8 As 107/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 107/2023- 23 - text  8 As 107/2023-27 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupená Mgr. Petrem Jelínkem, advokátem se sídlem Ovčárecká 311, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2021, čj. KUOK 101553/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2023, čj. 72 A 46/2021-56, o nepřipuštění zastoupení žalobkyně v řízení o žalobě, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Magistrátu města Olomouce z 16. 7. 2021, čj. SMOL/162766/2021/OSC/PREST/Bat, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále „krizový zákon“), a z přestupku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále „zákon o některých přestupcích“). Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Prvního přestupku se měla dopustit tím, že 28. 1. 2021 kolem 14:00 hodin byla přítomná jako host v restauraci U Ervina a zdržovala se spolu s ostatními hosty ve vnitřních prostorách restaurace, aniž s nimi omezila kontakt. Tím nesplnila povinnost podle § 31 odst. 3 písm. c) krizového zákona, neboť úmyslně nestrpěla omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu. Druhého přestupku se měla dopustit tím, že ve stejném čase na tomtéž místě neuposlechla zákonnou výzvu zasahující hlídky Policie České republiky k opuštění restaurace z důvodu porušení usnesení vlády. Tím úmyslně neuposlechla výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. [3] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil ve výrokové části rozhodnutí magistrátu přesný časový okamžik, kdy mělo k přestupkům dojít. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil. [4] Žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. U jednání konaného 11. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že ji bude zastupovat A. H., který jedná za odborovou organizaci Spravedlnost – odborové sdružení (dále „odborová organizace Spravedlnost“). Současně předložila plnou moc z 26. 4. 2023, z níž vyplývá, že žalobkyně odborové organizaci Spravedlnost uděluje plnou moc pro zastoupení při jednání před soudem ve věci č. j. 72 A 46/2021-46 a pro všechny úkony s tím spojené. Dále předložila potvrzení, že je členkou odborové organizace Spravedlnost a zápis ze zasedání výboru zmocněnců, v němž je uvedeno, že členem odborové organizace Spravedlnost je i A. H., který je pověřen žalobkyni zastupovat. Krajský soud při tomto jednání s A. H. jako pověřeným členem odborové organizace Spravedlnost jednal. [5] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením zastoupení žalobkyně odborovou organizací Spravedlnost nepřipustil. Při výkladu § 35 odst. 3 s. ř. s. vyšel z judikatury k obdobnému § 26 odst. 1 o. s. ř., podle níž se za odborovou organizaci považuje takový spolek, jehož úkolem je hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zastupovat je v kolektivním vyjednávání. Činnost organizace je tedy vázána k pracovním vztahům členů organizace. Jiná činnost odborové organizace je mimo rámec čl. 27 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Ztotožnil se rovněž se závěry rozsudku NSS z 29. 3. 2018, čj. 9 As 79/2018-16, podle nichž odborová organizace sice může zastupovat své členy v soudních řízeních podle § 26 odst. 1 o. s. ř., což je výjimkou z pravidla, že zástupce účastníka řízení musí být fyzická osoba (§ 24 odst. 1 věta první téhož zákona). Tato možnost je však odvozena od postavení odborové organizace, která sdružuje zaměstnance za účelem zlepšení jejich postavení při sociálním dialogu se zaměstnavatelem. Nelze tak připustit, aby došlo k vytvoření spolku osob, které se formálně označí za odborovou organizaci, a aniž směřují k uskutečňování jejího hlavního účelu, pouze zastupují fyzické osoby v soudních řízeních. Takový postup by byl obcházením obecného zákazu zastoupení účastníka řízení právnickou osobou a vedl by k nepřípustné aplikaci speciálních pravidel, která se zastupování účastníka odborovou organizací týkají. [6] Podle krajského soudu je naprosto zřejmé, že nyní projednávaná věc se netýká činnosti odborové organizace Spravedlnost, jelikož nejde o hájení práv a oprávněných zájmů zaměstnanců a zastupování v kolektivním vyjednávání. Proto zastoupení nepřipustil. II. Obsah kasační stížnosti [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, jíž navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. [8] Namítla nesprávné posouzení právní otázky spočívající v neústavním výkladu § 35 odst. 3 s. ř. s., a nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro nedostatek důvodů. [9] Jelikož je řízení o nyní projednávané kasační stížnosti proti usnesení o nepřipuštění zastoupení „vnořeno“ do řízení o žalobě (rozsudek rozšířeného senátu NSS z 29. 11. 2023, čj. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS, bod 50), Nejvyšší správní soud neposílal kasační stížnost žalovanému k vyjádření. III. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu [10] Osmý senát Nejvyššího správního soudu při předběžném projednání věci shledal, že je naplněn důvod pro postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu, neboť osmý senát dospěl k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, respektive existuje rozporná judikatura jednotlivých senátů tohoto soudu (§ 17 odst. 1 s. ř. s.). [11] Konkrétně má osmý senát za to, že krajský soud neměl o nepřipuštění zastoupení stěžovatelky odborovou organizací Spravedlnost podle § 35 odst. 3 s. ř. s. vůbec rozhodovat, tedy (ani) vydat usnesení. [12] Sekundárně, pro případ, že by rozšířený senát dospěl k opačnému závěru, osmý senát nemá za to, že proti takovému usnesení o nepřipuštění zastoupení je přípustná kasační stížnost. Nepřipuštění zastoupení podle § 35 s. ř. s. [13] Podle § 35 odst. 3 s. ř. s. navrhovatel může být zastoupen též odborovou organizací, jejímž je členem. Za odborovou organizaci jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen. [14] Podle dalších odstavců § 35 s. ř. s. může být navrhovatel zastoupen též advokátem či jinou osobou vykonávající specializované právní poradenství, týká-li se návrh oboru jejich činnosti – např. patentový zástupce, daňový poradce či notář (odst. 2). Případně též právnickou osobou zabývající se ochranou určitých zájmů vzniklou na základě zvláštního zákona, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před diskriminací (odst. 4), poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům ve věcech mezinárodní ochrany apod. (odst. 5), ochrana práv cizinců ve věcech pobytu cizinců a zaměstnanosti (odst. 6) a ochrana práv subjektů údajů ve věcech ochrany osobních údajů (odst. 7). Velmi podobně jsou možnosti zastoupení upravené i v občanském soudním řádu – § 25 (advokát), § 25a (notář), § 25b (patentový zástupce) a § 26 odst. 2 až 7 (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a „zvláštní“ právnické osoby). [15] Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. se účastník může dát zastoupit také fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu [pozn. NSS: tzv. obecný zmocněnec]. Soud takové zastoupení usnesením nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcech opětovně. [16] Podle § 27 odst. 1 a 2 o. s. ř. se účastník může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně. Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. Podle § 167 odst. 1 téhož zákona nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení. [17] Podle citovaného § 35 odst. 8 s. ř. s. se o nepřipuštění zastoupení účastníka řízení rozhoduje jen za podmínek tam uvedených, tj. pouze ve vztahu k obecnému zmocněnci, jenž buď zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování (např. není schopný řádně činit procesní úkony) či zastupuje v různých věcech opětovně (tzv. vinklaření či pokoutnictví – usnesení ÚS z 10. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2428/08, citované v bodu 34 rozsudku NSS z 8. 7. 2016, čj. 8 As 164/2015-33). [18] Soudní řád správní v jiné situaci (týkající se nemožnosti zastoupení účastníka jím vybraným zástupcem) než týkající se obecného zmocněnce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. nepočítá s tím, že by soud rozhodoval (usnesením) o nepřipuštění zastoupení. [19] Osmý senát v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu n