5 As 342/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 342/2022- 30 - text  5 As 342/2022 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: plk. Mgr. J. P., zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Vodákem, se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, proti žalovanému: generální ředitel Vězeňské služby České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soud v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2022, č. j. 30 Ad 12/202156, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (dále jen „generální ředitel VS“) ze dne 9. 8. 2021, č. j. VS22812115/ČJ202080000L51ODV (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí ředitele Věznice Valdice ve věcech služebního poměru ze dne 2. 11. 2020, č. j. VS5035235/ČJ2016802220SP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel podle § 20 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), s účinností od 3. 11. 2020 ustanoven na služební místo 1. zástupce ředitele Věznice Valdice, byl jmenován do služební hodnosti rada, byly mu stanoveny složky služebního příjmu a započítána doba praxe. [2] Stěžovatel byl původně ustanoven na služebním místě ředitele Věznice Pardubice. Dne 2. 10. 2020 zahájil generální ředitel VS řízení ve věcech služebního poměru o převedení stěžovatele na jiné služební místo v jiné služební hodnosti ve smyslu § 26 odst. 4 zákona o služebním poměru, neboť dle závěru služebního hodnocení ze dne 4. 9. 2020, které nabylo platnosti dne 2. 10. 2020, dosahoval neuspokojivých výsledků ve výkonu služby. Rozhodnutím generálního ředitele VS ze dne 27. 10. 2020 byl stěžovatel podle § 26 odst. 4 zákona o služebním poměru odvolán ke dni 2. 11. 2020 ze služebního místa ředitele Věznice Pardubice a současně byl dnem 3. 11. 2020 převeden do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice s tím, že na jiné služební místo ho ustanoví tento ředitel dle § 20 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o služebním poměru. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím ministryně spravedlnosti ze dne 27. 4. 2021. [3] Stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Namítl, že řízení, v němž bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, bylo samostatným řízením, které nebylo řádně zahájeno, a stěžovateli nebylo umožněno před vydáním prvostupňového rozhodnutí uplatnit procesní práva. Z těchto důvodů mělo být v odvolacím řízení prvostupňové rozhodnutí zrušeno. Dále stěžovatel argumentoval, že prvostupňové rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno. Namítl také, že ze základních principů pracovního práva je třeba dovodit povinnost služebního funkcionáře s příslušníkem dopředu projednat jeho převedení na jinou pozici. [4] Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že podle § 20 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o služebním poměru a § 26 odst. 4 téhož zákona může být příslušník, který dosahuje neuspokojivých výsledků ve výkonu služby, odvolán z dosavadního služebního místa a zároveň ustanoven na jiné služební místo. V situaci, kdy z důvodu absence personální pravomoci nemůže služební funkcionář rozhodnout o ustanovení na jiné služební místo, příslušníka pouze odvolá z dosavadního služebního místa a převede do personální pravomoci jiného služebního funkcionáře, který proces převedení na jiné služební místo dokončí. Podle krajského soudu jde o postup sui generis složený ze dvou na sebe navazujících správních řízení. Neztotožnil se však se stěžovatelem, že řízení o ustanovení na nové služební místo nebylo řádně zahájeno. Dle krajského soudu došlo k zahájení řízení dle § 178 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru úkonem ze dne 2. 10. 