9 Ads 71/2024 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 71/2024- 51 - text  9 Ads 71/2024 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) T. M. N., b) nezletilá H.A. L., c) nezletilý P. L. N., oba zastoupeni zákonným zástupcem matkou T. M. N., všichni zastoupeni Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému: Fond ohrožených dětí, se sídlem Na Poříčí 1038/6, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v rozdělení sourozenců žalobců b) a c) a neumožnění péče žalobkyně b) o jejího bratra žalobce c) v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, se sídlem v Praze 10 – Štěrboholy, v období od 13. 7. 2023 do 11. 8. 2023, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 125/202379, takto: I. Výroky II. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 125/202379, se zrušují a věc se vrací v rozsahu žaloby žalobců b) a c) tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost žalobců b) a c) se v části, ve které směřuje proti výrokům I., III. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 125/202379, odmítá. III. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) se zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně a). V. Žalobkyni a) se vrací část zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 4 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně a) Mgr. Pavla Čižinského, advokáta se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení podmínek, za nichž mohou být nezletilí sourozenci, kteří byli společně umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ubytováni odděleně v různých částech tohoto zařízení. Takovouto výjimku z jejich práva, aby byli umístěni společně, stanoví § 42aa odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu ústavní výchovy“), pro případ, že jsou dány závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců. Předpokladem použití této výjimky jsou skutková zjištění, která umožní zohlednit nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. [2] Nezletilá žalobkyně b) [dále též „stěžovatelka b)“] a přibližně o jedenáct let mladší nezletilý žalobce c) [dále též „stěžovatel c)“] jsou děti vietnamské národnosti a sourozenci. Protože v České republice oba užívají česká jména, Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) je jimi bude pro přehlednost označovat i v tomto rozsudku. Stěžovatelka b) užívá jméno „A.“ a stěžovatel c) jméno „L.“. Oba mají ještě polorodou prostřední sestru B.K. L. N., která užívá jméno „L.“ a je o přibližně pět let mladší než A. Žalobkyně a) [dále jen „stěžovatelka a)“ nebo „matka“] je matkou všech uvedených sourozenců. [3] Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“) usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 14 Nc 33/202339, podle § 452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, nařídil na návrh Městské části Praha 11 předběžné opatření, kterým umístil A., které bylo tehdy 13 let, do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, se sídlem v Praze 10 – Štěrboholy (dále jen „zařízení“), a to na dobu tří měsíců ode dne jeho vykonatelnosti. Obdobně rozhodl uvedený soud usnesením z téhož dne, č. j. 14 Nc 32/202336, o umístění L. a L. do stejného zařízení. Toto zařízení bylo zřízeno a je provozováno žalovaným, který je spolkem pověřeným k výkonu sociálněprávní ochrany. Důvodem umístění dětí bylo podezření na jejich týrání matkou. Oběma usneseními bylo také zahájeno řízení o nařízení ústavní výchovy nad nezletilými dětmi. [4] Děti v zařízení zpočátku bydlely spolu v jednom bytě. Opatřením ředitelky zařízení byla A. dne 13. 7. 2023 ubytována v jiném bytě v tomto zařízení a nebylo jí umožněno pečovat o L. obvyklým způsobem (např. pomáhat mu při jídle, při hygieně apod.). Důvodem rozdělení byla zátěž A., která podle názoru pracovnic zařízení převzala roli matčiny péče o mladšího bratra. Tuto péči L. posléze vyžadoval i po L., která od něj byla posléze také oddělena. Dětem bylo sice umožněno se i dále běžně setkávat, společně však ubytovány již nebyly a zůstaly rozděleny až do konce jejich umístění v zařízení. Dne 5. 