6 Ads 69/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 69/2024- 19 - text  6 Ads 69/2024 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Bc. J. K., zastoupeného Mgr. Petrem Letovancem, advokátem, sídlem Lidická 544, Třinec, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 7. 2023, č. j. MPSV2023/157517923, č. j. MPSV2023/157519923, č. j. MPSV2023/157520923 a č. j. MPSV2023/157521923, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2024, č. j. 17 Ad 22/202364, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Petru Letovanci se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1 300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení čtyř rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2023: 1) rozhodnutí č. j. MPSV2023/157517923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 30. 5. 2023, č. j. 214319/23/FM, jímž mu byla přiznána dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 2 236 Kč měsíčně od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021, 2) rozhodnutí č. j. MPSV2023/157519923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 216053/23/FM, jímž mu byla snížena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z 2 236 Kč na 1 842 Kč měsíčně od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021, 3) rozhodnutí č. j. MPSV2020/157520923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 217732/23/FM, jímž mu byla zvýšena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z 1 842 Kč na 2 320 Kč měsíčně od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022, a 4) rozhodnutí č. j. MPSV2020/157521923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 217783/23/FM, jímž mu byla zvýšena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z 2 320 Kč na 2 366 Kč měsíčně od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022. [2] Proti rozhodnutím brojil žalobce žalobou, v níž namítal, že kompenzační bonusy, které mu byly v roce 2020 vyplaceny podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV2, a zákona č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV2 (dále společně též „zákony o kompenzačním bonusu“) nelze považovat za příjem, a nelze je tak zohlednit při posouzení nároku na příspěvek na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dále žalobce namítal, že kompenzační bonus se netýkal rozhodného období; kompenzační bonus vyplacený ve 2. čtvrtletí 2020 by ovlivňoval pouze výši příspěvku ve 3. čtvrtletí 2020, v té době ale žalobce příspěvek nepobíral. Správní orgány mohly dle žalobce kompenzační bonusy započítat jedině postupem dle § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře. [3] Krajský soud především zdůraznil, že podle výslovné zákonné úpravy je nutné kompenzační bonus při posouzení nároku na dávku, resp. při stanovení její výše, zohlednit jako příjem. Výklad žalovaného, že došlo k navýšení rozhodného příjmu žalobce v důsledku vyplacení kompenzačního bonusu, koresponduje se zněním zákona i s jeho účelem (pomoc samostatně výdělečným osobám, u nichž došlo k výpadku příjmů v důsledku zavedených krizových opatření). Skutečnost, že zákony o kompenzačním bonusu tento bonus z důvodu procesního režimu správy považují za vratku daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (§ 6 odst. 2 zákona č. 159/2020 Sb., resp. dle § 11 odst. 2 zákona č. 461/2020 Sb.), na tom nic nemění. [4] Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku týkající se rozhodného období. Krajský soud zdůraznil, že rozhodné období je stanoveno zákonem, přičemž určení podmínek, při jejichž splnění mohou osoby z podpory státu benefitovat, je úkolem moci zákonodárné, nikoli soudní. Dále krajský soud zdůraznil, že zákon výslovně stanovuje pravidlo, podle nějž se příjem ze samostatně výdělečné činnosti započítává do rozhodného příjmu za každý měsíc ve výši jedné dvanáctiny příjmů uvedených v daňovém přiznání (za kalendářní rok, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku). [5] Kompenzační bonus je optikou daňových zákonů daňovým bonusem, a v daňovém přiznání se tedy neuvádí. Krajský soud však nepřistoupil na argumentaci žalobce, že kompenzační bonus měl být započten jako jeden celek v kalendářním čtvrtletí, kdy byl vyplacen. Takový postup by neodpovídal charakteru kompenzačního bonusu, který se vyplácí zpětně za určité období a kompenzuje výpadek příjmu (dle zákona č. 159/2020 Sb. se jedná o bonusové období od 12. března do 30. dubna 2020 a dle zákona č. 461/2020 Sb. o období od 1. května do 8. června 2020 a od 5. října do 4. listopadu 2020). [6] Krajský soud uzavřel, že žalovaný postupoval správně, když pro účely sociálních dávek příjem ve formě kompenzačního bonusu u žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné zohlednil jako započitatelný příjem v rozhodném období navazujících kalendářních čtvrtletí, a to mechanismem dle § 5 odst. 4 písm. a) zákona o státní sociální podpoře. V případě žalobce se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která dosáhla v roce 2020 příjmu ve formě daňového bonusu, jenž se sice v daňovém přiznání neuvádí, je však na něj nutno nazírat jako na započitatelný příjem osoby samostatně výdělečně činné, a takto jej započíst do příjmů žalobce v rozhodném období ve výši jedné dvanáctiny měsíčně ze započitatelných příjmů dosažených v roce 2020. [7] Z výše uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítal nesprávné posouzení právní otázky soudem. [9] Stěžovatel namítal, že krajský soud nesprávně posoudil rozhodné období, ze kterého se vychází při posouzení nároku na dávku. Pro to, aby bylo možné započíst jednu dvanáctinu příjmu z předchozího kalendářního roku do každého měsíce rozhodného příjmu, je podle § 5 odst. 4 písm. a) zákona o státní sociální podpoře potřeba, aby tento příjem byl uveden v daňovém přiznání. Stěžovatelovo daňové přiznání za rok 2020 však nevykazuje žádný příjem a kompenzační bonus v daňovém přiznání uveden není. Uplatněný postup zápočtu kompenzačního bonusu je nepřípustný. Dle stěžovatele je jediným přípustným způsobem výpočtu výše příspěvku na bydlení postup dle § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, vycházející pouze z příjmů za předchozí čtvrtletí. [10] Stěžovatel z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, případně aby zrušil i rozhodnutí správních orgánů. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [12] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [13] Podle § 3a odst. 2 zákona č. 159/2020 Sb. je kompenzační bonus započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona upravujícího pomoc v hmotné nouzi a zákona upravujícího státní sociální podporu. Totéž platí podle § 8 odst. 3 zákona č. 461/2020 Sb. [14] Podle § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je u příspěvku na bydlení (…) období kalendářního čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje. [15] Dle § 5 odst. 4 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, vykonáváli osoba podle svého prohlášení v rozhodném období samostatnou výdělečnou činnost, započítává se jí jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu za každý měsíc jedna dvanáctina příjmů uvedených v daňovém přiznání za kalendářní rok, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku, a to bez ohledu na to, kol