8 Afs 65/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 65/2023- 64 - text  8 Afs 65/2023-73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: PJCARD, s. r. o., se sídlem Radlická 663/28, Praha 5, zastoupená Mgr. Danielem Cao, advokátem se sídlem Radlická 663/28, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2020, čj. 33981/20/5300-21444-709739, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, čj. 3 Af 37/2020-104, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni celkem 10 dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období od ledna do října 2016. Správce daně v těchto výměrech (kromě výměru za zdaňovací období duben 2016) současně vyměřil žalobkyni penále. Tyto výměry byly v odvolacím řízení potvrzeny v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného. Předmětem tohoto řízení je otázka, zda žalobkyně mohla a měla vědět, že je součástí dodavatelského řetězce zatíženého podvodem na DPH a zda přijala účinná opatření proti účasti na tomto podvodném řetězci. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud se po shrnutí rozhodnutí žalovaného a podání účastníků postupně vyjadřoval k žalobním bodům, a to následujícím způsobem. Zajišťovací příkazy, které byly na žalobkyni vydány, nevedly k její likvidaci. Žalobkyni byla vrácena veškerá písemná dokumentace, kterou správci daně poskytla. Lhůty, které správce daně poskytl žalobkyni k vyjádření, byly přiměřené. Rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné. [3] Dále se městský soud zabýval otázkou, zda byl posuzovaný řetězec správně vyhodnocen jako podvodný. Žalovaný podle městského soudu postupoval v souladu se závaznou judikaturou, dostatečně odůvodnil své závěry a na základě spisových podkladů dostatečně zjistil skutkový stav. Zjištěné objektivní okolnosti ve svém celkovém souhrnu důvodně svědčí o domněnce podvodu (např. účelové navázání obchodní spolupráce, virtuální sídla dodavatelů, nekontaktní statutární orgány, smluvně neupravený prodej zboží, neexistence webových stránek dodavatelů, uskutečnění plateb až po splatnosti, obecně neplnění daňových povinností dodavatelů či nesrovnalosti ve skladové evidenci). Žalovaný prokázal narušení neutrality daně. Stejně tak prokázal, že v daném případě existovaly takové nestandardní indicie o riziku zapojení do podvodného řetězce, které byly žalobkyni známy nebo jí mohly a měly být známy, že žalobkyně měla a mohla vědět o tom, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH. Nadto městský soud upozornil, že z jeho úřední činnosti mu jsou známa soudní rozhodnutí, která se sice týkala jiného obchodního řetězce, avšak ve kterém byly zapojeny stejné společnosti jako v nyní projednávané věci (rozsudky Krajského soudu v Ostravě z 23. 2. 2022, čj. 25 Af 25/2019-127, a z 12. 1. 2023, čj. 25 Af 45/2019-112). [4] Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobkyně nepřijala dostatečná opatření proti účasti na daňovém podvodu. Je neobvyklé, že v případě společnosti GANMARO GROUP, s. r. o., si žalobkyně ověřila totožnost jejího společníka, ale nikoliv jednatele. Taktéž je neobvyklé, že tato společnost poskytla žalobkyni potvrzení o neexistenci svých daňových nedoplatků. Žalobkyně si nemohla ověřit údaje, které vyplývaly z přiznání k dani z příjmů právnických osob a z účetních výkazů, které žalobkyni tato společnost poskytla, neboť tato společnost nezveřejňovala tyto údaje v obchodním rejstříku. Potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků této společnosti a výpis z obchodního rejstříku v anglickém jazyce jsou nedostatečné. Ve vztahu k společnosti Bevokes, s. r. o., žalobkyně poskytla např. kopii k registraci této společnosti k DPH či kopii ověření DIČ, což samo o sobě nemohlo představovat účinná preventivní opatření. Žalobkyně věděla, že jak tato společnost, tak i další dodavatel A&T Warehouse, s. r. o., jsou společnostmi bez obchodní historie. Žalobkyně platila těmto dodavatelům až poté, co obdržela platbu od svého odběratele, tj. po splatnosti. Žalobkyně tak měla s tímto odběratelem uzavírat smlouvy se zajišťovacími prvky. Měla se také více zajímat o původ zboží. [5] Městský soud se dále zabýval dílčími otázkami tohoto sporu. Otázka, zda obchodované zboží Xpandisk (pozn. NSS: