5 As 51/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 51/2024- 39 - text  5 As 51/2024 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobců: a) K. Š., b) F. Š., c) F. Š., d) S. Š., všichni zastoupeni Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 504/15, Brno, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 17 A 119/2023108, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2019, č. j. SZPI/AV15736/2018, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze, rozhodla podle § 1 odst. 6 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 140 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), že: - žalobkyně a) je vinna tím, že 1) dne 25. 10. 2017 porušila jako povinná osoba povinnost stanovenou v § 10 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), když kontrolujícím neposkytla potřebnou součinnost blíže specifikovaným jednáním, čímž se dopustila přestupku dle § 15 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu, 2) dne 2. 11. 2017 porušila jako povinná osoba povinnost stanovenou v § 10 odst. 3 kontrolního řádu, když kontrolujícím neposkytla potřebnou součinnost blíže specifikovaným jednáním, čímž se dopustila přestupku dle § 15 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu, za což jí byla za použití absorpční zásady dle § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu uložena úhrnná pokuta ve výši 40 000 Kč; - žalobce b) je vinen tím, že dne 25. 10. 2017 porušil jako povinná osoba povinnost stanovenou v § 10 odst. 3 kontrolního řádu, když kontrolujícím neposkytl potřebnou součinnost blíže specifikovaným jednáním, čímž se dopustil přestupku dle § 15 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu, za což mu byla dle § 15 odst. 2 kontrolního řádu uložena pokuta ve výši 10 000 Kč; - žalobce c) je vinen tím, že 1) dne 25. 10. 2017 porušil jako povinná osoba povinnost stanovenou v § 10 odst. 3 kontrolního řádu, když kontrolujícím neposkytl potřebnou součinnost blíže specifikovaným jednáním, čímž se dopustil přestupku dle § 15 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu, 2) dne 2. 11. 2017 porušil jako povinná osoba povinnost stanovenou v § 10 odst. 3 kontrolního řádu, když kontrolujícím neposkytl potřebnou součinnost blíže specifikovaným jednáním, čímž se dopustil přestupku dle § 15 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu, za což mu byla za použití absorpční zásady dle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu uložena úhrnná pokuta ve výši 40 000 Kč; - žalobkyně d) je vinna tím, že dne 25. 10. 2017 porušila jako povinná osoba povinnost stanovenou v § 10 odst. 3 kontrolního řádu, když kontrolujícím neposkytla potřebnou součinnost blíže specifikovaným jednáním, čímž se dopustila přestupku dle § 15 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu, za což jí byla podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. [2] Porušení povinnosti stanovené § 10 odst. 3 kontrolního řádu se měli žalobci dopustit tím, že neposkytli potřebnou součinnost při kontrole právnické osoby Kadetní škola Řádu rytířů Tennholmu z.s. v nebytovém prostoru (jednotce) na adrese X [jehož vlastníky jsou žalobkyně a) a žalobce b)]. Kromě pokut byla každému z žalobců uložena rovněž povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019, č. j. SZPI/AV15741/2018, zamítla odvolání všech žalobců a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [3] Žalobci podali proti rozhodnutí o odvoláních k Městskému soudu v Praze žalobu, v níž tvrdili, že se žalovaná v rozhodnutí o odvolání nezabývala jejich odvolacími námitkami, pouze zkopírovala odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Podle žalobců nebyl skutkový stav zjištěn dostatečně, neboť závěry o vině jsou postaveny pouze na kontrolním protokolu ze dne 10. 5. 2018, č. P93010329/18, a videozáznamu ze dne 2. 11. 