1 As 114/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 114/2025- 60 - text  1 As 114/2025 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: obec Hrušovany u Brna, sídlem Masarykova 17, Hrušovany u Brna, zastoupena JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno, proti žalovanému: Obvodní báňský úřad pro území krajů Jihomoravského a Zlínského, sídlem Cejl 481/13, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: České štěrkopísky spol. s. r. o., sídlem Cukrovarská 34/41, Praha 9, zastoupena Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem sídlem Jandova 208/8, Praha 9, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení o změně a zrušení dobývacího prostoru, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2025, č. j. 29 A 80/2024  162, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2025, č. j. 29 A 80/2024  162, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou existence aktivní procesní legitimace obce k podání zásahové žaloby, jíž se domáhá zahájení řízení o změně či zrušení dobývacího prostoru z moci úřední [§ 27 odst. 4 a 8 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)]. [2] Žalobkyně se před krajským soudem domáhala vůči žalovanému ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení z moci úřední o změně a zrušení dobývacího prostoru, jenž leží na jejím území. Jako důvody pro zahájení řízení uvedla, že: i) zde neprobíhá těžba a nepředpokládá se, že se v ní bude pokračovat; ii) těžba by ohrozila jakost podzemních vod a sysla obecného, který se na území dobývacích prostor nachází a je kriticky ohroženým druhem; iii) přes oblast je plánována výstavba vysokorychlostní železniční tratě; a také iv) v území není vypořádáno vlastnictví některých pozemků. [3] Krajský soud žalobu napadeným usnesením odmítl, neboť podle něj žalobkyně dostatečně netvrdila dotčenost svých veřejných subjektivních práv. Její tvrzení zůstala pouze v obecné rovině. Nenaplnila proto podmínku aktivní legitimace. II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Nesouhlasí s tím, že by neoznačila svá práva, která byla nečinností dotčena. Podrobněji ovšem rozvedla, že se jedná o její právo na výkon územní samosprávy, právo na příznivé životní prostředí, vlastnické právo k pozemkům v dobývacích prostorech a veřejný zájem na realizaci strategické infrastruktury. Jestliže měl krajský soud za to, že tato práva nevyplývají z textu žaloby, měl ji vyzvat k jejich upřesnění. V tomto řízení nelze klást na stěžovatelku nepřiměřenou důkazní zátěž už v okamžiku podání žaloby. [6] Není pravdou, že vymezení dobývacího prostoru nemá žádné reálné dopady do právní sféry vlastníků nemovitostí. Naopak omezuje možnosti využití území a znemožňuje vlastníkům se svým majetkem nakládat. Osoba zúčastněná na řízení (jež má právo v lokalitě těžit) se „snaží lokalitu ‚zcela vyhladovět‘, aby ji následně mohla levně odkoupit“. K vytěžení došlo, a tak není zřejmé, proč je území vedeno jako dobývací prostor. Takto pouze nedůvodně omezuje vlastnická práva. [7] Z formulace v žalobě je podle stěžovatelky patrné, že je vlastníkem pozemků, které spadají do dobývacích prostor. V kasační stížnosti některé z nich pro úplnost označila. Dobývací prostor je nyní vyňat z běžného stavebního, investičního a ekologického využití, což zasahuje do práv obce jako vlastníka a správce území. Toto vymezení tak snižuje hodnotu nemovitostí, omezuje plánování a výstavbu a posiluje odliv obyvatel z obce. [8] Jestliže krajský soud vyčetl stěžovatelce, že nespecifikovala dopad nezahájení řízení na stav podzemních vod, je to dle stěžovatelky nepřiměřené fázi řízení, v níž se stěžovatelka nachází. K odbornému posouzení by mělo dojít až ve správním řízení, jehož zahájení se stěžovatelka domáhá. Absenci důkazů tak nelze přičítat k tíži stěžovatelky. K podnětu, v němž žádala zahájení řízení, stěžovatelka navíc přiložila stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny, podle něhož se v lokalitě vyskytuje chráněný druh sysla obecného. Z toho plyne přímý dopad na veřejný zájem, jehož ochrana náleží i obci. [9] Je nezbytné, aby žalovaný situaci přezkoumal a určil, zda je nezbytné, aby dobývací prostor nadále existoval. Tím, že správní orgán odmítá zahájit řízení, znemožňuje konfrontaci a vyvažování práv a veřejných zájmů. Stěžovatelka má za to, že „nebyla žádným způsobem vzata v potaz podstata a smysl ochrany vlastnických práv žalobce a občanů obce, kterou převýšil byrokratický zájem potenciální těžby nerostů, kdy se správní orgány a těžební organizace prakticky spojili proti místní veřejnosti, čímž došlo k porušení čl. IV odst. 4 Listiny.