5 As 251/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 251/2022- 34 - text  5 As 251/2022 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: J. Z., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 222/5, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: BEMETT investiční, a.s., se sídlem Jeremiášova 2722/2b, Stodůlky, Praha 5, zastoupené Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem Na terase 133/3, Praha 8, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2022, č. j. 31 A 35/2021-47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Krajský soud v Brně zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 5400/OD/2019/494816-Ro-, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-Slatina, ze dne 19. 8. 2020, č. j. MCBSLA/04594/20/OVÚR/DS. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně jakožto speciální stavební úřad k žádosti osoby zúčastněné na řízení (stavebník) ze dne 22. 3. 2019 dodatečně povolil stavbu nazvanou „Novostavba komunikace – SO 23, SO 23.1 – prodloužení komunikace Za kostelem a SO 23.2a – chodníky za kostelem na pozemcích p. č. 2060/1, 2060/2, oba k. ú. Slatina, obec Brno“ (dále též „Komunikace a chodníky Za kostelem“). [2] Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke krajskému soudu, který ji napadeným rozsudkem zamítl. [3] Krajský soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, v níž vyjádřil pochybnost o nabytí právní moci napadeného rozhodnutí ke dni 27. 1. 2021, jak mu sdělil žalovaný, neboť napadené rozhodnutí mělo být doručováno účastníkům identifikovaným označením pozemků vyvěšením na úřední desce. Krajský soud konstatoval, že ve správním spise se nacházejí doklady o vyvěšení napadeného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že bylo vyvěšeno na úřední desce správního orgánu I. stupně od 26. 1. 2021 do 11. 2. 2021 a na úřední desce žalovaného od 12. 3. 2021 do 29. 3. 2021. S odkazem na § 91 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dodal, že případné nevyvěšení by nemělo vliv na právní moc rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo individuálně doručeno účastníkům dle § 27 odst. 1 správního řádu, tedy stavebníkovi, i stěžovateli jakožto odvolateli a nabylo právní moci dne 27. 1. 2021. [4] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že stavební úřad vydal dodatečné stavební povolení, ačkoli předtím stavebníkovi výstavbu zakázal, namísto toho, aby provádění stavebních prací sankcionoval. Krajský soud vysvětlil, že v řízení o dodatečném povolení stavby se nezjišťuje, jakým způsobem stavebník při předcházející činnosti porušil zákon, neboť tato okolnost není pro dodatečné povolení stavby rozhodná. Protiprávnost stavební činnosti je de facto nutnou podmínkou pro dodatečné povolení stavby, neboť účelem tohoto právního institutu je náprava protiprávního stavu. Výkon stavební činnosti přes zákaz stavebního úřadu může být předmětem sankčního řízení, které je však řízením samostatným a jeho výsledek je nezávislý na výsledku řízení o dodatečném povolení stavby. Otázky týkající se možného uložení sankce za protiprávní jednání vybočují z rámce soudního přezkumu, jehož předmětem je rozhodnutí o dodatečném povolení. [5] K námitce stěžovatele, že správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí o dodatečném povolení stavby odkázal na pět stanovisek dotčených orgánů, která byla vydána v roce 2016, krajský soud konstatoval, že časová platnost stanovisek a závazných stanovisek není obecně upravena. Jejich platnost je zpravidla neomezená, nestanoví-li zákon jinak, což není případ stanovisek, na která stěžovatel upozornil. Samotné plynutí času nemá na jejich využitelnost vliv. Stanoviska jsou použitelná do doby, dokud nedojde ke změně poměrů. Stěžovatel netvrdil, že by došlo k jakékoliv změně, která se mohla konkrétním způsobem promítnout do odlišného hodnocení dopadu stavby na chráněné zájmy a pro kterou by nebylo možné již stanoviska využít. Vzhledem k tomu, že se uvedená stanoviska vztahují k povolení realizace výstavby komplexu stavebních objektů, mezi které patřily i předmětné stavby, jsou použitelná i v případě dodatečného povolení záměru, který tvoří pouze výstavba těchto dílčích stavebních objektů. Smyslem stanovisek dotčených orgánů je zajistit