9 Ads 12/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 12/2023- 38 - text  9 Ads 12/2023 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Bobka, soudce JUDr. Radana Malíka a soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. R. Š., zast. JUDr. Ing. Lukášem Pletichou, advokátem se sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: státní tajemník Ministerstva dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2020, č. j. 35/2020010PAM/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2022, č. j. 5 Ad 13/202080, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl od 1. 9. 2017 převeden na služební místo ředitele Ústředního inspektorátu s výkonem služby v Drážní inspekci. Zařazen byl do 13. platové třídy. Byl mu určen měsíční plat v celkové výši 73 406 Kč, jehož součástí byl i osobní příplatek ve výši 31 000 Kč. Při stanovení výše osobního příplatku vyšel služební orgán ze služebního hodnocení žalobce ze dne 27. 2. 2017, z jehož závěru vyplynulo, že žalobce dosahoval ve službě vynikajících výsledků a je vynikajícím všeobecně uznávaným odborníkem. Proto mu podle § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 134/2015 Sb., byl přiznán osobní příplatek, který odpovídá částce 90,01 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které bylo toto nové služební místo žalobce zařazeno. [2] Dne 7. 8. 2019 proběhlo nové služební hodnocení žalobce za rok 2018. V něm došlo oproti služebnímu hodnocení za rok 2017 ke snížení bodového hodnocení žalobce v některých hodnocených kategoriích. Hodnotitel nadále navrhl žalobce považovat za vynikajícího, všeobecně uznávaného odborníka. S ohledem na dosažený výsledek služebního hodnocení za rok 2018: dobré výsledky (vyjádřený bodovou klasifikací ve výši 4,4), které byly oproti výsledku služebního hodnocení za rok 2017 (vynikající výsledky) horší, nicméně bylo doporučeno snížit žalobci osobní příplatek na částku 11 937 Kč. [3] Žalobce podal proti služebnímu hodnocení za rok 2018 stížnost. Ta byla vyřízena podáním státního tajemníka Ministerstva dopravy ze dne 12. května 2020, č. j. 4/2019060STZ/4. Byla shledána nedůvodnou. [4] V návaznosti na provedené služební hodnocení za rok 2018 vydal generální inspektor Drážní inspekce nejprve rozhodnutí ze dne 8. 4. 2019, č. j. 1 /2019/DI1/4, které však k podanému odvolání zrušil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 16. 7. 2019, č. j. 41/2019010ORG/3. Generální inspektor drážní inspekce proto ve věci vydal dne 27. 9. 2019 nové rozhodnutí č. j. 1/2019/DI8/15 (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. tohoto rozhodnutí podle § 149 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 134/2015 Sb. rozhodl o určení osobního příplatku žalobce ve výši 11 937 Kč, a to s účinností od 1. 10. 2019. V návaznosti na výrok I. tohoto rozhodnutí byl poté žalobci s účinností ode dne 1. 10. 2019 určen měsíční plat v celkové výši 60 778 Kč, který tvoří 1. platový tarif ve výši 35 580 Kč, 2. osobní příplatek ve výši 11 937 Kč, 3. příplatek za vedení ve výši 13 261 Kč. Odvolání žalobce následně zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 3. 7. 2020, č. j. 35/2020010PAM/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [5] Proti napadenému rozhodnutí žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten ji rozsudkem ze dne ze dne 14. 11. 2022, č. j. 5 Ad 13/202080, zamítl. [6] Městský soud předně neshledal namítané porušení § 36 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), ani Listiny základních práv a svobod. Žalobce byl podrobně seznámen se služebním hodnocením, což je základním podkladem pro vydání rozhodnutí o platu, resp. o snížení osobního příplatku. Před vydáním prvostupňového rozhodnutí byl navíc seznámen s podklady rozhodnutí a vyzván, aby se k nim vyjádřil. V odvolacím řízení nedoznal skutkový stav změn. Žalovaný neprováděl žádné důkazy. Žalobce žádné důkazy nenavrhl. Podle městského soudu proto žalovaný nebyl povinen žalobce znovu vyzývat k seznámení se s týmiž podklady. Městský soud přitom nepřisvědčil žalobci, že tuto povinnost žalovaného v odvolacím řízení založilo stanovisko prvostupňového orgánu k podanému odvolání. To je dle městského soudu jen nezávazným vyjádřením správního orgánu prvního stupně, přičemž ani žalobce nekonkretizoval, jakým způsobem mohlo případné neseznámení žalobce s tímto stanoviskem ovlivnit žalobou napadené rozhodnutí. [7] Městský soud nepřisvědčil ani námitkám nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v údajném opomenutí žalovaného zabývat se řadou žalobcových skutkových a právních tvrzení tvořících odvolací námitky (týkajících se posouzení průběhu výběrového řízení na generálního inspektora Drážní inspekce a protiprávnosti odvolání žalobce z předchozího služebního místa, procesního postupu a příslušnosti prvostupňového správního orgánu, protiprávnosti rozhodnutí o platu a stanovení platové třídy a osobního příplatku aj.). Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí neshledal ani v dalších žalobcem uplatněných výtkách, konkrétně že měl žalovaný vycházet výlučně ze služebního hodnocení za rok 2018, jež nemělo být řádně podloženo a odůvodněno, mělo být v rozporu s vnitřním předpisem Drážní inspekce č. 16, mělo být vnitřně rozporné a v dané otázce neměl být dostatečně zjištěn skutkový stav. Městský soud naopak dospěl k závěru, že správní orgány se při služebním hodnocení a odůvodnění napadeného rozhodnutí řídily zásadami služebního hodnocení (objektivností, nestranností, spravedlivostí, předvídatelností a přezkoumatelností), hodnotily pouze právními a služebními předpisy předepsaná kritéria, disponovaly podklady, o které hodnocení opíraly, a bodové a slovní hodnocení z těchto podkladů vycházelo a bylo individualizované. [8] Městský soud neshledal důvodné ani námitky směřující věcně proti závěrům vyjádřeným ve služebním hodnocení za rok 2018. Zdůraznil, že při své přezkumné činnosti není oprávněn nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci, jakým je právě i služební hodnocení státního zaměstnance; jeho úkolem je jen posoudit, zda se správní orgány vypořádaly se zjištěným skutkovým stavem a zda jejich správní uvážení nevybočilo z mezí stanovených zákonem. Správní uvážení služebních orgánů přitom městský soud neshledal jako rozporné s obsahem správního spisu. Současně ani nezjistil, že by závěry žalovaného nebyly podloženy dostatečnými skutkovými zjištěními či s nimi byly v rozporu, ani že by se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Závěry žalovaného nejsou ani v rozporu se zásadami logického myšlení a uvažování. Služební hodnocení podle městského soudu rovněž obsahuje veškeré zákonem požadované náležitosti. Městský soud především zdůraznil, že z obsahu služebního hodnocení žalobce za rok 2018 jednoznačně a srozumitelně vyplývají správní úvahy hodnotitele, tj. proč (na základě jakých konkrétních jednání žalobce) dospěl k názoru, že žalobce oproti předchozímu hodnocenému období dosahoval horších pracovních výsledků, což se promítlo do závěru hodnocení, a tudíž následně i snížení bodového ohodnocení žalobce. Hodnotitel přitom měl k dispozici listinné podklady, z nichž při vypracovávání služebního hodnocení čerpal. [9] Městský soud doplnil, že žalobce využil všech zákonem stanovených opravných prostředků, jimiž lze proti služebnímu hodnocení brojit, včetně řízení o stížnosti. Toto řízení je přitom samostatným řízením odlišným od nyní vedeného řízení. Městský soud proto nebyl oprávněn zabývat se námitkami, jimiž napadal průběh řízení o stížnosti i její nesprávné vypořádání a nezákonnost rozhodnutí, jímž bylo o stížnosti rozhodnuto. [10] K námitkám týkajícím se osobní a odborné způsobilosti hodnotitele k vypracování služebního hodnocení městský soud uvedl, že ze správního spisu neplyne, že by žalobce podal proti osobě hodnotitele námitku podjatosti. Námitka, podle níž hodnotitel postupoval v případě hodnocení jiných služebních zaměstnanců odlišně, poté podle městského soudu zůstala jen v ryze obecné rovině, aniž by byla žalobcem řádně konkretizována poukazem na tato jiná hodnocení. [11] Městský soud nepřisvědčil ani námitkám ohledně nesprávného zařazení žalobce do 13. platové třídy. Připomněl, že k tomu došlo rozhodnutím státního tajemníka ministerstva dopravy ze dne 10. 8. 2017, č. j. 4/2017600TAJ/25, z něhož správní orgány v nyní projednávané věci vycházely. Žalobu v dané věci přitom následně zamítl městský soud rozsudkem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/201893. Nebylo proto namístě, aby žalovaný blíže přezkoumával (přechozí, samostatné a pravomocné) rozhodnutí o zařazení žalobce do 13. platové třídy, neboť předmětem odvolacího řízení v nyní projednávané věci by