8. 2023 podala matka proti rozdělení jejích dětí stížnost, ředitelka školy ovšem nezákonnost postupu neuznala. [5] Usneseními Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 25 Co 224/202373, a ze dne 11. 8. 2023, č. j. 17 Co 242/2023117, byla usnesení obvodního soudu o nařízení předběžného opatření zrušena. A. byla dne 11. 8. 2023 propuštěna domů a předána do péče matky, u L. s L.se tak stalo dne 17. 8. 2023. Obvodní soud usnesením ze dne 5. 9. 2023, č. j. 0 P 272/2023-157, zastavil řízení o nařízení ústavní výchovy. [6] Právě v rozdělení sourozenců a neumožnění vzájemné péče v období od 13. 7. 2023 do 11. 8. 2024 spatřovali stěžovatelé nezákonný zásah, jehož vyslovení se domáhali žalobou ve správním soudnictví. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky a) odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jelikož nebyla naplněna podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu vůči ní (výrok I.). Věcně se zabýval žalobou jen ve vztahu k stěžovatelům b) a c) a podle § 87 odst. 3 s. ř. s. ji zamítl (výrok II.). Dále městský soud rozhodl, že v řízení o žalobě stěžovatelky a) nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a v řízení o žalobě stěžovatelů b) a c) tuto náhradu žádnému z účastníků nepřiznal (výrok IV.). Městský soud vrátil stěžovatelce a) zaplacený soudní poplatek za její žalobu ve výši 2 000 Kč (výrok V.). [7] Městský soud uznal, že žalovaný, který je zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do něhož byli umístěni stěžovatelé b) a c) [srov. § 39 odst. 1 písm. c) a § 48 odst. 2 písm. c) zákona o sociálněprávní ochraně dětí], vykonává při poskytování sociálněprávní ochrany (§ 48 odst. 1 tohoto zákona) působnost v oblasti veřejné správy ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nestanoví pravomoc ředitele takovéhoto zařízení vydat rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. o tom, zda sourozenci budou v zařízení umístěni společně. Nebráníli tomu závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců, jde o jejich právo vyplývající z § 42aa odst. 2 písm. a) zákona o sociálněprávní ochraně dětí ve spojení s § 20 odst. 1 písm. d) zákona o výkonu ústavní výchovy. Dohlížení nad vývojem dítěte je standardně úlohou rodičů a týká se soukromoprávních vztahů, pročež jsou rozhodnutí vydaná v dané oblasti přezkoumávána soudy v občanském soudním řízení. Proti nezákonnému zásahu se však dotčené osoby mohou domáhat ochrany bez ohledu na soukromoprávní povahu věci jen ve správním soudnictví. Opatření ředitelky zařízení, kterým byla A. umístěna do jiného bytu než L., se dotýkalo práva obou a bylo učiněno z nadřízené pozice. Toto opatření bylo způsobilé zasáhnout do jejich veřejných subjektivních práv a bylo možné se proti němu bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 s. ř. s. [8] Jdeli o samotné posouzení zákonnosti zásahu, podle zjištění městského soudu žalovaný postupoval podle § 20 odst. 1 písm. d) zákona o výkonu ústavní výchovy a všechny sourozence původně umístil do společného pokoje. Mladší bratr L. byl nicméně od počátku pobytu závislý na svých sestrách, stále plakal, nenechal je vyspat a vyžadoval jejich pozornost a blízkost. Jeho sestry byly unaveny psychicky i fyzicky. To platí především pro A., která fakticky přejala roli matky. L. vyžadoval, aby se o něj starala, koupala jej a krmila. Tuto péči poskytovala na úkor svého psychického a fyzického stavu a byla tímto na svých právech zasažena více než následně samotnou skutečností, že byla od bratra oddělena. Městský soud shrnuje, že péče A. o mladšího bratra L. závažně narušovala vývoj a povahu sourozeneckého vztahu a měla za následek psychickou i fyzickou újmu A. Rozdělení působilo na sourozence pozitivně v tom smyslu, že se L. naučil spát sám ve vlastní posteli, dokázal se najíst lžičkou, adaptoval se na pobyt v zařízení a učinil pozitivní pokrok v mezilidských vztazích. A. bylo rozdělení dětí vysvětleno včetně toho, že sourozence může navštěvovat. Ta ale této