9 As 266/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 266/2023- 42 - text  9 As 266/2023 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. A., zast. JUDr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476/2, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát města Chomutov, se sídlem Zborovská 4602, Chomutov, na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 141 A 26/202339, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 141 A 26/202339, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 21. 2. 2022 obdržel žalovaný oznámení o podezření ze spáchání přestupku nezjištěným řidičem, který dne 10. 2. 2022 v 8:00 hodin v obci Chomutov, ul. Cihlářská u čp. 4106, parkoval osobní vozidlo tovární značky Nissan RZ X na vyhrazeném parkovišti s dopravní značkou IP 12 s dodatkovou tabulkou „Vyhrazeno pro ÚP ČR PoPá 5:3018:00 hod.“ bez uvedeného povolení. Žalovaný výzvou ze dne 7. 3. 2022 vyzval žalobce jakožto provozovatele vozidla k zaplacení částky ve výši 500 Kč dle § 125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), případně ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Dne 15. 3. 2022 žalovaný obdržel prostřednictvím datové schránky vyjádření žalobce k totožnosti řidiče, ve kterém žalovanému sdělil, že vozidlo řídil žalobce osobně. Současně uvedl, že pro případ zahájení řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu zmocňuje ke svému zastupování v celém tomto řízení Ing. M. J.(dále jen „podání ze dne 15. 3. 2022“). Následně byl žalobce žalovaným vyzván k doložení plné moci a předvolán, aby se dostavil k podání vysvětlení. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce na výzvu nereagoval a k podání vysvětlení se rovněž nedostavil. Následně bylo vydáno usnesení ze dne 9. 6. 2022 o odložení oznámení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jelikož žalovaný nezjistil potřebné skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti žalobci jakožto řidiči vozidla. Ve stejný den žalovaný vydal příkaz zn. MMCH/78578/628p/2022/ODaSČ/Chou (dále jen „příkaz“), kterým dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu žalobci jakožto provozovateli vozidla udělil pokutu ve výši 1 500 Kč. Tento příkaz byl žalobci doručen do jeho datové schránky. [2] Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat meritorní rozhodnutí v řízení zahájeném příkazem, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. Dle žalobce žalovaný doručením příkazu zahájil proti žalobci přestupkové řízení podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, nicméně tento příkaz zaslal do datové schránky žalobce, nikoliv do datové schránky jeho tehdejšího zástupce. V době vydání příkazu byl žalobce zastoupen zmocněncem a žalovaný měl příkaz doručit primárně jeho zástupci, nikoliv pouze žalobci. Žalobce na příkaz nereagoval, jelikož spoléhal, že jeho zástupce podá proti příkazu odpor. Žalobce prokázal zastoupení podáním ze dne 15. 3. 2022. [3] Poté, co se žalobce dozvěděl o domnělé chybě v doručování příkazu, podal dne 22. 3. 2023 proti příkazu odpor, který považoval za řádný a včasný, jelikož lhůta pro podání odporu nemohla ani počít plynout, protože příkaz nebyl doručen zástupci žalobce. Dle žalobce měl žalovaný v řízení o podání odporu pokračovat a vydat meritorní rozhodnutí ve věci, což neučinil. K opatření proti nečinnosti nedošlo ani v návaznosti na podanou žádost ze dne 9. 6. 2023 o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného k jeho nadřízenému správnímu orgánu. [4] Krajský soud výše napadeným rozsudkem žalobu na ochranu proti nečinnosti zamítl. Stěžejní otázkou napadeného rozsudku bylo, zda podání ze dne 15. 3. 2022 obsahovalo řádně udělenou plnou moc, která je klíčová pro posouzení, zda příkaz byl v době podání odporu ze dne 22. 3. 2023 již pravomocným rozhodnutím. K tomu krajský soud konstatoval, že ačkoliv podání ze dne 15. 3. 2022 zaslal žalobce prostřednictvím své datové schránky, samotné zmocnění nebylo opatřeno žádným podpisem, vlastnoručním či elektronickým. Krajský soud odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2019, č. j. 4 As 29/201933, dle kterého „Ačkoliv procesní úkon učiněný vůči soudu z datové schránky se považuje za „podepsaný“ a má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, totéž neplatí pro plnou moc zaslanou soudu, jelikož plná moc není procesním úkonem, ale dokladem o tom, že účastník řízení je určitou osobou zastoupen. Skutečnost, že podání učiněné vůči soudu z datové schránky se považuje za podepsané, nelze proto ztotožňovat s podpisem na plné moci, který dokládá, že plná moc byla platně udělena jiné osobě. Jedná se tedy o odlišnou situaci, než kterou řešil Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015“. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že údajná plná moc, která byla součástí podání ze dne 15. 3. 2022, nesplňuje výše uvedené požadavky na procesní plnou moc ve správním řízení, neboť na ní absentuje právě podpis zmocnitele a datum. Skutečnost, že uvedené podání bylo zasláno z datové schránky žalobce nemůže na věci ničeho změnit, neboť na toto zmocnění nelze vztáhnout fikci podpisu. Uzavřel, že příkaz byl správně doručen přímo žalobci a odpor proti příkazu byl podán opožděně. Krajský soud proto neshledal u žalovaného nečinnost. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., na základě které požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] V první části kasační stížnosti stěžovatel brojí proti závěru krajského soudu, že na plné moci absentoval podpis zmocnitele. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (dále jen „stanovisko NS“), bod 15., stěžovatel konstatoval, že jakýkoliv dokument odeslaný datovou schránkou je podepsaný. Ze stanoviska NS totiž plyne, že obálka datové zprávy plní autentizační funkci nahrazující vlastnoruční podpis toho, kdo činí podání prostřednictvím datové schránky, a je spojena se zbytkem datové zprávy, tedy autentizuje i její zbytek. Obálka datové schránky nepřinesla pouze informaci o tom, že stěžovatel byl odesílatelem datové zprávy, ale zejména prokazovala, že stěžovatel autentizoval též zbytek datové zprávy (tj. včetně veškerých vložených příloh). Nelze se tedy ztotožnit se závěrem, že se fikce podpisu datové zprávy odeslané datovou schránkou vztahuje pouze na procesní úkon. Krajský soud nesprávně interpretoval bod 54. stanoviska NS, jelikož Nejvyšší soud nemínil vyjádřit to, že se fikce podpisu vztahuje pouze na procesní úkony. Jestliže byla plná moc vtělena do textu podání ze dne 15. 3. 2022 podaného prostřednictvím datové schránky, které se tedy považuje za podepsané, je třeba pouze zkoumat obsahové náležitosti plné moci. V plné moci bylo vymezeno, kdo, koho a v jakém rozsahu zmocňuje, plná moc je tak bezvadná. [7] Ve druhé části kasační stížnosti brojil stěžovatel proti tvrzení krajského soudu, že plná moc nebyla datována. Datum totiž bylo uvedeno na obálce datové zprávy, jelikož je datová zpráva odeslaná datovou schránkou opatřena datovým razítkem, a to se vztahuje na všechny dokumenty přiložené v datové zprávě. Své závěry stěžovatel opřel opět o stanovisko NS, které se dle něj vztahuje i na podání dle správního řádu. Datace plné moci však je zcela irelevantní pro její posouzení, jelikož zmocnění bylo jasně formulováno dle § 33 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu stěžovatel závěrem konstatoval, že pokud je plná moc datována i později, než je zástupcem proveden úkon, je zcela perfektní, pokud je v ní vymezený rozsah oprávnění, nikoliv datum jejího udělení. [8] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl kasační stížnost zamítnout. Žalovaný nikterak nerozporuje skutečnost, že se na písemnosti doručené datovou schránkou hledí jako na podepsané vlastníkem datové schránky. Žalovaný však odkázal na již citovaný rozsudek NSS č. j. 4 As 29/201933, dle kterého je zásadní rozdíl u udělení plné moci, jelikož písemnost, ve které je uvedeno zmocnění bez podpisu, zaslaná prostřednictvím datové schránky, není dostatečným dokladem o udělení plné moci. Žalovaný proto vyzval stěžovatele k doložení plné moci, aby bylo zmo