9 As 252/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 252/2023- 51 - text  9 As 252/2023 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: RNDr. P.H., Ph.D., zast. JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 10. 2022, č. j. MSP23/2022ODKAROZ/3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2023, č. j. 19 A 53/202274, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ladislava Břeského, advokáta se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce vypracoval pro Lesy České republiky, s. p. (dále jen „Lesy ČR“), pro účely soudního řízení o žalobě na náhradu škody na dřevinách a lesních porostech znalecký posudek ze dne 10. 10. 2018, podle nějž této společnosti vznikla působením imisí v roce 2016 škoda na dřevinách a lesních porostech, kterou Lesy ČR vyčíslily podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 55/1999 Sb.“), na 53 325 624 Kč. Tuto sumu žalobce následně rozdělil mezi konkrétní emitenty podle jejich procentního podílu na emisích. [2] Ministerstvo spravedlnosti (dále také „správní orgán I. stupně“) v reakci na podnět společnosti ČEZ, a. s., která byla jedním z žalovaných emitentů, rozhodnutím ze dne 1. 2. 2022, č. j. MSP15/2021OINSSRZT/15, shledalo žalobce vinným z toho, že vykonal znaleckou činnost v rozporu s § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o znalcích“), v oboru, pro který nebyl jmenován, a zároveň nikoliv řádně, čímž spáchal přestupek podle § 25a odst. 1 písm. a) zákona o znalcích a tlumočnících. Žalobce totiž k vypracování tohoto posudku neměl znalecké oprávnění, posudek byl zároveň z několika důvodů nepřezkoumatelný. Za tento přestupek a za přestupek podle § 25a odst. 1 písm. b) zákona o znalcích a tlumočnících uložil správní orgán I. stupně žalobci úhrnný trest v podobě pokuty ve výši 95 000 Kč. [3] Ministr spravedlnosti k rozkladu žalobce v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil prvostupňové rozhodnutí ve vztahu k přestupku podle § 25a odst. 1 písm. b) zákona o znalcích, který byl již promlčen, a řízení ve vztahu k tomuto přestupku zastavil, zrušil také navazující výrok o trestu a v tomto rozsahu vrátil věc správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ve zbytku rozklad zamítl. [4] Žalobce napadl rozhodnutí ministra spravedlnosti ve výroku, kterým rozklad zamítl, žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud žalobě v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl a výrok III. napadeného rozhodnutí zrušil. [5] Žalovaný podle městského soudu vypořádal zcela nedostatečně, vágně a formalisticky argumentaci, že žalobcovy posudky vypracované pro uplatnění práva na náhradu škody vzniklé v důsledku imisí jsou dlouhodobě akceptovány soudy všech úrovní. Městský soud zrekapituloval, jak se znaleckým posudkem naložil Okresní soud v Ostravě (dále jen „okresní soud“) v rozsudku ze dne 15. 2. 2022, č. j. 81 C 224/202096, jenž byl následně potvrzen Krajským soudem v Ostravě. Žalovaný nemohl učinit závěr o vině žalobce, pokud nezhodnotil znalecký posudek ve vztahu k řízením, v nichž byl použit, a nezohlednil, jak žalobce v projednávaných případech své metody vysvětlil a obhájil, a zda byly případně ve věci zpracovány revizní znalecké posudky, ke kterým by se soudy nakonec přiklonily. [6] Městský soud zdůraznil, že soudy z žalobcových posudků dlouhodobě vycházely a náhradu škody na jejich podkladě přiznávaly. To je silným argumentem proti závěru žalovaného, že žalobcův posudek nebyl podán řádně a je nepřezkoumatelný. Pokud soudy při posouzení řádnosti posudku i správní orgány při hodnocení, zda byl spáchán přestupek, vycházejí z obdobných východisek, nelze zcela ignorovat výsledky soudních řízení, v nichž soudy uznaly posudky jako řádné. Nelze tak učinit tím spíše, pokud tato tvrzení tvořila stěžejní část žalobcovy obhajoby. Pokud tak i přesto správní orgány obou stupňů učinily, jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. [7] V nyní projednávaném případě bylo nadto nezbytné zabývat se nejen naplněním znaků skutkové podstaty, ale i otázkou škodlivosti žalobcova jednání. Problematika náhrady škody na lesích je složitá, znalecká metoda použitá žalobcem nebyla doposud překonána a soudní praxí je akceptována, přestože