1 Afs 237/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 237/2024- 58 - text  1 Afs 237/2024 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Kaniové a soudců Petra Pospíšila a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Detrans s. r. o., sídlem Jelenia 1, 811 05 Bratislava, Slovenská republika, zastoupená JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2023, č. j. 9204439/23/200011452107363, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 Af 3/2024  48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabývá zákonností exekučního příkazu na prodej movitých věcí vydaného žalovaným v rámci mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, potažmo zákonností rozhodnutí o námitce podané proti tomuto exekučnímu příkazu. [2] Od roku 2022 se příslušné orgány Finanční správy Slovenské republiky obracely na orgány Finanční správy České republiky s postupnými žádostmi o vymáhání finančních pohledávek, které měly za žalobkyní. V reakci na dvě z těchto žádostí žalovaný (konkrétně jeho územní pracoviště pro Prahu 1) exekučním příkazem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 7701236/23/200180541051251, nařídil k vymožení nedoplatku daňovou exekuci prodejem movitých věcí. Námitku, jíž žalobkyně proti tomuto exekučnímu příkazu brojila, žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 13. 12. 2023, č. j. 9204439/23/200011452107363. [3] Žalobkyně podala proti exekučnímu příkazu a rozhodnutí o námitce žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl shora označeným rozsudkem. V jeho odůvodnění v prvé řadě nepřisvědčil tvrzení žalobkyně o zmatečnosti, nepřehlednosti, nepřezkoumatelnosti exekučního příkazu a neexistenci exekučního titulu. Konstatoval, že v souladu s § 20 odst. 2 zákona č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, byl v daném případě jediným titulem pro vymáhání finanční pohledávky v České republice jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky, který byl součástí slovenské žádosti o vymáhání. Tento doklad nemůže být před českou finanční správou napadán. Teprve na jeho základě žalovaný, postupující dle § 2 zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek též podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vyhotovil výkaz nedoplatků jakožto „exekuční titul“ ve smyslu § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Napadený exekuční příkaz odkazoval na výkaz nedoplatků a ten na jednotný doklad o vymahatelnosti finanční pohledávky předložený slovenskou finanční správou. Takové vymezení výroku i odůvodnění exekučního příkazu je zcela dostačující a přezkoumatelné. Přestože uplatněné řešení není zcela ideální a exekuční příkaz by měl zřejmě odkazovat přímo na jednotný doklad o vymahatelnosti, odpovídal postup žalovaného daňovému řádu a nejedná se tak o vadu, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí. Pochybnosti žalobkyně týkající se samotného exekučního titulu jsou bezpředmětné, žalovaný neměl možnost tyto otázky posoudit. Žalobkyně se však mohla s těmito námitkami obrátit na slovenského správce daně. [4] K dalším žalobním bodům městský soud uvedl, že pověření žalovaného ze strany Generálního finančního ředitelství k uskutečnění úkonů při poskytování mezinárodní pomoci ve smyslu § 9 zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek plyne ze správního spisu, konkrétně je uvedeno na straně 3 všech žádostí o vymáhání. Nedůvodný byl též žalobní bod ohledně porušení § 153 odst. 3 daňového řádu. O výši nedoplatků žalobkyně rozhodla slovenská finanční správa. Žalovanému, coby orgánu finanční správy České republiky, tak nelze vytýkat, že žalobkyni nevyrozuměl o výši jejích nedoplatků a neupozornil ji na následky spojené s jejich neuhrazením. I kdyby tak neučinila slovenská finanční správa, nelze proti takové vadě v postupu brojit v řízení před soudem v České republice. [5] Městský soud dále souhlasil s tvrzením žalobkyně, že příslušenství (úrok z prodlení) vymáhané pohledávky by mělo být stanoveno jednotným dokladem o její vymahatelnosti dle právní úpravy dožadujícího státu, nikoli dle právní úpravy státu dožádaného, uzavřel však, že tuto argumentaci žalobkyně poprvé uplatnila až v žalobě. V námitce podané vůči exekučnímu příkazu tak neučinila, žalovaný na ni tudíž nemohl reagovat. V této souvislosti se městský soud zabýval vztahem mezi exekučním příkazem a rozhodnutím o námitce proti němu po novele daňového řádu účinné od 1. 1. 2021. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom dovodil, že samostatnou žalobou lze napadnout jak exekuční příkaz, tak rozhodnutí o námitce proti exekučnímu příkazu. Žalobkyně v žalobě sice napadla i exekuční příkaz, učinila tak však s vědomím, že před podáním žaloby je nutné vyčerpat opravné prostředky, a fakticky navrhla zrušení exekučního příkazu v rámci žaloby proti rozhodnutí o námitce. Za této situace by ovšem soud mohl částečně zrušit exekuční příkaz pouze v případě, že by žalobkyně samostatně napadla žalobou tento exekuční příkaz. V situaci, kdy žalobkyně podala námitku proti exekučnímu příkazu a neuvedla v ní nesprávnost exekučního příkazu v části týkající se úroku z prodlení, nemohl se žalovaný s touto námitkou vypořádat a případně exekuční příkaz opravit. Soud tudíž nemá důvod zrušit rozhodnutí o námitce. Rovněž nemůže sekundárně zčásti zrušit exekuční příkaz dle § 78 odst. 3 s. ř. s. Zrušit předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně totiž soud může pouze za situace, kdy ruší rozhodnutí o opravném prostředku. Městský soud proto považoval tento žalobní bod za opožděný a nedůvodný. [6] Městský soud se poté ztotožnil s vypořádáním námitky litispendence. Jak vyplynulo ze správního spisu, jednotlivými exekučními příkazy byly vymáhány jiné pohledávky na dani, týkající se jiného zdaňovacího období. Nicméně, daňová exekuce byla nařízena na základě žádosti slovenského správce daně a jediným titulem pro ni je jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky. Ten byl v daném případě jiný než doklad, který vedl k vydání exekučního příkazu ze dne 28. 3. 2022, č. j. 1841479/22/200180541110699. Navíc, žalovaný ani nemá možnost zpochybňovat nebo posuzovat předložený jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky. I kdyby se některé pohledávky překrývaly, musela by žalobkyně své námitky uplatnit u slovenského správce daně. Žalobkyně přitom v žalobě ani neuvedla, které pohledávky či jejich části se překrývají. [7] Další žalobní námitky se týkaly vrtulníku (CABRI G2, rejstříková značka OKWRW), který byl v návaznosti na exekuční příkaz zapsán do soupisu věcí podléhajících exekuci. Městský soud uvedl, že exekučním příkazem žalovaný pouze nařídil exekuci prodejem movitých věcí. Neuváděl v něm konkrétní věci, které se mají prodat. Z tohoto důvodu uplatněné námitky ohledně vlastnictví vrtulníku, soudního řízení o určení vlastnictví na Slovensku apod., musí směřovat proti provedenému soupisu věcí. Proti soupisu věcí se lze bránit návrhem na zastavení exekuce nebo návrhem na vyloučení majetku z exekuce, nikoli námitkou proti exekučnímu příkazu. Soud by se těmito námitkami mohl zabývat až v řízení o žalobě proti rozhodnutím orgánu finanční správy o těchto návrzích. V této souvislosti městský obdobně shledal nedůvodnou i námitku nedostatku souhlasu státního zástupce s prodejem vrtulníku, neboť tento souhlas neměl na vydání exekučního příkazu vliv. Stejně tak na posouzení věci neměly vliv skutečnosti, které nastaly před vydáním žalobou napadeného exekučního příkazu a které se týkaly doručování listin ohledně předchozích exekucí. II. Kasační stížnost [8] Žalobkyně („stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Stěžovatelka v prvé řadě uvedla, že rozhodnutí o námitce jí bylo doručeno dne 13. 12. 2023. Novelizace daňového řádu provedená zákonem č. 283/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, učinila z námitky řádný opravný prostředek, jenž musela před podáním žaloby vyčerpat. [10] Městský soud nesprávně posoudil právní otázky předložené v žalobě. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného je, stejně jako exekuční příkaz a postup vedoucí k jejich vydání, nezákonné. Rozsudek navíc v určitých ohledech trpí nepřezkoumatelností. Městský soud přitom nesprávnost exekučního příkazu de facto potvrdil, zamítnutím žaloby jej však aproboval. Stěžovatelka má i nadále důvodné pochybnosti ohledně samotné existence exekučního titulu, pravomoci správce daně vydat exekuční titul, právní moci exekučního titu