2017, který není zcela kvalitní. Podle žalobců může být kontrolní protokol jediným důkazem pouze v řízeních, kde je obviněným z přestupku kontrolovaná osoba, která měla možnost podat proti protokolu námitky. Žalovaná měla provést další důkazy (výslechy kontrolujících a žalobců). Žalobci rovněž napadali neúplnost protokolu v otázce vztahu k související kontrole celní správy, legitimitu kontroly a nedostatečné poučení ze strany kontrolujících. Všichni žalobci tvrdili, že nebyli povinnými osobami ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu a že správní orgány pochybily, když nezjišťovaly jejich majetkové poměry za účelem posouzení přiměřenosti sankcí. [4] Městský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. 1 A 42/201975, žalobu zamítl. Protože však o žalobě v rozporu s § 31 odst. 1 s. ř. s. rozhodl specializovaný samosoudce namísto specializovaného senátu, Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 5 As 244/202144, pro tuto zmatečnostní vadu původní rozsudek městského soudu dle § 103 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 109 odst. 4 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Při následném jednání dne 22. 1. 2024 žalobkyně d) uvedla, že příslušníci celní správy podle ní nevěděli, kam vstupují a co chtějí kontrolovat. Kvůli zmatkům ohledně podkladů ke kontrole nebyli dále vpuštěni. Celní správa poté přivolala policii a následně inspektory správního orgánu I. stupně. Kontrole žalobci násilím nebránili, pouze tvrdili, že ke dveřím nemají klíče. Zabouchnuté dveře byly následně otevřeny. Žalobkyni a) bylo v průběhu kontroly špatně, musela ji odvézt záchranná služba. Podle žalobkyně d) pojistky občas vypadnou, neboť síť je přetížená. Musí pak přijet ostraha, která jističe nahodí (žalobci k nim nemají přístup). Žalobkyně d) zdůraznila, že součinnost poskytnuta byla a prostory byly zpřístupněny. Byly zapečetěny pouze dveře, ke kterým „opravdu přístup neměli“. Při druhém kontrolním vstupu chtěli kontrolující vidět i prostory, které již byly zkontrolovány při vstupu předchozím. S tím žalobci nesouhlasili a chtěli vidět podklad pro opakovanou kontrolu. Inspektoři nic nepředložili a místo opustili. [6] Městský soud žalobu shora uvedeným rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 17 A 119/2023108, opět zamítl. Námitku nepřezkoumatelnosti, vznesenou pouze v obecné rovině, městský soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Konstatoval, že žalovaná se s odvolacími námitkami vypořádala a sdělila, proč je nepovažuje za důvodné. Ztotožnila se s právním názorem správního orgánu I. stupně, jeho závěry však doplnila o své úvahy. [7] Dále městský soud upozornil, že na řízení o přestupku povinné osoby se nevztahuje § 81 zákona o odpovědnosti za přestupky (ten se vztahuje pouze na řízení o přestupku, z něhož je obviněna přímo kontrolovaná osoba), řídí se tak obecnými pravidly stanovenými zákonem o odpovědnosti za přestupky a správním řádem. Judikatura Nejvyššího správního soudu však ani v takovém případě nevylučuje možnost, aby byl protokol o kontrole jediným důkazem spáchání přestupku. Městský soud citoval judikaturu, z níž dovodil, že povinnost k prokázání skutkového stavu nese ve všech směrech správní orgán. Pokud však obviněný tvrdí skutečnosti, které se jeví jako krajně nepravděpodobné, a nenabízí k nim žádný rozumný důkaz (a ani správní orgán není s to takový důkaz opatřit), lze dospět k závěru o nevěrohodnosti takových tvrzení. [8] Podle městského soudu v projednávané věci kontrolní protokol zcela jednoznačně, dostatečně určitě a podrobně specifikoval jednání žalobců, v němž žalovaná spatřuje jejich nesoučinnost. Tento popis odpovídal rovněž videozáznamu ze dne 2. 11. 2017. Městský soud upozornil, že žalobci popírali výzvy a poučení ze strany kontrolujících, avšak neuvedli žádné bližší vysvětlení ani svou verzi předmětných událostí. Ani na výzvu nepředložili žádné důkazy, přestože sami navrhovali k důkazu videozáznam žalobce c) ze dne 25. 10. 2017. K vypnutí pojistek, přičítanému napadeným rozhodnutím pouze žalobci c), městský soud uvedl, že až do podání první kasační stížnosti žalobce c) k této otázce žádné alternativní vysvětlení neuvedl. Samotné popření ke zpochybnění provedeného důkazu nestačí. Argumentaci přetížením sítě, uvedenou poprvé až v první kasační stížnosti žalobců, považoval městský soud za účelovou. [9] Městský soud zdůraznil, že kontrolní protokol byl vyhotoven správním orgánem I. stupně. Jednání, za něž byli žalobci po