produkuje částečně paušalizované výsledky. Obtížnost problematiky proto nemůže být kladena k tíži žalobce. Pokud se znalec dopustí dílčího pochybení při zpracování velmi komplexního a obtížného posudku v oblasti, kterou nelze zcela exaktně měřit, je třeba o to obezřetněji posuzovat, zda došlo k naplnění materiální stránky přestupku. Pokud by v případě mimořádně složitých znaleckých posudků byli znalci trestáni pouze za jiný odborný názor, mohlo by to vést až k jejich neochotě znalecké posudky podávat. Takový výsledek je nežádoucí, neboť poškození by se v konečném důsledku nemohli domáhat svých práv. [8] Správní orgán I. stupně nebyl sám schopen posoudit, zda byla naplněna skutková podstata přestupku. Oslovil proto několik odborníků, než obdržel odpověď svědčící pro pochybení žalobce. Ostatní názory, svědčící ve prospěch znalce, žalovaný naopak zcela opomenul. Tyto osoby se nadto vyjadřovaly ke znaleckému posudku žalobce bez příloh a CD, které mělo být jeho nedílnou součástí, a přesto nebylo ani součástí správního spisu. Rovněž žalovaný mohl jen stěží hodnotit řádnost zpracování znaleckého posudku bez příslušných příloh a jejich zohlednění, nekompletnost správního spisu dále znemožnila přezkoumat napadené rozhodnutí. Žalovaný svým postupem ignoroval rovněž svou vlastní instrukci č. 8/2017 ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP26/2017OJDORG/32, o správním řízení ve věcech znalců a tlumočníků a o některých dalších otázkách. Důkazní břemeno tížilo žalovaného, který má povinnost zohlednit okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. [9] Žalobce rozdělením škody mezi jednotlivé emitenty neřešil žádnou právní otázku, která by přesahovala jeho znalecké oprávnění, a podle městského soudu ani nevybočil z oboru a odvětví, pro které byl jmenován. Žalovaný žalobci vyčítal, že převzal výši škody stanovenou zadavatelem posudku a celkovou imisní škodu nevyjádřil jen procentuálně, ale pro přehlednost uvedl rovněž konkrétní částky. To však žalobci nelze nijak vyčítat, neboť z posudku je zřejmé, že celkovou škodu sám nepočítal, ale transparentně vycházel z částky stanovené na základě vyhlášky č. 55/1999 Sb. Jeho posudek v tomto směru netrpí nepřezkoumatelností. Případné pochybnosti o správnosti výpočtu celkové škody by byly předmětem přezkumu soudů v rámci řízení o žalobě na náhradu škody. [10] Je to naopak žalovaný, kdo žalobci vnitřně rozporně na jednu stranu vyčítá, že neměl oprávnění k vyčíslení výše škody, a zároveň že v posudku neuvedl a nevysvětlil výpočet výše škody. Znalecký posudek výslovně uvádí, že jeho nedílnou součástí jsou výstupy z výše zmíněných programů, uložené na CD. Z toho vycházel také okresní soud. Tímto postupem znalec nezpůsobil nepřezkoumatelnost svého posudku. Znalec zároveň neodpovídá za to, jak zadavatel s posudkem dále naloží. Městskému soudu zároveň nebylo zřejmé, kdo měl být příjemcem posudku, který potřebné údaje neobdržel. [11] Nebylo proto možné uzavřít, že žalobcův posudek je nepřezkoumatelný a že žalobce překročil svá oprávnění, aniž by žalovaný vzal v potaz výsledky soudních řízení, zohlednil výslechy znalce a uvedl, zda byly v soudních řízeních předloženy oponentní posudky zpochybňující žalobcovy závěry. S otázkou společenské škodlivosti jednání žalobce se nelze v takové situaci vypořádat tvrzením, že správní orgán posuzuje porušení zákona o znalcích samostatně. Městský soud měl za to, že obezřetnost je namístě i s ohledem na to, že podnět k zahájení přestupkového řízení podala společnost ČEZ, a. s., jako jedna ze žalovaných stran v soudním řízení, které následně skončilo narovnáním. [12] Za zcela nesrozumitelnou považoval městský soud úvahu žalovaného, že práce, kterou žalobce pro Lesy ČR vykonával, přesahuje běžný rámec znalecké činnosti. Nebylo mu zřejmé, jakým jiným způsobem se Lesy ČR mohly domoci svých nároků než prostřednictvím znaleckých posudků. Za nesrozumitelnou považoval rovněž úvahu o „nestandardním účelu“ posudku, neboť náhrada škody je typickou oblastí, kde je k uplatnění nároku často nezbytné vypracovat znalecký posudek. [13] Nad rámec uvedeného městský soud konstatoval, že k zahájení řízení o přestupku došlo krátce po zveřejnění stanoviska veřejného ochr