5 Azs 107/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 107/2024- 40 - text  5 Azs 107/2024 - 44 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: I. S., zastoupený JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2024, č. j. 40 A 7/202421, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Tomáši Tomšíčkovi, advokátovi se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení důvodů rozhodnutí Ministerstva vnitra o nepovolení vstupu žadatele o mezinárodní ochranu, jehož žádost je projednávána v řízení v přijímacím středisku na mezinárodním letišti, na území České republiky podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, při vyloučení použití zvláštních opatření podle § 47 tohoto zákona. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je občanem Ukrajiny. Dne 1. 3. 2024 přicestoval letecky z Bukurešti na Letiště Václava Havla Praha (hraniční přechod PrahaRuzyně) s úmyslem vstoupit na území České republiky. Při policejní kontrole předložil cestovní doklad. Lustrací bylo zjištěno, že stěžovatel je veden v evidenci nežádoucích osob. Téhož dne mu byl odepřen vstup na území České republiky, načež požádal o udělení mezinárodní ochrany a byl předán do Přijímacího střediska PrahaRuzyně, které se nachází na uvedeném mezinárodním letišti. [3] Podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nevzniklo stěžovateli právo na vstup na území České republiky. Stěžovatel byl povinen setrvat v příjímacím středisku na mezinárodním letišti. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 3. 2024, č. j. OAM318/LELE05LE31NV2024, rozhodl podle § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu o nepovolení vstupu stěžovatele na území České republiky, neboť je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Podle § 73 odst. 4 zákona o azylu stanovil dobu, na níž se nepovoluje vstup, do 28. 8. 2024. [4] Důvod nepovolení vstupu spočíval v tom, že Policie České republiky rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018, č. j. CPR1087423/ČJ2018930310V246, stěžovateli zakázala vstup a pobyt na území členských států Evropské unie, a to s dobou platnosti do 9. 8. 2024. Žalovaný z informačního systému cizinců zjistil, že stěžovateli bylo v minulosti opakovaně uloženo správní vyhoštění. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že stěžovatel byl v České republice dvakrát pravomocně odsouzen. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 14 T 79/2006, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 3. 2015, sp. zn. 5 T 20/2015, byl uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Poprvé mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 5 let, podruhé na 3 roky. [5] Kromě toho se stěžovatel opakovaně dopouštěl deliktů podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za což mu byl opakovaně uložen zákaz vstupu a pobytu na území členských států Evropské unie. Stěžovatel jej nicméně v minulosti porušoval. V rozporu s ním se dne 5. 5. 2023 neúspěšně pokusil vstoupit na území Maďarska a následně ve dnech 7. 5. 2023 a 19. 5. 2023 na území České republiky. Stěžovatel si vzhledem k tomu, že mu byl vždy odepřen vstup, uvedeného zákazu a nezákonnosti svého jednání musel být vědom. To ostatně sám přiznal, když si podle svých tvrzení myslel, že mu zákaz vstupu skončil již v únoru 2024. [6] Podle žalovaného existuje u stěžovatele skutečné, aktuální a dostatečně závažné nebezpečí pro veřejný pořádek. Nejde jen o jeho jednání v minulosti, ale také o jednání narušující veřejný pořádek nyní, které stěžovatel činí zcela vědomě a bylo mu v něm zabráněno pouze umístěním v přijímacím středisku. Předchozí žádosti o mezinárodní ochranu podal stěžovatel vždy až poté, co mu nevyšel pokus dostat se na území České republiky a policie mu odepřela vstup. Stejně tak postupoval i při žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 1. 3. 2024. Žalovaný si je vědom válečné situace na Ukrajině, která nutí ukrajinské občany zemi opouštět, stěžovatel však přicestoval do České republiky z Rumunska, které mu poskytlo útočiště před válkou a dvakrát mu udělilo dočasnou ochranu pro válečné uprchlíky z Ukrajiny. Stěžovatel tak nebyl přinucen k porušování veřejného pořádku svou tíživou situací. Pouze usiloval o to, aby se dostal do země podle svého výběru. Jeho žádost o mezinárodní ochranu v České republice se nutně jeví jako účelová, podaná pouze s cílem obejít zákaz vstupu na území. [7] Žalovaný také uvedl, že u stěžovatele nelze rozumně předpokládat, že by respektoval své povinnosti a dodržoval případná zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu, tedy povinnost zdržovat se v určeném pobytovém středisku, nebo hlásit se ve stanovené době žalovanému. Při stanovení doby 180 dnů podle § 73 odst. 4 zákona o azylu vzal v úvahu jednotlivé lhůty, které zákon předpokládá pro rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu a následný soudní přezkum. [8] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. V posuzované věci shledal důvod použití § 73 odst. 3 písm. c) zákona o azylu spočívající v tom, že stěžovatel představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Stěžovatel se v České republice v minulosti dvakrát dopustil trestné činnosti a byl opakovaně odsouzen k trestu vyhoštění. Ten sice vykonal, nicméně jeho minulá trestná činnost již sama o sobě snižovala důvěru v to, zda bude v případě pobytu na území České republiky respektovat její zákony. Krajský soud nesdílí názor stěžovatele, že by k jeho trestní minulosti nemělo být přihlíženo. Tato činnost podává obraz o žalobcově osobnosti a riziku s ní spojeném. Stěžovatel byl veden v evidenci nežádoucích osob a byl mu uložen zákaz vstupu a pobytu na území členských států Evropské unie, který dne 1. 3. 2024 stále trval. Přesto se již dříve opakovaně pokusil vstoupit na území členských států Evropské unie, čímž se současně dopustil protiprávního jednání. Kombinací stěžovatelovy minulosti, dřívějšího jednání proti normám cizineckého práva, jeho vedení v evidenci nežádoucích osob a opakovaného pokusu o vstup na území České republiky v době trvajícího zákazu vstupu a pobytu považoval krajský soud za zcela postačující k tomu, aby stěžovateli nebyl povolen vstup na území České republiky z důvodu hrozby, kterou představoval pro veřejný pořádek. [9] Tvrzení stěžovatele, že neměl v úmyslu porušit svým přicestováním do České republiky právní předpisy, neboť se domníval, že zákaz vstupu na území skončil v únoru 2024, krajský soud nepovažoval za věrohodné. Lze předpokládat, že mu u dřívějších nepovolených vstupů muselo být opakovaně vysvětleno, že zákaz trvá až do 9. 8. 2024. Sdělilli mu jeho právník jinou informaci, tato skutečnost jde k tíži stěžovatele. Aniž by krajský soud předjímal výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 45 Az 4/2024 ve věci žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany, nelze přehlédnout, že se stěžovatel (podle vlastního tvrzení uvedeného ve správním řízení) vzdal dočasné ochrany, kterou mu udělilo Rumunsko, a následně přicestoval do České republiky, kde požádal o mezinárodní ochranu. Jeho žádost tak lze za daných okolností vnímat jako snahu o zneužití institutu mezinárodní ochrany k tomu, aby se žalobce dostal do členského státu Evropské unie podle své volby. Tím měl být obejit pravomocný zákaz vstupu na území, což rovněž představuje legitimní důvod pro odepření vstupu žalobce na území České republiky. [10] Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která směřovala proti nezdůvodnění nevyužití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, krajský soud nepovažoval za důvodnou. Při zvažování zvláštních opatření jako alternativy k nepovolení vstupu je namístě zohlednit pobytovou historii žadatele, jeho osobní, majetkové a rodinné poměry, charakter porušení povinností souvisejících s řízením o nepovolení vstupu, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince. Záro