1 Afs 54/2025 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 54/2025- 42 - text  1 Afs 54/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudce Ivo Pospíšila a soudkyně Evy Šonkové v právní věci žalobce: SYNERGION ALFA CZ s.r.o., se sídlem Antala Staška 1076/33a, Praha 4, zastoupeného Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem Říční 456/10, Praha 1, proti žalovanému: Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 1623/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2024, č. j. 238974/202451000011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 8 Af 7/2024  63, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 8 Af 7/2024  63, se zrušuje. II. Rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 22. 2. 2024, č. j. 238974/202451000011, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Mašleje, advokáta se sídlem Říční 456/10, Praha 1, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 42 243 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Předmětem projednávané věci je posouzení zákonnosti postupu žalovaného při rozhodování o žádosti žalobce o prominutí příslušenství daně podle § 259 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. [2] Žalobce dodával v období od června 2020 do dubna 2022 společnosti AMBIENT Energy, a.s. (dále jen „AMBIENT“), elektřinu bez daně, přestože tato společnost (byť jí byla udělena licence k obchodování s elektřinou) nebyla v rozhodném období držitelkou povolení k nabytí elektřiny bez daně podle § 13 části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen „zákon o dani z elektřiny“). V důsledku toho se stal žalobce plátcem daně z dodané elektřiny ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. V návaznosti na upozornění žalovaným na tuto skutečnost (ve vztahu ke zdaňovacím obdobím od června 2020 do dubna 2021 na výzvu žalovaného) podal žalobce za příslušná zdaňovací období daňová přiznání a daň uhradil. V souvislosti s pozdním přiznáním a úhradou daně však žalovaný uložil žalobci za jednotlivá zdaňovací období pokuty za opožděné tvrzení daně a předepsal mu úrok z prodlení z pozdně zaplacených částek daně. [3] Žalobce podal u žalovaného dne 25. 8. 2023 žádost o prominutí příslušenství daně (následně doplněnou podáními ze dnů 11. 10. 2023 a 7. 12. 2023) podle § 259 daňového řádu, a to úroků z prodlení v celkové výši 613 695 Kč a pokut za opožděné tvrzení daně v celkové výši 115 825 Kč. [4] Žalovaný žádosti částečně vyhověl – rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024, č. j. 238974/202451000011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobci prominul 50 % z celkové vyčíslené částky na pokutách za opožděné tvrzení daně z elektřiny za zdaňovací období od června 2020 do dubna 2022, tzn. 57 912,50 Kč (výrok I) a 20 % z celkové částky úroků z prodlení předepsaných v souvislosti s pozdní úhradou daně z elektřiny za období od května 2021 do dubna 2022, tzn. 58 416 Kč (výrok II). Výrokem III žalovaný zamítl žádost v rozsahu prominutí úroků z prodlení předepsaných za období od června 2020 do dubna 2021 v celkové výši 321 615 Kč. [5] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl. Nepřisvědčil tvrzení žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že žalovaný již v této fázi nezkoumal existenci daňové povinnosti, ale zabýval se pouze tím, zda jsou splněny podmínky pro prominutí jejího příslušenství. Žalovaný si tak nepočínal chybně, pokud neprovedl žalobcem navrhované důkazy, neboť ty se s předmětem řízení míjely. Žalobce dodával elektrickou energii společnosti AMBIENT, která sice byla licencovaným obchodníkem s elektřinou, v rozhodném období však nebyla oprávněna nabývat elektřinu bez daně. Tuto skutečnost si přitom žalobce mohl ověřit z veřejně dostupných zdrojů. Tvrzení o dvojím zdanění měl možnost uplatnit v nalézacím řízení (týkajícím se samotné daňové povinnosti), což neučinil. [6] Městský soud dále připomněl, že prominutí příslušenství daně představuje „dobrodiní“. Daňový subjekt na něj nemá nárok a záleží na uvážení správce daně, zda daňovému subjektu vyhoví. Soud přitom neshledal, že by žalovaný při rozhodování o žádosti žalobce překročil meze správního uvážení. Naopak si počínal v souladu se zákonem, judikaturou správních soudů i metodickou informací Generálního ředitelství