8 As 224/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 224/2023- 64 - text  8 As 224/2023-73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: MUDr. P. N., zast. JUDr. Martou Novákovou, advokátkou se sídlem Višňová 1836, Strážnice, proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Lužická 419/14, Olomouc, proti rozhodnutí čestné rady žalované ze dne 11. 3. 2022, čj. 21/56-001/0107, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 8. 2023, čj. 60 Ad 5/2022-69, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku předně zabýval přípustností kasačních námitek, přezkoumatelností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a rozhodnutí čestné rady žalované a opožděností některých žalobních námitek žalobce (dále „stěžovatel“). Dále se zabýval tím, zda krajský soud mohl ve věci rozhodnout bez nařízení jednání, zda nepochybil, pokud neprovedl výslech svědků, zda je pro věc podstatná zahraniční atestace stěžovatele, zda spekulace čestné rady žalované mohly mít vliv na výsledek rozhodnutí a zda byl stěžovatel oprávněn ukončit péči o pacientky podle § 48 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále „zákon o zdravotních službách“). [2] Čestná rada žalované v záhlaví označeným rozhodnutím uznala stěžovatele vinným z disciplinárního provinění, kterého se měl dopustit tím, že „jako praktický lékař v ordinaci v R., ul. X, v průběhu roku 2021 nutil nejméně dvě pacientky (paní J. K. a Ing. L. M.) ke gynekologickému vyšetření prováděnému jím osobně, pod pohrůžkou vyřazení těchto pacientek z registrace, ukončení péče o ně či nepřijetí do péče, aniž by měl od Krajského úřadu Jihomoravského kraje uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru gynekologie a porodnictví a aniž by pro zmíněné ukončení péče či nepřijetí do péče byly splněny zákonem stanovené důvody, a u nejméně jedné pacientky (Ing. R. K.) zmíněné gynekologické vyšetření v lednu 2021 provedl.“ Tím stěžovatel porušil § 11 odst. 1 a § 48 odst. 1 a 2 zákona o zdravotních službách, § 5 odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále „zákon o komorách“), a § 3 odst. 2, 3 a 5 etického kodexu žalované. Za toto disciplinární provinění čestná rada žalované uložila stěžovateli disciplinární opatření v podobě vyloučení z komory podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona o komorách. [3] Stěžovatel podal proti rozhodnutí čestné rady žalované žalobu ke krajskému soudu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud rozhodl o věci bez jednání. Stěžovatel k výzvě podle § 51 odst. 1 s. ř. s. uvedl, že „teda žádáme soud, ať potvrdí žalobu a v případě potřeby nařídí řízení a provede výpovědi svědků, které hned na vyžádání zašleme“. Nevyslovil tak nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ani svůj souhlas či nesouhlas nepodmínil (rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2022, čj. 10 Afs 176/2020-58, VKS Pohledští Dvořáci). Vyjádření stěžovatele je podnětem soudu, aby sám zvážil, zda je potřebné jednání nařídit. Žaloba byla podána včas. Námitky, které stěžovatel poprvé uplatnil až v podání z 25. 5. 2023, jsou však opožděné. Krajský soud se jimi proto nezabýval. Rozhodnutí čestné rady žalované je přezkoumatelné. Je pravda, že obsahuje některé spekulace (například o počtu pacientek, kterým bylo vnucováno gynekologické vyšetření, nebo o vykazování gynekologických výkonů zdravotním pojišťovnám). Čestná rad žalované však vždy u těchto tvrzení uvedla, že si je vědoma jejich neprokázání, a proto je nehodnotila. Nebyly ani součástí vytýkaného skutku. [5] Na disciplinární řízení nelze bez dalšího použít všechny záruky trestního procesu podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. I v tomto řízení je však třeba zajistit naplnění klíčových pravidel dokazování v řízení vedeném orgánem veřejné moci, ve kterém má být adresátu veřejné moci uložena povinnost. V protokolu o ústním jednání není provádění dokazování zaznamenáno. To však neznamená, že dokazování neproběhlo. Čestná rada žalované se seznámila se shromážděnými důkazy a zjištění promítla do rozhodnutí. Stěžovatel nebyl zkrácen v právu na obhajobu. Byl vyrozuměn o stížnostech a k věci se několikrát vyjádřil. Byl mu doručen návrh