“ [10] Stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že se lze domáhat zahájení řízení z moci úřední pouze u správních řízení, jež je možné zahájit pouze ex officio. Takový výklad je příliš restriktivní. Krajský soud se tak dopustil přepjatého formalismu. [11] Žalovaný setrval na svém vyjádření k žalobě, na které odkázal. [12] Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že krajský soud nebyl povinen ani oprávněn domýšlet tvrzení stěžovatelky v žalobě a ani stěžovatelka nemůže tuto zásadní vadu zhojit v kasační stížnosti. Žaloba je navíc nepřípustnou actio popularis. Ani v kasační stížnosti podle ní stěžovatelka neuvedla nic nového a relevantního, a proto osoba zúčastněná na řízení odkázala na své vyjádření k žalobě. Stěžovatelka se podle ní mýlí, neboť těžba není ukončena. Osoba zúčastněná na řízení se vymezila také proti tvrzení, že se snaží „lokalitu vyhladovět“, neboť pozemky vykupuje kontinuálně a za tržní cenu. Navrhla proto, aby soud kasační stížnost zamítl. [13] Stěžovatelka v reakci na vyjádření osoby zúčastněné na řízení uvedla, že je potřeba „objasnění tvrzení a vyvrácení [jejích] nepravd“. Zopakovala, jaká její práva jsou dotčena. Osoba zúčastněná na řízení podle stěžovatelky hájí pouze vlastní podnikatelské cíle, ačkoli má dbát i na prospěch veřejnosti. Stěžovatelka nepodala actio popularis, nýbrž chrání svá vlastní práva, např. právo na výkon samosprávy. Těžba podle ní nepokračuje. Rozporuje také způsob, jakým osoba zúčastněná tvrdí, že vykupuje pozemky. [14] Osoba zúčastněná na řízení se dále obsáhle vyjádřila k tomu, zda těžbu připravuje, jak dochází k výkupu pozemků a k dalším tvrzením stěžovatelky. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost je důvodná. [16] Podle § 27 odst. 4 horního zákona může [o]bvodní báňský úřad […] za podmínek podle odstavce 1 na návrh organizace nebo i z vlastního podnětu dobývací prostor změnit, jsouli pro to závažné důvody z hlediska právem chráněného obecného zájmu. Podle odst. 8 taktéž za podmínek podle odstavce 1 dobývací prostor na návrh organizace nebo z vlastního podnětu zruší, jestliže dobývání výhradního ložiska skončilo nebo bylo trvale zastaveno. III.a Povaha řízení o stanovení, resp. změně a zrušení, dobývacího prostoru [17] Krajský soud postavil napadené usnesení předně na závěru, že řízení o změně či zrušení dobývacího prostoru pouze vymezuje hranice v prostoru, a tak se jedná toliko o administrativní označení prostoru sui generis, jež má stěží samo o sobě dopad na životní prostředí (bod 40 napadeného usnesení). Toto hodnocení krajského soudu je však nesprávné. [18] Nejvyšší správní soud již dříve vysvětlil, že v řízení o stanovení dobývacího prostoru je třeba posuzovat zvláštními předpisy chráněné zájmy, a to z hlediska vlivů stanovení dobývacího prostoru na území (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2020, č. j. 4 As 116/2020  99, bod 60). Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru je nezbytným předpokladem vydání povolení k hornické činnosti, a tak již počítá s následnou realizací hornické činnosti. Již stanovením dobývacího prostoru vzniká oprávnění organizace k dobývání výhradního ložiska (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2024, č. j. 9 As 29/2024  65, bod 31). Předmětem řízení jsou otázky možnosti budoucího dobývání surovin z daného ložiska a otázky vlivů s tímto dobýváním spojených. Obvodní báňský úřad se tak musí v řízení o stanovení dobývacího prostoru zabývat ochranou veřejných zájmů chráněných podle zvláštních zákonů (rozsudky NSS ze dne 13. 2. 2025, č. j. 9 As 176/2023  65, bod 47; ze dne 12. 4. 2018, č. j. 1 As 76/2018  60, body 51 až 55; či ze dne