5 As 53/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 53/2022- 56 - text  5 As 53/2022 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: J. M., zast. Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti odpůrkyni: obec Tišice, se sídlem Marie Podvalové 334, Tišice, zast. JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem Zádušní 2590/2, Mělník, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2022, č. j. 54 A 51/202157, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce, JUDr. Radoslava Bolfa, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Navrhovatelka podala dne 18. 11. 2021 u Krajského soudu v Praze návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2021 – Územního plánu obce Tišice (dále též „napadený územní plán“). Navrhovatelka vlastní pozemky p. č. st. X (jehož součástí je stavba č. p. XA), p. č. XB a p. č. XC, zapsané na listu vlastnictví č. XD pro katastrální území K. T. v obci T. (všechny pozemky uvedené i dále v tomto rozhodnutí leží v témže katastrálním území). Důvodem podání návrhu ke krajskému soudu byl nesouhlas s tím, že pozemek p. č. XB je v napadeném územním plánu vymezen jako „lesní plocha“. [2] Pořízení územního plánu odpůrkyně bylo schváleno na zasedání zastupitelstva odpůrkyně dne 26. 5. 2016. Pořizovatelem se podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), stal na základě žádosti odpůrkyně Městský úřad Neratovice. Právní předchůdce navrhovatelky (předchozí vlastník uvedených nemovitostí) podal dne 25. 1. 2017 návrh na pořízení změny dosavadního územního plánu, ve kterém žádal, aby funkční využití pozemků p. č. st. X (do té doby, dle dosavadního územního plánu, „bydlení v zájmovém území ochrany přírody“) a p. č. XB (do té doby „lesy“) bylo změněno na „smíšené bydlení“. Nejvyšší správní soud pro úplnost poznamenává, že v té době ještě nedošlo k rozdělení pozemku p. č. XB (4 129 m2) na aktuální p. č. XB (1 493 m2) a p. č. XC (2 636 m2). Návrh právního předchůdce navrhovatelky nebyl zařazen do spisu ani postoupen pořizovateli územního plánu. Dne 28. 5. 2019 proběhlo společné jednání s dotčenými orgány. K veřejnému projednání územního plánu došlo dne 17. 6. 2020. [3] Dne 24. 6. 2020 podal právní předchůdce navrhovatelky proti návrhu územního plánu námitky, podle nichž nebylo odůvodnění územního plánu koherentní, došlo k jeho diskriminaci ve srovnání s jinými vlastníky a k porušení zásady legitimního očekávání. Připomněl zároveň, že část lesního pozemku byla odlesněna v souvislosti s provozem distribuční soustavy elektřiny, pozemek z tohoto důvodu dle jeho tvrzení dlouhodobě neplní funkci lesa a nikdy ji plnit nebude. Jelikož po vyhodnocení stanovisek dotčených orgánů byla provedena podstatná úprava návrhu (která nesouvisela s námitkami právního předchůdce navrhovatelky), došlo dne 28. 4. 2021 k opakovanému veřejnému projednání. Z něj nevyplynula žádná další nutná podstatná úprava návrhu. Napadený územní plán byl schválen na jednání zastupitelstva odpůrkyně dne 20. 9. 2021. Námitky právního předchůdce navrhovatelky byly zamítnuty rozhodnutím o námitkách, které je součástí přílohy č. 1 textové části odůvodnění územního plánu, a v rámci tohoto rozhodnutí byly na str. 40 až 44 uvedené přílohy také podrobně vypořádány. [4] Navrhovatelka nabyla pozemky a stavbu na základě darovací smlouvy ze dne 6. 10. 2021. Ve svém návrhu na zrušení opatření obecné povahy namítala, že nebyl dodržen procesní postup při vydání napadeného územního plánu, neboť pořizovatel v rozporu s § 46 odst. 2 stavebního zákona nevyzval jejího právního předchůdce k odstranění nedostatků návrhu na pořízení územního plánu ze dne 25. 1. 