon“), Obvodní soud pro Prahu 5 o poskytnutí informací týkajících se trestního řízení sp. zn. 1 T 19/2009, vedeného proti obviněnému J. K. (zesnulému dne X). Žalobce konkrétně požadoval zaslání kopií následujících dokumentů: 1) usnesení o zahájení trestního stíhání, 2) všech protokolů o výslechu svědků  příslušníků Policie ČR, 3) všech protokolů o výslechu obviněného, 4) obžaloby, 5) protokolu o výslechu obviněného před soudcem, při kterém se měl doznat ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin podplácení a vyslovit souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání, 6) usnesení ze dne 21. 8. 2009 o podmíněném zastavení trestního stíhání, včetně údaje o tom, kdy nabylo právní moci, 7) usnesení o tom, že se obviněný osvědčil, včetně údaje o nabytí právní moci. Dále žalobce požadoval sdělení 8) jména a příjmení samosoudce rozhodujícího v této věci, státního zástupce činného v dané věci a obhájce obviněného, jakož i, 9) zda k výslechu obviněného před soudem došlo při hlavním líčení, veřejném zasedání, neveřejném zasedání nebo při jaké jiné, zákonem předpokládané formě soudního jednání se tak stalo a kdy. [2] Obvodní soud pro Prahu 5 vyhověl žalobcově žádosti v části týkající se bodů 8 a 9. Dále částečně vyhověl žádosti v části týkající se bodů 1 až 4 a 6 až 7 tím, že mu zaslal požadované dokumenty v anonymizovaném znění. Zároveň správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 6. 9. 2019, č. j. 62 Si 888/2018107, žalobcovu žádost v části týkající se bodu 5 podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona odmítl a v části týkající se bodů 1 až 4 a 6 až 7 podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a informačního zákona částečně odmítl, a to v rozsahu provedené anonymizace osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodů 1) a 5) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v relevantním znění (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“). [3] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 11. 2019, č. j. MSP599/2019OSVOSV/7, zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně žalobci poskytl většinu požadovaných informací, avšak v souladu s § 8a informačního zákona, v relevantním znění, v nich znečitelnil některé soukromé údaje. Obviněný nebyl osobou veřejně činnou, proto nebyl zájem na tom, aby dané osobní údaje byly součástí veřejné diskuse. Pokud správní orgán I. stupně v nyní posuzované věci při anonymizaci osobních údajů využil Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 7. 2009, č. j. 13/2008SOSVSP, kterou se provádějí některá ustanovení informačního zákona (dále jen „instrukce žalovaného“), byl jeho postup v souladu s informačním zákonem. Protokol o výslechu obviněného před soudcem je dle žalovaného třeba podřadit pod pojem rozhodovací činnost soudů dle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona, což představuje jednu ze zákonem stanovených výluk z poskytování informací dle informačního zákona. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou podanou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 27. 5. 2022, č. j. 6 A 1/202074, zamítl. Městský soud konstatoval, že asistent soudce Mgr. David Havel, který vydal prvostupňové správní rozhodnutí, byl rozvrhem práce Obvodního soudu pro Prahu 5, ve znění platném ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, pověřen výkonem správy soudu a pověřen vedením agendy poskytování informací podle informačního zákona. Není tedy pochybením, pokud prvostupňové rozhodnutí vydala jiná osoba než předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 5. [5] Dále městský soud zdůraznil, že požadavek anonymizace poskytnutých osobních údajů plyne z § 8a ve spojení s § 12 informačního zákona. Městský soud nesouhlasil se žalobcem, že jméno a příjmení obviněného není osobním údajem. Jedná se totiž o identifikátor, jehož prostřednictvím lze, se znalostí kontextu, osobu určit. Podle městského soudu v daném případě zájem na ochraně osobních údajů převáží nad právem na informace, neboť s ohledem na čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je třeba chránit osobní údaje osoby, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno. Daná situace se liší od případů, na které žalobce odkazoval, kde šlo o osoby veřejně činné. Podle městského soudu na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že jméno obviněného se již objevilo v médiích. To totiž nevede k tomu, že by takové jméno a příjmení ztratilo status osobního údaje, s nímž musí povinné subjekty zacházet tak, jak jim ukládá zákon. I osoby, vůči nimž je vedeno trestní řízení, nadále požívají ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí a osobních údajů. [6] K nezákonnosti instrukce žalovaného městský soud konstatoval, že se jedná o interní normativní akt sloužící k zajištění jednotného postupu při vyřizování žádostí o informace v resortu justice. Dle instrukce se anonymizuje jméno a příjmení fyzické osoby, což je v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že důvody částečného odmítnutí žádosti plynou přímo z informačního zákona, nepovažoval městský soud za potřebné se dále zabývat zákonností instrukce ani pravomocí k jejímu vydání, přičemž odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. [7] Podle městského soudu se žalovaný též dostatečně zabýval námitkou vztahu mezi § 11 odst. 4 písm. a) a 6 informačního zákona na straně jedné a § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona na straně druhé. Účelem prvně uvedených ustanovení je především zabránit zmaření či ohrožení účelu trestního řízení, zatímco v případě výluky z práva na informace dle ustanovení aplikovaného žalovaným se jedná o ochranu nezávislosti a nestrannosti soudní moci. Tato ochrana se vztahuje nejen na řízení probíhající, ale též na řízení již skončená, a to především ve vztahu k budoucímu rozhodování soudu. Obsah pojmu „rozhodovací činnost soudů“, který je pro výklad § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona stěžejní, ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 29 A 133/2015112 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), vyložil Krajský soud v Brně. Ten dovodil, že z informační povinnosti je vyňat celý rozhodovací mechanismus soudu v konkrétní věci. Daný výklad dle přesvědčení městského soudu zahrnuje i informace, které žalobce po žalovaném požadoval v nyní posuzované věci. [8] I protokol o výslechu obviněného před soudem je třeba zahrnout pod pojem rozhodovací činnosti soudu dle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona, neboť jde o záznam procesní aktivity soudu, která vede k rozhodnutí ve věci samé. Výsledkem je pak usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, které žalobci k jeho žádosti poskytnuto bylo. Poskytnutí protokolů o výslechu svědků a obviněného sepsané v přípravném řízení podle městského soudu nijak nezpochybňují odepření dokumentů, které spadají pod rozhodovací činnost soudu dle § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona. Dle městského soudu je veřejný zájem na kontrole soudní moci dostatečně uspokojen poskytnutím rozhodnutí o věci samé, což vychází právě z dikce § 11 odst. 4 písm. b) informačního zákona. V tomto případě je takovým rozhodnutím usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. [9] K namítanému procesnímu pochybení žalovaného v odvolacím řízení městský soud dodal, že z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce v odvolání ze dne 24. 9. 2019 požádal o poskytnutí patnáctidenní lhůty na jeho doplnění. Žalovaný na tuto žádost nereagoval, nicméně žalobce dne 9. 10. 2019 odvolání doplnil i bez výzvy. Odvolání ze dne 24. 9. 2019 zároveň dle městského soudu obsahovalo veškeré zákonné náležitosti. Za této situace nebyl žalovaný jakožto odvolací orgán povinen stanovit žalobci lhůtu pro doplnění odvolání. V žalobou napadeném rozhodnutí pak žalovaný zohlednil a vypořádal argumentaci žalobce uplatněnou v doplnění odvolání ze dne 9. 10. 2019, nijak tedy nezasáhl do práva žalobce na podání odvolání. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalo