9 Azs 244/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Azs 244/2023- 87 - text  9 Azs 244/2023 - 91 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Y. A., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2023, č. j. OAM632/ZAZA11K03R22019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2023, č. j. 43 Az 4/202346, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2023, č. j. 43 Az 4/202346, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2023, č. j. OAM632/ZAZA11K03R22019, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 285 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta se sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci je předmětem posouzení v pořadí druhé rozhodnutí o čtvrté žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany. [2] Žalovaný napadeným rozhodnutím zastavil řízení o žádosti podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“), jelikož shledal opakovanou žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) azylového zákona. [3] Řízení o první žádosti skončilo zamítavým rozhodnutím, žalovaný žalobkyni neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. Jeho rozhodnutí přezkoumal Krajský soud v Hradci Králové, který žalobu zamítl, a Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost žalobkyně odmítl pro opožděnost. Řízení o druhé žádosti žalovaný zastavil z důvodu nepřípustnosti, jelikož žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti. Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu proti rozhodnutí o druhé žádosti a Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost žalobkyně pro opožděnost. Řízení o třetí žádosti žalobkyně žalovaný též zastavil pro nepřípustnost, protože netvrdila nové skutečnosti. [4] V projednávané věci žalovaný rozhodl o v pořadí čtvrté žádosti žalobkyně tak, že řízení zastavil pro nepřípustnost. Žalobkyně v žádosti uvedla, že chce zůstat v České republice, nemá vízum a žádá, aby zde mohla žít. Při podání žádosti informovala žalovaného, že doloží zprávu organizace La Strada ČR, o. p. s. Následně skutečně doložila zprávu této organizace, která se žalobkyní provedla pohovor. Z obsahu této zprávy vyplývá, že žalobkyně je obětí obchodování s lidmi a obětí nucené práce, a tedy je zranitelnou osobou. Za osoby odpovědné za její zobchodování a nucení k nedobrovolné práci žalobkyně označila svého bývalého manžela a ženu – zprostředkovatelku. Žalovaný ve svém rozhodnutí shledal zprávu organizace La Strada a s ní současně i celkový azylový příběh žalobkyně nevěrohodnými, aniž zprávu zahrnul mezi podklady pro rozhodnutí. K tomuto závěru dospěl na základě porovnání rozdílných tvrzení žalobkyně v předcházejících řízeních o žádostech. Současně žalobkyně mohla i měla uvést tyto skutečnosti již dříve. První rozhodnutí žalovaného o čtvrté žádosti ovšem zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 43 Az 5/202066, kterým zavázal žalovaného provést se žalobkyní pohovor, během kterého by mohla objasnit závěry žalovaného o její nevěrohodnosti; dále byl žalovaný povinen doplnit spis o materiály popisující praxi obchodování s lidmi. [5] Žalovaný vázán zrušujícím rozsudkem č. j. 43 Az 5/202066 provedl se žalobkyní dne 25. 5. 2022 pohovor, přitom jí umožnil odstranit rozpory a nejasnosti v jejích výpovědích zakládajících její nevěrohodnost. Dále zahrnul mezi podklady pro rozhodnutí zprávu organizace La Strada a dokumenty věnující se praxi obchodování s lidmi. Poté opět dospěl k závěru o nevěrohodnosti žalobkyně, zdůraznil, že nesplnila podmínky § 11a azylového zákona a řízení o žádosti znovu zastavil pro její nepřípustnost. [6] Žalovaný v napadeném rozhodnutí i přes doloženou zprávu organizace La Strada neshledal, že by žalobkyně byla obětí obchodování s lidmi či nucené práce, tedy zranitelnou osobou. Závěr opřel o výpovědi žalobkyně v průběhu správních řízení o všech čtyřech žádostech. Z obsahu pohovoru po zrušujícím rozsudku krajského soudu vyplývá, že žalobkyně opakovaně a výslovně potvrdila, že žádá o mezinárodní ochranu z naprosto stejných důvodů jako v předchozích žádostech – snaha o legalizaci pobytu a obava z návratu do vlasti z důvodu špatných životních podmínek. Žalobkyně nijak logicky nevyjasnila, proč skutečnosti tvrzené ve zprávě organizace La Strada během pohovoru popřela. Neobjasnila ani rozpory v jednotlivých žádostech o mezinárodní ochranu a v jejích výpovědích. Ani Policie ČR a příslušné soudy nikdy neoznačily žalobkyni za zranitelnou osobu. Nyní posuzovanou žádost o mezinárodní ochranu podala žalobkyně den přede dnem, do kterého měla dle výjezdního příkazu opustit území, jediným cílem její žádosti tak je snaha o legalizaci pobytu. [7] Podanou žalobu zamítl krajský soud nyní napadeným rozsudkem jako nedůvodnou. Žalovaný postupoval v souladu se závazným právním názorem v rozsudku č. j. 43 Az 5/202066, provedl se žalobkyní pohovor, doplnil podklady pro rozhodnutí o Informaci Ministerstva vnitra Velké Británie z dubna 2022, Nigérie: Obchodování se ženami, a o zprávu organizace La Strada. Žalobkyně sice v pořadí čtvrté žádosti uvedla nové důvody, podle § 11a odst. 1 azylového zákona se musí jednat o takové skutečnosti, jež nebyly bez zavinění žalobkyně předmětem předchozích řízení, a současně musí tyto důvody nasvědčovat tomu, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování podle § 12 azylového zákona nebo že jí hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Pro posouzení možnosti uvedení nových skutečností v předcházejících řízeních je podstatný pohovor se žalobkyní, během něhož jí dal žalovaný prostor vysvětlit, proč nyní tvrzené skutečnosti dříve neuvedla. Žalovaný správně posoudil nově uvedené skutečnosti tak, že je žalobkyně mohla uvést již v přechozích řízeních. Z výpovědi žalobkyně nelze dovodit legitimní důvody, pro které nemohla nové skutečnosti uvést již dříve. I kdyby byla naplněna podmínka § 11a odst. 1 písm. a) azylového zákona, tak by se nejednalo o důvody dle § 12 nebo § 14a azylového zákona. Rovněž nedošlo v případě žalobkyně ke změně poměrů v zemi původu, jež by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 azylového zákona, jak vyplývá z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/201196, č. 2642/2012 Sb. NSS, odst. [18]. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek a spolu s ním i napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [9] Předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný pouze obecně konstatoval, že stěžovatelka uvedla organizaci La Strada v omyl, aniž by zdůvodnil, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl. Žalovaný ani krajský soud se navíc vůbec nezabývali hrozícím porušením mezinárodních závazků. Žalovaný se v průběhu správního řízení vůbec nezabýval tím, zda je stěžovatelka zranitelnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. i) azylového zákona, ačkoliv tak dle § 10 odst. 4 téhož zákona učinit měl. Určení, zda je žadatelka zranitelnou osobou, musí žalovaný učinit, jakmile se objeví první indicie tomuto nasvědčující, což ostatně vyplývá z dokumentů Kanceláře Veřejného ochránce práv v obdobné věci (viz Zpráva o šetření ve věci neudělení mezinárodní ochrany ze dne 16. 8. 2021, č. j. KVOP34225/2021, a Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci neudělení mezinárodní ochrany ze dne 17. 4. 2023, č. j. KVOP14239/2023). Z Protokolu OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, je zřejmá definice obchodování s lidmi. Výpověď stěžovatelky naplňuje zde uvedené definiční znaky obchodování s lidmi. Žalovaný měl ode dne předložení zprávy organizace La Strada prvotní indicii o tom, že by stěžovatelka mohla být zranitelnou osobou dle azylového zákona, avšak závěr o této skutečnosti učinil až v samém závěru správního řízení – v napadeném rozhodnutí. Žalovaný nereflektoval námitky zástupkyně stěžovatelky k chybám v tlumočení pohovoru. Právě za účelem zjištění skutečného stavu věci nařídil krajský soud zrušujícím rozsudkem provést pohovor. Nepřesnosti v překladu mohly přispět k nesprávnému závěru o nevěrohodnosti stěžovatelky. [10] Stěžovatelka dále namítá poch