6 Afs 269/2023 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 269/2023- 29 - text  6 Afs 269/2023 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Tomáše Kocourka a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: J. S., zastoupen JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem, sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Litoměřice, sídlem Seifertova 2063/3, Litoměřice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 2. srpna 2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. srpna 2023 č. j. 15 Af 13/202151 takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná předepsala žalobci uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a penále v celkové výši 7 514 570,50 Kč, a to třemi výkazy nedoplatků a šesti platebními výměry. Vzhledem k tomu, že žalobce dlužné pojistné a penále dobrovolně neuhradil, přistoupila žalovaná dne 18. dubna 2007 k vydání exekučního příkazu srážkami ze mzdy. Následně žalobce podal návrh na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti, který žalovaná zamítla. Žalovaná poté obdržela další návrhy na zastavení exekuce, ve kterých žalobce namítal promlčení celého dluhu. Tyto návrhy žalovaná rovněž zamítla a námitce promlčení nevyhověla. Dne 14. července 2021 žalovaná obdržela poslední návrh na zastavení exekuce, který zamítla napadeným rozhodnutím. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí podal žalobu ke krajskému soudu, ve které uvedl, že žalovaná nesprávně posoudila otázku promlčení a její rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalovaná měla exekuci zastavit. Nařízená exekuce je vedena podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), jedná se tedy o správní (daňovou) exekuci. Daňový řád nepřevzal institut promlčení z § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), včetně výslovného práva dlužníka namítat promlčení. Žalovaná měla aplikovat § 181 odst. 2 písm. e) daňového řádu, podle něhož se daňová exekuce zcela nebo zčásti zastaví z moci úřední. Pojem promlčení uvedený v § 18 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“), je třeba ve veřejném právu vykládat jako prekluzi. Právní úprava obsažená v tomto ustanovení je při aplikaci daňového řádu úplná, neuplatní se tak ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Dle žalobce měla žalovaná zastavit exekuční řízení tak, jak to učinil Finanční úřad pro Ústecký kraj v rozhodnutí ze dne 15. června 2021 č. j. 1599758/21/250700540506611. Napadené rozhodnutí je v rozporu s § 181 daňového řádu a § 18 zákona o pojistném. [3] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Shledal, že podrobnější úprava institutu promlčení musí být posuzována podle obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku. Vydáním exekučního příkazu ze dne 18. dubna 2007 došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty, která nezačala opětovně běžet, neboť v exekučním řízení se nadále pokračuje. Ani u jednoho z výkazů nedoplatků a platebních výměrů tak neuplynula desetiletá promlčecí lhůta. Žalovaná proto nepochybila, pokud návrh žalobce na zastavení exekuce zamítla, neboť nebyl naplněn důvod pro zastavení exekuce dle § 181 odst. 2 písm. e) daňového řádu. Závěry rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj nelze v této věci použít, neboť není posuzován daňový nedoplatek dle § 153 daňového řádu, ale dluh a penále na pojistném na sociální zabezpečení. Proto soud shledal i tuto námitku nedůvodnou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [5] Žalobce navrhuje zrušit napadený rozsudek, protože krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda vymáhaný nedoplatek na pojistném je nedoplatkem ve smyslu § 153 daňového řádu. Pojistné na sociální zabezpečení je příjmem státního rozpočtu. Jedná se tak o peněžité plnění podřaditelné pod § 2 daňového řádu. Žalovaná správně postupovala podle § 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když uplatnila postup pro správu daní v režimu dělené správy (§ 161 daňového řádu), a v tomto rozsahu je správcem daně. Žalovaná byla povinna zastavit exekuci podle § 181 odst. 2 písm. e) daňového řadu z moci úřední, neboť zaniklo právo vymáhat nedoplatek. Stavení lhůty podle § 18 zákona o pojistném zná i daňový řád, a to ve větším počtu případů, než jaké předvídá zákon o pojistném. Nakonec soud nesprávně vyhodnotil provedený důkaz rozhodnutím Finančního úřadu pro Ústecký kraj. Krajský soud měl správně dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné, případně že trpí vadou a jako takové je zrušit. [6] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Neztotožňuje se se stěžovatelem v tom, že promlčecí lhůtu uvedenou v § 18 zákona o pojistném je nutné vnímat jako lhůtu prekluzivní. Pokud žalobce opírá svoji argumentaci o rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, který z moci úřední zastavil daňovou exekuci proto, že zaniklo právo vymáhat dlužnou daň, pak k tomu žalovaná uvádí, že promlčecí lhůta na předepsání a vymáhání pojistného je výslovně upravena v § 18 zákona o pojistném, a nelze tedy na ni aplikovat úpravu obsaženou v § 160 daňového řádu týkající se lhůt pro placení daně, jak to učinil finanční úřad. Vzhledem k tomu, že úhrada pojistného na sociální zabezpečení má vliv na přiznání důchodových nároků pojištěnců, ztratil by dlužník v případě prekluze práva vybrat pojistné možnost uhradit pojistné potřebné pro uznání důchodových nároků (zanikla by naturální obligace). Novela § 18 odst. 2 zákona o pojistném účinná od 1. ledna 2018 pouze potvrdila, že promlčecí doba neběží během provádění exekuce, ovšem toto pravidlo platilo i před novelou. Exekuce je stále prováděna, nemohlo proto dojít k promlčení dlužného pojistného a penále. III. Posouzení kasační stížnosti [7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Podstatou sporu je právní otázka, zda zaniklo právo vymáhat dluh na pojistném a penále. Pro její zodpovězení je nutné objasnit, v jakém procesním režimu probíhá vymáhání (exekuční řízení) nedoplatku. V návaznosti na to lze posoudit, zda se uplatní žalobcem navrhovaný důvod zastavení exekuce dle § 181 odst. 2 písm. e) daňového řádu. [10] Stěžovatel namítá, že krajský soud pochybil, když dospěl k závěru, že dluh na pojistném na sociální zabezpečení a penále nepředstavují daňový nedoplatek ve smyslu § 153 daňového řádu, a nelze je tedy považovat za daň (viz bod 36 rozsudku krajského soudu). [11] Exekuce byla zahájena vydáním exekučního příkazu ze dne 18. dubna 2007, jenž se odkazuje na § 73 zákona o správě daní a poplatků. [12] Jakkoliv zákon o pojistném upravuje řadu otázek souvisejících s placením pojistného, neobsahuje právní normy týkající se vymáhání dlužného pojistného a neodkazuje v tomto ohledu ani na jiný právní předpis. Řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení je upraveno zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V jeho režimu byly vydány platební výměry a výkazy nedoplatků, které jsou exekučními tituly, podle nichž byl vydán exekuční příkaz. Podle jeho § 104h odst. 1 jsou vykonatelná rozhodnutí ve věcech pojistného a vykonatelné výkazy nedoplatků titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí. Provázání správy pojistného na sociální zabezpečení se správním řádem dokládá i § 108 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jenž byl s účinností k 30. září 2011 zrušen zákonem č. 220/2011 Sb. jako duplicitní s tím, že na subsidiárním užití správního řádu se nic nemění, neboť vyplývá již z § 1 odst. 2 správního řádu. [13] Správní výkon rozhodnutí je upraven v části druhé hlavě XI správního řádu. Podle § 106 odst. 3 správního řádu se pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění uplatní postup pro správu daní. Podle § 1 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků, jeli rozhodnutím vydaným orgánem moci výkonné uložena platební povinnost do státního rozpočtu nebo vzniklali povinnost tohoto plnění přímo ze zákona bez vydání