cel. Žalovaný dle mínění soudu řádně odlišil pokutu za opožděné tvrzení daně a úrok z prodlení předepsaný na daňový účet žalobce. Prominutí pokuty standardně necílí na ta pochybení, která byla způsobena liknavostí, nezodpovědností či úmyslem. Městský soud dále poukázal na skutečnost, že žalobci nebylo povoleno posečkání s úhradou vlastní daně, ale pouze jejího příslušenství za období leden 2021 až duben 2022 (a to do vydání rozhodnutí žalovaného v projednávané věci). Nebyly tedy splněny podmínky pro prominutí příslušenství ve výši dalších 50 %. II. Obsah kasační stížnosti [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Je přesvědčený, že ve své žádosti o prominutí příslušenství daně podrobně odůvodnil, na základě jakých okolností nabyl dojmu, že společnost AMBIENT je držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. Stěžovatel nikdy nečinil sporným, že pochybil, má však za to, že se jedná o pochybení ospravedlnitelné, neboť si počínal stejně jako desítky či stovky jiných subjektů, které se společností AMBIENT obchodovaly a neměly důvod si ověřovat, zda je držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. I výhradní odběratelé této společnosti (E.ON Energie, a.s., dále jen „E.ON“, či ČEZ ESCO, a.s., dále jen „ČEZ“) se domnívali, že od ní nabývají elektřinu bez daně. Z napadeného rozhodnutí nicméně nevyplývá, že by okolnosti uváděné v žádosti vzal žalovaný v rámci svého uvážení v potaz. Žalovaný naopak vycházel výhradně ze zjištění o porušení povinnosti stěžovatele ověřit si, zda je společnost AMBIENT držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně. V obdobném duchu se nese i odůvodnění rozsudku městského soudu. Ani v něm se tedy stěžovateli nedostalo na jeho výhrady odpovědi. Městský soud pominul jádro žalobní argumentace, což činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. [9] Stěžovatel ve své žádosti dále uvedl okolnosti, z nichž dovozuje, že v důsledku jeho prodlení nedošlo k poškození veřejného rozpočtu (za tímto účelem navrhl i provedení několika důkazů). Žalovaný vyhodnotil argumentaci stěžovatele nesprávně jako námitku dvojího zdanění a odmítl ji s tím, že ji měl uplatnit v nalézacím řízení. Názoru žalovaného přitakal i městský soud s tím, že námitka stěžovatele byla v řízení o prominutí příslušenství daně bezpředmětná. Tento závěr považuje stěžovatel za nezákonný, spočívající na nesprávném posouzení relevantní právní otázky. [10] Vzhledem k tomu, že společnost AMBIENT nebyla držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně, nabyla od stěžovatele elektřinu jako zdaněnou (bez ohledu na to, že ji mylně evidovala a dále s ní nakládala jako s elektřinou bez daně). V návaznosti na vyrozumění žalovaným, že společnost AMBIENT nebyla v okamžiku dodání elektřiny držitelem povolení k jejímu nabytí bez daně, stěžovatel daň dobrovolně přiznal a uhradil. Tuto svoji povinnost stěžovatel nikdy nezpochybňoval. Ačkoliv žalovaný na dodání elektřiny společnosti AMBIENT za daných okolností nahlížel jako na dodání elektřiny konečnému spotřebiteli, uvedený odběratel ji nespotřeboval a dodal ji jiným obchodníkům s elektřinou (společnostem E.ON a ČEZ). Těm pak logicky nemohla vzniknout povinnost zaplatit daň, a to ani v případě dodání elektřiny konečným spotřebitelům, neboť se jednalo o elektřinu již zdaněnou. Jinak řečeno, jediným subjektem, kterému vznikla povinnost odvést daň, byl stěžovatel. Přesto však byla tatáž elektřina opětovně zdaněna ve fázi dodání konečnému spotřebiteli. Závěr soudu, že svoji argumentaci mohl stěžovatel uplatnit v nalézacím řízení, je chybný. Stejně tak jako tvrzení, že žalovaným opomenuté důkazy nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Stěžovatel totiž nerozporoval svoji povinnost uhradit daň, ale pouze poukazoval na skutečnost, že s ohledem na dvojí zdanění této elektřiny nedošlo v důsledku jeho prodlení ke vzniku škody na veřejném rozpočtu. Jedná se o námitku, kterou bylo možné uplatnit jen a pouze v řízení o prominutí příslušenství daně, což vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2024, č. j. 5 Afs 122/2023  52. [11] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby kasační soud zrušil jak rozsudek městského soudu, tak jemu předcházející napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dal