ochranu zákonem chráněných zájmů. Jsou-li povinnosti v nich stanovené dostatečné pro ochranu zájmů v případě výstavby většího komplexu stavebních objektů, jsou dostatečné i pro výstavbu pouze dílčích staveb. Stanoviska dotčených orgánů se vztahují k povolovanému záměru, nikoli ke konkrétní projektové dokumentaci. Pokud z formálních důvodů (podání žádosti o dodatečné stavební povolení pouze na dílčí stavební objekt) došlo k vytvoření nové dokumentace, nikoli však k materiální změně projektu ve vztahu k předmětným stavebním objektům, jsou původní stanoviska dotčených orgánů použitelná i v kombinaci s novou projektovou dokumentací. Jinak by tomu mohlo být v případě, pokud by v důsledku faktické změny záměru mohlo dojít k většímu zásahu do chráněných zájmů, tomu však podle krajského soudu v předmětném řízení nic nenasvědčuje. Stěžovatel netvrdil, že by byl záměr komunikace a chodníků oproti původnímu projektu změněn, natož že by tato změna mohla představovat větší zásah do chráněných zájmů. Lze naopak logicky předpokládat, že výstavba komunikace a chodníků bude představovat menší zásah než výstavba bytových domů spolu s těmito stavebními objekty. [6] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele, že rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 19. 7. 2018, č. j. MMB/0298705/2018 a č. j. MMB/0298849/2018, představují překážku věci rozhodnuté. Uvedenými rozhodnutími byla prohlášena za nicotná ohlášení výstavby projektu „Bytové domy Brno Slatina – III. etapa“, otázka možného dodatečného povolení stavby v nich nebyla řešena. Předměty řízení byly tedy zcela rozlišné a překážka věci rozhodnuté nemůže být dána. [7] Stěžovatelem namítané vady protokolu z ústního jednání ze dne 11. 6. 2020 byly podle krajského soudu ryze formálního charakteru, neměly vliv na zákonnost řízení ani napadeného rozhodnutí a nemohly nijak zasáhnout do práv účastníků řízení. Hlavička protokolu obsahovala dostatek správných údajů, aby bylo možné protokol přiřadit k předmětnému řízení, prezenční listina byla navíc označena správnou spisovou značkou. Samotný zápis o průběhu jednání žádné vady neobsahuje. K označení oprávněné úřední osoby v prezenční listině jako zástupce „stavebního úřadu“, nikoli „speciálního stavebního úřadu“, krajský soud poukázal na omezenou velikost kolonky s tím, že i speciální stavební úřad je stavebním úřadem. [8] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku překážky litispendence, kterou stěžovatel spatřoval v řízení vedeném u správního orgánu I. stupně pod sp. zn. S MCBSLA/06039/18/MUS. [9] Podle krajského soudu zde nebyla dána totožnost věci ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu, jelikož obě řízení měla odlišný předmět, neboť jejich předmětem byly různé stavební objekty a řízení byla postavena na částečně odlišných skutkových okolnostech. Zatímco předmětem dřívějšího řízení bylo dodatečné povolení stavby „Ul. Za Kostelem, Novostavby dvou obytných domů „E, F“ vč. napojení na dopravní a technickou infrastrukturu na pozemcích p. č. 2194/731, 2194/42, 2060/1, vše v k. ú. Slatina, obec Brno“, předmětem pozdějšího řízení bylo dodatečné povolení stavby Komunikace a chodníky Za kostelem. Dřívější řízení se vztahuje k několika stavebním objektům, které vůbec nejsou předmětem tohoto řízení o dodatečném povolení stavby. Překážku litispendence podle krajského soudu nezakládá ani skutečnost, že komunikace a chodníky Za kostelem jsou jedněmi z dílčích stavebních objektů dřívějšího povolovacího řízení, neboť stěžejními objekty, pro které platí přísnější veřejnoprávní požadavky a které měly být komplexně posuzovány pouze v dřívějším řízení, jsou bytové domy. Otázky, které měly být předmětem posouzení v nyní projednávané věci, tvořily mnohem užší rámec. Odlišnou skutkovou okolností pak byla podle krajského soudu i formálně odlišná projektová dokumentace (byť materiálně se ve vztahu k předmětnému objektu neliší). [10] Krajský soud dále dodal, že existence obou řízení nebyla ani v rozporu se smyslem překážky litispendence, jímž je zabránit duplicitnímu posuzování týchž otázek a naplnění zásady hospodárnosti. Dříve zahájené řízení v době rozhodování správních orgánů neprobíhalo, neboť bylo přerušeno, a nevznikaly tedy žádné zbytečné náklady. Podmínkou, aby p