7 Ads 279/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 279/2024- 30 - text  7 Ads 279/2024 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: P. M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2024, č. j. 42 Ad 16/2020148, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2024, č. j. 42 Ad 16/2020148, se ve výroku III zrušuje. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020, č. j. R30. 6. 2020-43/X (dále též „rozhodnutí I. stupně“), žalovaná s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZDP“) rozhodla, že se žalobci ode dne 18. 7. 2020 odnímá invalidní důchod. Uvedený závěr opřela o posudek ze dne 17. 6. 2020, který zpracovala posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice, MUDr. S. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 40 %, s následným desetiprocentním snížením pro adaptaci na pracovní činnosti. [2] Žalobce napadl rozhodnutí námitkami. Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2020, č. j. RNXKB (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná námitky zamítla. Pro účely tohoto rozhodnutí vypracovala posudková lékařka žalované (pracoviště Ústí nad Labem), MUDr. V., posudek o invaliditě ze dne 16. 9. 2020. Posudková lékařka se odchýlila od předcházejícího posudku a stanovila výši poklesu pracovní schopnosti na 20 %. II. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“). Krajský soud pro účely soudního řízení zadal vypracování posudku Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále též „PK Ústí nad Labem“). Ta v posudku ze dne 4. 3. 2021 došla k závěru, že pokles pracovní schopnosti u žalobce je nutné stanovit ve výši 40 %, pročež je žalobce invalidní v prvním stupni. Krajský soud zaslal posudek ze dne 4. 3. 2021 účastníkům řízení. Žalovaná v podáních ze dne 13. 4. 2021 a 20. 5. 2021 zpochybnila posudkové závěry PK Ústí nad Labem. Žalovaná se domnívala, že v uvedeném posudku se PK Ústí nad Labem zabývala mobilitou žalobce, nikoliv jeho dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. V reakci na tyto námitky krajský soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále též „PK Praha“) o vypracování nového (srovnávacího) posudku. PK Praha ve svém posudku ze dne 22. 7. 2021 stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 25 % a určila, že datem zániku invalidity je 23. 7. 2020. Krajský soud zaslal tento posudek účastníkům řízení k vyjádření a návazně shledal za nutné jmenovat znalce z oboru posudkového lékařství, který by se vyjádřil k rozporům mezi posudky a vyslovil, zdali byl žalobce invalidní ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zadal dne 31. 8. 2021 vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu, který po několika výzvách a udělení pořádkové pokuty dne 20. 2. 2023 krajskému soudu sdělil, že ukončuje posudkovou činnost a nebude schopen posudek vypracovat. Krajský soud proto dne 28. 2. 2023 jmenoval novou znalkyni z oboru posudkového lékařství, která však byla následně shledána podjatou pro její zaměstnanecký vztah k žalované. Návazně krajský soud usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 42 Ad 16/2020112, ustanovil MUDr. Růženu Drtinovou, znalkyni z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství (dále též „znalkyně“), a uložil jí, aby vyhotovila znalecký posudek. Znalkyně ve svém posudku ze dne 27. 6. 2024, číslo položky v elektronické evidenci znaleckých posudků Ministerstva spravedlnosti 037297/2023, číslo ve znaleckém deníku 846 (dále též „znalecký posudek“), stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 35 %, a vyslovila, že žalobce bylo třeba ke dni vydání napadeného rozhodnutí považovat za invalidního v prvním stupni. Dle názoru znalkyně byl postup posudkových orgánů od počátku veden chybně, neboť nezvažovaly pokles pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k jeho zaměstnání tenisového trenéra, které přestal vykonávat v roce 2015 právě z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. Znalkyně dále vyslovila, že posudkové orgány ani dostatečně nezkoumaly povahu práce vykonávané ve vedoucích pozicích od roku 2015. Uvedená pochybení dle znalkyně vedla „k neúplnému nebo zkreslenému posudkovému zhodnocení a ke zkresleným až nesprávným posudkovým závěrům, které se v různých variantách a kombinacích opakovaly.“ [4] V návaznosti na uvedené závěry krajský soud rozsudkem ze dne 23. 9. 2024, č. j. 42 Ad 16/2020148, žalobě vyhověl, zrušil napadené rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Mj. uvedl, že v posouzení zdravotního stavu žalobce vycházel ze znaleckého posudku, neboť ten považoval za úplný, přesvědčivý a dostatečně odůvodněný. Z vyžádaného posudku vyplynulo, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu prvního stupně. Žalovaná si tak neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, což má za následek nutnost zrušení jejího rozhodnutí. Výrokem III krajský soud uložil žalované povinnost uhradit státu náklady na dokazování (vyhotovení znaleckého posudku a náklady znalkyně). Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2005, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatelka předně vytýká procesní vady, které spatřuje v aplikaci § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. na souzenou věc. Dále stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že na základě znaleckého posudku přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí. Dle stěžovatelky krajský soud pochybil, pokud vycházel ze znaleckého posudku. Stěžovatelka upozorňuje, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu je znalecký posudek možné vyžádat za situace, kdy existují pochybnosti, které znalecký posudek může odstranit. Nadto i takový znalecký posudek musí podléhat volnému hodnocení důkazů ze strany soudu a splňovat podmínky jednoznačnosti, určitosti a přesvědčivosti. Znalecký posudek nemá dle stěžovatelky automatickou přednost před posudky posudkových komisí. V souzené věci znalecký posudek žádné pochybnosti neodstraňuje, naopak je sám protichůdný. Znalkyně např. nevysvětluje, proč nepřihlíží k dosavadní klasifikaci a vzdělání, jakož i pracovní zařazení před vznikem invalidity. Neosvětluje ani, proč znalkyně neshledává u žalobce adaptaci na zdravotní stav, pokud již delší dobu pracuje na stejné pozici. V další části kasační stížnosti stěžovatelka napadá výrok III rozsudku krajského soudu, kterým jí byla uložena povinnost uhradit státu náklady na dokazování (vyhotovení znaleckého posudku). Dle judikatury Nejvyššího správního soudu není takový postup možný, neboť stěžovatelka je ze zákona osvobozena od soudních poplatků, a nelze jí tak uložit povinnost uhradit náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [6] Žalobce podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém vyslovil svůj souhlas se závěry krajského soudu. Žalobce uvádí, že kasační stížnost obsahuje účelovou argumentaci, která směřuje k bagatelizaci jeho zdravotního stavu a práce nezávislé soudní znalkyně. Žalobce opětovně shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu a znaleckého posudku. Závěrem akcentoval, že u něj nelze konstatovat adaptaci na jeho postižení, neboť se jeho zdravotní stav zhoršuje. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. V. [7] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou z níže uvedených důvodů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/200659, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/201318, ze dne 19. 6. 2014, č. j. 7 Azs 13/201452, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/202131, atp.). [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a shledal ji částečně důvodnou. [9] Stěžovatelka nejdříve namítala vady řízení před krajským soudem s vlivem na zákonnost rozhodnutí. Ty spatřovala v první řadě v aplikaci § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. na souzenou věc. Stěžovatelka se domnívá, že s. ř. s. umožňuje správnímu soudu rozhodnout bez nařízení jednání za situace,