paměťové karty typicky pro mobilní telefony) bylo na trhu neznámé, respektive zda finanční orgány vyčerpaly všechny možnosti k ověření této skutečnosti, je v kontextu ostatních skutečností irelevantní. Stěžejní je naopak skutečnost, že toto zboží nebylo opatřeno EAN kódem (pozn. NSS: jeden z typů čárového kódu, který slouží k odlišení jednotlivých typů zboží). Neexistence tohoto kódu vede k obtížnému určení totožnosti zboží, resp. k určení toho, zda s totožným zbožím bylo v rámci posuzovaného řetězce skutečně obchodováno. Ze Skype konverzace (pozn. NSS: aplikace sloužící k videohovorům či k výměně zpráv) nevyplývají preventivní opatření proti účasti na podvodu či konzistentně stanovené obchodní podmínky. Správce daně přitom tuto konverzaci nijak neignoroval či nedezinterpretoval. Je nestandardní, že dodavatelé nenabízeli Xpandisky i na svých webových stránkách. Skladová evidence byla vedena neprůkazně a neúplně. Z komunikace s paní K. (pozn. NSS: osoba jednající jménem odběratele stěžovatelky) nevyplývá, že by žalobkyně přepočítávala zboží, které jí bylo dodáno. Tvrzení žalobkyně vypovídají toliko o dokladové, nikoliv o fyzické, kontrole zboží. [6] Městský soud neshledal jako běžnou takovou praxi žalobkyně, kdy své závazky hradila pozpátku, tj. až v závislosti na okamžiku, kdy obdržela platbu od svého odběratele, aniž by byl tento způsob platby smluvně ujednán. Ačkoliv se jednalo o tuzemské dodavatele, tak ti poukazovali obdržené platby na zahraniční bankovní účty. Běžnou není ani praxe, kdy žalobkyně neuplatňovala úroky z prodlení, čímž se připravovala o část zisku. Laxnost žalobkyně při identifikaci platebních dokladů sice není typickým znakem podvodu, nicméně svědčí pochybnosti o smyslu takto vystavených účetních dokladů. I když žalobkyně považovala platby na zahraniční účet za rizikové, tak je přesto učinila. Jestliže měla žalobkyně na zboží jen nízkou marži, pak městský soud nerozumí tomu, proč smlouvy s obchodními partnery nebyly nastaveny tak, aby dlouhodobě žalobkyni zajistila dosažení přijatelné marže. Ze svědecké výpovědi pana H. (pozn. NSS: někdejší jednatel společnosti A&T Warehouse, s. r. o., a zaměstnanec společnosti Europea Distribution, a. s., jež byla zapojena v řetězci posuzovaném soudy – bod [3] poslední věta tohoto rozsudku) vyplývají jiné skutečnosti, než tvrdí žalobkyně. Dle svědka nebylo navázání spolupráce se žalobkyní chápáno jako žádost o pomoc v rámci obchodní činnosti, jak tvrdí žalobkyně. [7] Skutečnost, že dodavatelé žalobkyně mají virtuální sídla, sice sama o sobě neodůvodňuje závěr o zapojení žalobkyně do podvodného řetězce. Spolu se zjištěním, že jednatelé dodavatelů jsou cizími státními příslušníky, však dokresluje nestandardnost nyní posuzovaného řetězce. Stejně je třeba vzít podpůrně v potaz i dodatečné označení společností GANMARO GROUP, s. r. o., a Bevokes, s. r. o., za nespolehlivé plátce DPH. Z komunikace s těmito společnostmi také vzniká dojem, že zprávy těchto dvou společností píše tatáž osoba, pouze s rozdílem odlišné emailové adresy. [8] Dále se městský soud zabýval preventivními opatřeními žalobkyně, ohledně kterých jí tížilo důkazní břemeno. Žalobkyně sice obstarala listinné důkazy z veřejně dostupných zdrojů. Žalovaný však vysvětlil, proč některé z těchto důkazů považují za neaktuální či za irelevantní. Není běžné, aby si obchodníci navzájem poskytovali svá daňová přiznání či potvrzení o úhradě daně. Skype komunikace by sama o sobě nebyla nestandardní, pokud by žalobkyně ošetřila způsob dodávek a plateb uzavřením písemných smluv, a nerezignovala tak na základní mechanismy při sjednávání obchodů. Nedostatky ve skladové evidenci, kdy žalobkyně ručně dopisovala chybějící zboží, svědčí o jejím nezodpovědném přístupu. Žalobkyně tedy bez adekvátních preventivních mechanismů obchodovala s neprověřenými společnostmi, které byly součástí podvodného řetězce II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Městský soud se stroze přiklání k závěrům žalovaného, aniž by se dostatečně vypořádal se žalobními důvody, respektive se smyslem a obsahem žalobní argumentace. Jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Městský soud vyšel z neprokázaných skutečností, např. v otázkách srovnání posuzovanéh