2017 (nebyloli zřejmé, v jakém rozsahu změny navrhoval). Tímto návrhem se nikdo nezabýval. Podle navrhovatelky je napadený územní plán rovněž v rozporu s § 18 stavebního zákona, jelikož nevytváří předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území. Původní stavba na pozemku p. č. st. X byla zkolaudována a bylo jí přiděleno číslo popisné, je k ní zajištěn přístup a probíhá i svoz odpadu. Její přístavbou a přestavbou sice na místě vznikla nepovolená stavba, odpůrkyně však nezohlednila její užívání a určení, přestože v obdobných případech (plochy RR1, RR2 a VD4) žádostem vlastníků vyhověla. Podle navrhovatelky dále nebyla zohledněna kladná stanoviska, vyjádření a rozhodnutí o trvalém odnětí dotčeného pozemku plnění funkcí lesa. Navrhovatelka tvrdila, že k odlesnění pozemku došlo ještě před tím, než byla zahájena přestavba domu č. p. XA. Podle navrhovatelky odpůrkyně nezohlednila aktuální stav pozemku p. č. XB, čímž nerespektovala poměry v území, nešetřila práva navrhovatelky nabytá v dobré víře a zasáhla do jejího práva vlastnit majetek. [5] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 101d odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), návrh na zrušení opatření obecné povahy v plném rozsahu zamítl. [6] Krajský soud upozornil, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu a že přezkoumával napadený územní plán pouze v rozsahu návrhových bodů, které byly včas uplatněny (§ 101b odst. 2 věta druhá a § 101d odst. 1 s. ř. s.). [7] Krajský soud ze spisu ověřil, že již na jednání dne 26. 5. 2016 (kdy byl schválen záměr pořízení nového územního plánu) se zastupitelstvo odpůrkyně zabývalo tehdejším požadavkem právního předchůdce navrhovatelky na změnu využití pozemků p. č. st. X a p. č. XB a vyslovilo s ním nesouhlas. Rovněž v následném návrhu zadání územního plánu z ledna 2018 odpůrkyně předpokládala zábor pozemků určených k plnění funkcí lesa pouze v omezené míře (v zastavěném území nebo v souvislosti s legalizací staveb určených k rekreaci). Právní předchůdce navrhovatelky neuplatnil připomínky k návrhu zadání územního plánu, až dne 27. 6. 2019 podal právní předchůdce navrhovatelky připomínky k návrhu územního plánu, k nimž se podle § 50 odst. 3 věty třetí stavebního zákona pro jejich opožděnost nepřihlíželo (lhůta skončila dne 17. 6. 2019). Veřejného projednání návrhu územního plánu dne 17. 6. 2020 se právní předchůdce navrhovatelky nezúčastnil. Dne 24. 6. 2020 však podal proti návrhu územního plánu včasné námitky. Opakovaného veřejného projednání upraveného návrhu územního plánu dne 28. 4. 2021 se nezúčastnil. [8] Originál návrhu právního předchůdce navrhovatelky na pořízení změny (původního) územního plánu ze dne 25. 1. 2017 ve spisu nebyl obsažen, byl však přiložen v kopii k podání ze dne 27. 6. 2019. Odpůrkyně nerozporovala, že k návrhu ze dne 25. 1. 2017 nepřihlédla a že o něm nerozhodla ani samostatně. Podle ní byl totiž návrh podán mimo běžící proces pořizování a přijímání nového územního plánu, proto o něm jako o bezpředmětném nebylo rozhodováno. Krajský soud upozornil, že skutečnost, že již sama odpůrkyně rozhodla o pořízení územního plánu, nebránila podání jiného návrhu na pořízení změny dosavadního územního plánu. Ten podal právní předchůdce navrhovatelky v souladu s § 46 odst. 1 stavebního zákona u odpůrkyně, která ho však nepostoupila pořizovateli, čímž mu znemožnila, aby postupoval podle § 46 odst. 2 a 3 stavebního zákona, tj. aby případně vyzval navrhovatele (právního předchůdce navrhovatelky) k odstranění vad návrhu a aby bezvadný návrh posoudil a se svým stanoviskem bezodkladně předložil zastupitelstvu odpůrkyně k rozhodnutí o tomto návrhu. [9] Pokud by měl být tedy návrh ze dne 25. 1. 2017 považován za nový návrh na pořízení změny dosavadního územního plánu, odpůrkyně při jeho projednání podle krajského soudu porušila § 46 stavebního zákona. Tato nezákonnost však neměla vliv na proces pořizování a přijímání nyní napadeného územního plánu, neboť se týkala jiného, samostatného procesu. Pakliže by byl naopak návrh právního předchůdce navrhovatelky ze dne 25. 1. 2017 vyhodnocen jako součást procesu přijímání napadeného územního plánu, mohl by být kvalifikován jako připomínka k návrhu zadání územního plánu. Tato připomínka by však byla podle krajského soudu opožděná a podle § 47 odst. 2 stavebního zákona by se k ní nepřihlíželo. Krajský soud uzavřel, že žádná z možných variant nemohla mít dopad na zákonnost napadeného územního plánu, a upozornil, že právní předchůdce navrhovatelky mohl i v průběhu procesu jeho pořizování uplatňovat své připomínky a námitky (což učinil). [10] Dále se krajský soud zabýval námitkou nezohlednění kladných stanovisek některých dotčených orgánů a subjektů. Ze spisu ověřil, že k připomínkám ze dne 27. 6. 2019 (k nimž se pro opožděnost nepřihlíželo) právní předchůdce navrhovatelky