2020, jímž byl stěžovatel informován o zahájení řízení o převedení na jiné služební místo v jiné služební hodnosti ve smyslu § 26 odst. 4 zákona o služebním poměru. Z jeho obsahu bylo možné dovodit, že poučení o procesních právech se vztahuje i k řízení o převedení na jiné služební místo ve služební hodnosti o stupeň nižší. [5] Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci stěžovatele, že nemohl uplatnit svá procesní práva. Procesní práva ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru realizoval již před vydáním rozhodnutí o odvolání z původního služebního místa. Procesní postup dle § 174 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru sice správní orgán prvního stupně nedodržel, tato vada však neměla vliv na zákonnost rozhodnutí. Poukázal na to, že řízení o ustanovení stěžovatele na jiné služební místo bezprostředně navazovalo na předcházející řízení o odvolání ze služebního místa, jediným podkladem pro rozhodnutí bylo rozhodnutí generálního ředitele VS o odvolání z dosavadního služebního místa ředitele Věznice Pardubice a správní orgán prvního stupně nemohl věcně rozhodnout jinak. Ředitel Věznice Valdice měl podle § 26 odst. 4 zákona o služebním poměru možnost stěžovatele ustanovit pouze na služební místo, pro které je stanovena o jeden stupeň nižší služební hodnost, a prakticky tedy neměl prostor pro uvážení o novém zařazení. Dále krajský soud poukázal na to, že stěžovatel ani nenaznačil, jakým způsobem by se ke služebnímu místu, na které byl ustanoven, chtěl vyjádřit, případně zda měl zájem o jiné služební místo, a krajský soud za něj nemohl argumentaci domýšlet. Pokud stěžovatel nesouhlasil s převedením do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice, pak měl takovou námitku uplatnit v předcházejícím řízení, respektive v odvolání proti rozhodnutí generálního ředitele VS a navazujícím soudním řízení proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti. V nich však v tomto ohledu nic nenamítal. Manažerské rozhodování a správní uvážení o tom, na jaké služební místo bude stěžovatel převeden, v daném případě náleželo generálnímu řediteli VS. Dodal, že ani z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Ad 22/201452, jehož se stěžovatel dovolával, nelze dovodit obecné pravidlo, podle něhož by musela být příslušníkovi v řízení o odvolání z dosavadního služebního místa dána možnost vyjádřit se k nabídce jiného služebního místa. [6] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Podle krajského soudu bylo odůvodněno sice stručně, ale s ohledem na předmět řízení dostatečně. Je z něj zřejmé, že bylo rozhodováno dle § 26 odst. 4 zákona ve spojení s § 20 odst. 1 písm. b) bodem 1 zákona o služebním poměru a že rozhodnutí navazuje na přechozí rozhodnutí generálního ředitele VS o odvolání stěžovatele ze služebního místa ředitele věznice a převedení do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice. Je zřejmé, v jaké věci, na základě jakých skutečností a důvodů a podle jakého zákonného ustanovení služební funkcionář rozhodl. II. Kasační stížnost a další podání účastníků [7] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. [8] Stěžovatel odmítá argumentaci krajského soudu, že byť se jednalo o dvě samostatná řízení, zahájení prvního řízení představovalo i zahájení řízení navazujícího. Domnívá se, že oznámení žalovaného ze dne 2. 10. 2020 nemohlo představovat zahájení řízení před ředitelem Věznice Valdice, které mohlo být zahájeno až poté, co v předchozím řízení bylo dne 27. 10. 2020 vydáno rozhodnutí. Vytýká krajskému soudu, že i z hlediska možnosti vyjádřit se obě řízení směšuje a nerozlišuje, že stěžovatel vykonával procesní práva v řízení o odvolání ze služebního místa, nikoli v řízení konaném v prvním stupni před ředitelem Věznice Valdice. [9] Dále stěžovatel namítá, že krajský soud nikterak neodůvodnil svůj závěr, že procesní vada spočívající v nemožnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k ustanovení na služební místo 1. zástupce ředitele Věznice Valdice nemohla stěžovatele zkrátit na právech, neboť ředitel Věznice Valdice ho měl možnost ustanovit pouze na služební místo, pro které je stanovena o jeden stupeň nižší služební hodnost, a prakticky tedy neměl prostor pro uvážení o novém zařazení. Uvádí, že tento závěr nebyl odůvodněn ani ve správním řízení, v němž nebylo zjišťováno, jaká služební místa byla ve Věznici Valdice v dané době k dispozici a proč bylo pro stěžovatele zvoleno právě místo 1. zástupce ředitele věznice. Stěžovatel též nesouhlasí s názorem krajského soudu, že manažerské rozhodnutí a správní uvážení o tom, na jaké služební místo bude převeden, náleželo generálnímu řediteli VS. Podle stěžovatele bylo na manažerském rozhodnutí ředitele Věznice Val