5 Azs 80/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 80/2024- 28 - text  5 Azs 80/2024 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: V. N. P., zast. Mgr. Evelinou Hodanovou, advokátkou se sídlem Evropská 178, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 20 Az 6/202374, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2023, č. j. OAM985/ZAZA11ZA042022; tímto rozhodnutím žalovaný podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zastavil řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, neboť se jednalo o nepřípustnou opakovanou žádost [§ 10 odst. 1 písm. e) zákona o azylu]. [2] Stěžovatel, státní příslušník Ruské federace, dne 6. 11. 2022 požádal o udělení mezinárodní ochrany, přičemž uvedl, že o mezinárodní ochranu v České republice již žádal v roce 2014. Nyní jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je v Ruské federaci trestně stíhán, a proto se tam nemůže vrátit. Stěžovatel se osobně setkal s ministrem spravedlnosti, popsal mu svoji situaci a ministr v návaznosti na to vydal rozhodnutí ze dne 25. 10. 2022, č. j. MSP372/2014MOTT/137, kterým nepovolil vydání stěžovatele do Ruské federace k výkonu trestu odnětí svobody za spáchání trestného činu podvodu. [3] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že stěžovatel o udělení mezinárodní ochrany již žádal, rozhodnutím ze dne 4. 5. 2022, č. j. OAM20/ZAZA04ZA04R22014 mu však žádná z forem mezinárodní ochrany nebyla udělena. Žalovaný v uvedeném rozhodnutí neuvěřil stěžovatelovým tvrzením, že jeho trestní stíhání v Ruské federaci je vykonstruované v reakci na jeho předchozí boj proti korupci. [4] I v nyní řešené věci uvedl stěžovatel stejné motivy svého odchodu z Ruské federace a neochoty se do ní vrátit – a to trestní stíhání, kterému na území Ruské federace čelí. Nové skutečnosti uváděné stěžovatelem (rozhodnutí ministra spravedlnosti, že stěžovatel nebude do Ruské federace vydán) se netýkají změny situace v zemi původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, stěžovatelem prezentovaných problémů ani důvodů, pro něž by měl mít v případě návratu do Ruské federace obavy z azylově relevantního pronásledování. Z textu rozhodnutí ministra spravedlnosti nelze dovodit, že by bylo vydáno v reakci na stěžovatelovo politické pronásledování v Ruské federaci. Podle žalovaného v Ruské federaci ani nedošlo od rozhodnutí o první žádosti stěžovatele ke změně situace, která by odůvodňovala udělení některé z forem mezinárodní ochrany. 2. Rozhodnutí městského soudu [5] Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2023 žalobou, kterou městský soud neshledal důvodnou, pročež ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [6] Městský soud souhlasil s žalovaným, že stěžovatel uváděl stejné důvody pro udělení mezinárodní ochrany jako v předchozí žádosti, a to trestní stíhání v zemi původu. Žalovaný rovněž správně identifikoval jedinou novou skutečnost, kterou stěžovatel s ohledem na plynutí času v původní žádosti nemohl uvést – a sice rozhodnutí ministra spravedlnosti, jímž nebylo povoleno vydání stěžovatele k výkonu trestu do Ruské federace. Ani tato skutečnost však neodůvodňovala meritorní posouzení žádosti, neboť nemá žádný vliv na stěžovatelem tvrzené nebezpečí, které by mělo v zemi původu stěžovateli hrozit. Rozhodnutí ministra spravedlnosti představuje politický rozměr projevu státní suverenity v extradičním řízení, a není tak nutně spojeno se závěrem o porušování lidských práv v cizím státě. Z rozhodnutí ministra spravedlnosti žádný takový závěr ani nevyplývá (rozhodnutí není odůvodněno). Městský soud souhlasil s žalovaným i v tom, že v Ruské federaci ani nedošlo od rozhodnutí o první žádosti stěžovatele ke změně situace, která by odůvodňovala udělení některé z forem mezinárodní ochrany stěžovateli. Rovněž pouhá skutečnost, že stěžovatel potřebuje legalizovat pobyt na území, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel tedy neuvedl nic, co by vylučovalo možnost žalovaného řízení o žádosti zastavit, a napadené rozhodnutí tedy v soudním přezkumu obstojí. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Závěr, že stěžovatel uplatnil v posuzované věci stejné důvody jako v předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, je nesprávný. Předchozí žádost stěžovatel podal z důvodu pronásledování pro svou politickou činnost. V nyní posuzované věci takový důvod vůbec neuváděl. V průběhu jednání před městským soudem stěžovatel požádal, aby soud přečetl protokol, podle kterého opakoval stejné důvody jako v předchozí žádosti. To však soud neučinil, neboť žádný takový protokol ve spise založen není. Městský soud rovněž pochybil tím, že při jednání náležitě neprověřil stěžovatelovu identitu, neboť k identifikaci použil pouze před 17 lety vydaný ruský občanský průkaz, který ani neobsahoval jméno „P.“. Nadto vzhledem k věkovým změnám podoby stěžovatele jej městský soud nemohl shledat totožným s osobou zachycenou na fotografii na občanském průkazu. V napadeném rozhodnutí městský soud poukázal též na možnost stěžovatele získat vízum za účelem strpění – takový závěr je však v rozporu s obsahem správního spisu, z nějž vyplývá, že žádost o vízum za účelem strpění stěžovatele byla zamítnuta; s touto okolností se tedy městský soud nevypořádal. Stěžovatel též k žádosti o mezinárodní ochranu předložil rozhodnutí ministra spravedlnosti, ze kterého vyplývá, že přístup ministra spravedlnosti spočívající v nepovolení vydání stěžovatele vychází z principu sui generis. Navzdory jasnému výkladu tohoto principu poskytnutému stěžovatelem městský soud tento princip nevzal v potaz. Ve světle § 11a odst. 4 zákona o azylu je též zásadní, aby správní orgán a následně soud posoudily, zda neexistují důvody hodné zvláštního zřetele, které odůvodňují přijetí opakované žádosti k věcnému posouzení. Tato možnost v posuzovaném případě nebyla řádně posouzena žalovaným ani městským soudem. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný se ztotožnil s názory městského soudu, stěžovatel podle něj neuvedl nic, co by odůvodňovalo přijetí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany k věcnému posouzení. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté, vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [11] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny v judikatuře NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského, resp. městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [12] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí otázku týkající se posuzování opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany, která naplňuje důvod ad 1) kritérií přijatelnosti. Jedná se totiž primárně o ot