na zahájení disciplinárního řízení a byl předvolán k ústnímu jednání. V průběhu řízení nenavrhl důkazy. Nezúčastnil se ani ústního jednání. Těžko tak mohl klást otázky při výslechu svědků, jejichž výslech ani nenavrhl. Podle čl. 13 odst. 5 a 7 disciplinárního řádu České lékařské komory (dále „disciplinární řád“) se výslechy svědků a osob, které podaly stížnost, provádějí, jen pokud to je potřebné. Stěžovatel nezákonnost tohoto ustanovení nenamítl. Čestná rada žalované považovala písemná vyjádření za dostatečná. Listiny je nutné číst k důkazu, jsou-li jednání přítomni účastníci řízení, dotčené osoby nebo veřejnost podle § 53 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Stěžovatel nebyl jednání z vlastní vůle přítomen. Nemohl proto být zkrácen na svých právech tím, že listinné důkazy nebyly při jednání přečteny. Do správního spisu a do protokolu nebylo pouze zaznamenáno, že se se čestná rada žalované s listinami seznámila. Toto pochybení však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci. Listiny totiž byly založeny ve správním spise po celou dobu řízení, čestná rada z nich vycházela a stěžovatel do nich mohl nahlédnout. [6] MUDr. J. nebyla vyslechnuta jako svědek. Ústního jednání se zúčastnila za revizní komisi okresního sdružení žalované jako její členka. Slyšena byla v souladu s čl. 8 odst. 2 disciplinárního řádu, tedy jako pověřený člen revizní komise. Měla obdobné postavení jako státní zástupce při jednání u soudu. Její vyjádření nebylo podkladem pro zjištění skutkového stavu. Čestná rada žalované opřela svá skutková zjištění o listinné důkazy, které byly obsahem správního spisu. Vnucování gynekologického vyšetření pod pohrůžkou ukončení péče zjistila ze stížností J. K. a Ing. L. M. Provedení gynekologického vyšetření vyplynulo ze stížnosti Ing. R. K. a jejího vyjádření. Z odpovědi Krajského úřadu Jihomoravského kraje dále vyplynulo, že stěžovatel má oprávnění k poskytování zdravotních služeb jen v oboru všeobecného praktického lékařství. Čestná rada žalované zároveň vyhodnotila vyjádření stěžovatele, ze kterého zjistila, že skutečně nabízí gynekologickou péči a že J. K. vyzval k tomu, ať se přeregistruje k jinému lékaři, pokud nemá zájem o gynekologické vyšetření. Všechny rozhodné skutečnosti tak byly zjištěny z jiných zdrojů než z výpovědi MUDr. J. [7] Stěžovatel je držitelem oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecného praktického lékařství. Pouze v tomto oboru mohl poskytovat zdravotní služby. Český právní řád nezná obor rodinné lékařství. Stěžovatel tak nebyl oprávněn poskytovat zdravotní péči v oboru gynekologie a porodnictví a nabízet či provádět pacientkám zdravotní služby z tohoto oboru (palpační vyšetření a vyšetření vaginálním ultrazvukem). Překročil tak rámec úkonů, které je oprávněn provádět praktický lékař. To vyplývá z posudků odborových komisí Vědecké rady žalované pro všeobecné praktické lékařství a pro gynekologii a porodnictví. Stěžovatel proto poskytoval zdravotní služby v rozporu se zákonem. Úvahy stěžovatele o tom, jakou náplň by měla mít praxe praktických lékařů, nejsou podstatné. Poskytoval zdravotní služby na území ČR. Byl se proto povinen řídit platnými a účinnými tuzemskými právními předpisy. Ty však obor rodinné lékařství neznají. Krajskému soudu není zřejmé, s jakými mezinárodními smlouvami a evropskými předpisy je rozporný právní řád ČR tím, že nezná obor rodinné lékařství. Stěžovatel je konkrétně nezmínil. Jeho vzdělání získané v zahraniční a v jiných oborech není pro věc podstatné. Nevedlo totiž k získání odborné způsobilosti podle tuzemských právních předpisů. Ta je však podmínkou pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle § 16 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Krajský soud proto neprovedl k důkazu doklady o získaném vzdělání v zahraničí a v jiných oborech. To, že mu Ministerstvo zdravotnictví neuznalo vzdělání získané v zahraničí, není předmětem tohoto řízení. [8] Nebyl naplněn důvod pro ukončení péče o pacientky podle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách. Pacientky s navrženým gynekologickým vyšetřením nesouhlasily. Podle tohoto ustanovení lze postupovat pouze v případě, kdy poskytovatel zdravotn