1 As 65/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 65/2025- 30 - text  1 As 65/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudce Ivo Pospíšila a soudkyně Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Z. H., zastoupeného Mgr. Mariánem Byszowiecem, advokátem se sídlem Husova 722/13, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2023, č. j. MD33094/2023160/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2025, č. j. 55 A 64/202361, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce, který provozuje autoškolu a školicí středisko, byl rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „krajský úřad“) ze dne 19. 6. 2023, č. j. PKDSH/9293/23, shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 56 odst. 2 písm. d) a f) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon č. 247/2000 Sb.“). Uvedených přestupků se měl dopustit tím, že v 18 zjištěných případech v období od 14. 7. 2022 do 26. 11. 2022 nezaslal krajskému úřadu nejpozději 5 pracovních dnů před zahájením výuky nebo výcviku v rámci vstupního a pravidelného školení seznam přihlášených účastníků, včetně místa, data a času zahájení výuky nebo výcviku; a dále tím, že dne 26. 11. 2022 prováděl ve svém školicím středisku výuku pouze od 7.00 hodin nejdéle do 12.30 hodin, tedy po dobu kratší než 7 hodin. Za spáchání těchto přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. [2] Odvolání proti uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 10. 2023, č. j. MD33094/2023160/3, zamítl. II. Rozsudek krajského soudu [3] Žalobce podal ve věci správní žalobu, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. [4] Výtky stran způsobu zahájení kontroly (nedoručení oznámení o jejím zahájení, nepředložení pověření kontrolujících osob) shledal účelovými. Uvedl, že kontrola byla zahájena v provozovně žalobce za jeho přítomnosti, aniž by jakkoliv zpochybňoval oprávnění přítomných osob k provedení kontroly. Zpočátku žalobce poskytoval součinnost a až v návaznosti na výsledek kontroly začal poukazovat na uvedené nedostatky. V posuzované věci je však nepochybné, že ke kontrole došlo (její průběh ostatně nezpochybňuje ani žalobce) a že byla provedena osobami, které žalobce znal. Za této situace by ani případné nepředložení pověření nemohlo mít na zákonnost kontroly vliv. Z tohoto důvodu nebylo nezbytné provést žalobcem navrhovaný důkaz výslechem jím označených svědků. [5] Krajský soud dále uvedl, že v posuzované věci byly nepochybně naplněny formální znaky obou přestupků. Pokud se jedná o první z nich, žalobce v 18 případech zaslal seznamy přihlášených účastníků školení krajskému úřadu po stanovené lhůtě (ve většině případů dva dny předem namísto zákonem předpokládaných pěti dnů před datem školení). Své povinnosti si žalobce musel být vědom, neboť v minulosti se již dopustil téhož přestupku (jednalo se o 82 případů nezaslání seznamů ve stanovené lhůtě). Jednáli se o druhý přestupek, podle prováděcí vyhlášky k zákonu č. 247/2000 Sb. sestává roční školení z 6 hodin výuky a 1 hodiny výcviku; hodinou je přitom třeba rozumět 60 minut. V nynějším případě nebyla doba školení prokazatelně dodržena. Soud nesouhlasil s žalobcovým tvrzením, že by bylo možné dobu školení zkrátit z důvodu nečerpání přestávek. Poukázal i na úpravu obsaženou v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, podle něhož přestávky nelze poskytovat na začátku a konci pracovní doby a nezapočítávají se do pracovní doby. Za nadbytečný soud považoval výslech navržených svědků, neboť pro věc nebylo rozhodné, zda školením došlo k prohloubení znalostí jeho účastníků, a správním orgánům ani nepříslušelo, aby se nastíněnou otázkou zabývaly. Bez významu je i tvrzení žalobce, že školení skončilo ve 12.50 hodin (nikoliv ve 12.30 hodin, jak tvrdily správní orgány), neboť ani v takovém případě by nebyla dodržena doba školení uvedená v zákoně. Proto nebylo třeba provádět dokazování výslechem svědků a kamerovým záznamem. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že školení bylo ukončeno dříve z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu. V takovém případě by totiž bylo namístě školení přerušit, případně jej mohl dokončit kolega, který se toho času nacházel v místě a je rovněž školitelem. Nebylo by však možné školení ukončit předčasně a vydat účastníkům potvrzení o jeho absolvování. [6] Krajský soud se poté zabýval otázkou škodlivosti jednání žalobce. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, v níž se podává, že standardně je u jednání, jehož formální znaky jsou zákonem označeny za přestupek, naplněn i znak materiální. Aby tento znak naplněn nebyl, musely by se v posuzovaném případě vyskytnout významné okolnosti, které by snižovaly nebezpečnost jednání pro zájem chráněný zákonem pod míru, která je v obdobných případech běžná. Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala. Nedodržení lhůty pro zasílání informací o pořádaných kurzech ztěžuje krajskému úřadu výkon kontroly. Soud rovněž připomněl, že žalobce se jednání dopustil v 18 případech a v minulosti dokonce v dalších 82 případech (v období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2022). Je tedy zjevné, že svoji povinnost nerespektuje dlouhodobě. Materiální stránka byla naplněna i u druhého přestupku. Smyslem pravidelného školení je prohlubování kvalifikace profesních řidičů. Znalosti řidičů se však po školení nijak neověřují, i proto je žádoucí, aby byla doba školení dodržena. [7] V neposlední řadě soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že uložená pokuta je pro něj likvidační. Poukázal na skutečnost, že v minulosti mu již byla za totožný přestupek uložena pokuta ve stejné výši, což mu zjevně výkon podnikatelské činnosti neznemožnilo. Údaje obsažené v předloženém daňovém přiznání (cca 23 000 Kč měsíčně, z toho 8 770 Kč z podnikání) hrubě nekorespondují s vykázaným počtem proškolených osob (u 700 osob a průměrné částky 1000 Kč za osobu by jen za tato školení žalobce obdržel cca 700 000 Kč). I kdyby žalobce své služby poskytoval výrazně pod tržní cenou (350500 Kč, jak tvrdil žalobce), neodpovídalo by to vykázaným příjmům. Je tedy zjevné, že některé z žalobcem uváděných údajů nemohou být pravdivé. Soud uzavřel, že aby pokuta splnila svoji funkci, musí být pro pachatele citelná. V projednávané věci se dříve uložená sankce ve stejné výši minula účinkem a žalobce neodradila od opakovaného páchání přestupků. Soud tak neshledal žádný důvod, pro který by měla být žalobci uložena pokuta nižší. III. Obsah kasační stížnosti [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel má za to, že zpochybnil věrohodnost protokolu o kontrole, a to především ve vztahu k řádnému zahájení kontroly. Stěžovateli nebylo předloženo pověření k provedení kontroly, a to ani na jeho výslovnou žádost. V této souvislosti navrhl provedení svědeckých výpovědí, které soud zcela pominul. Vady při zahájení kontroly mají za následek nemožnost použití protokolu o kontrole jako podkladu pro řízení o přestupku. [10] Stěžovatel je dále přesvědčený, že zjištění přesné doby ukončení školení je stěžejní pro posouzení odpovědnosti za přestupek a určení druhu a výměry sankce. Pokud se správní orgány touto otázkou nezabývaly, vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Za nesprávný považuje stěžovatel i závěr soudu, že nemohl školení zkrátit z důvodu absence přestávek. Odkaz na pracovněprávní předpisy je nepřiléhavý. Pro posouzení míry společenské škodlivosti je pak potřeba posuzovat i obsah školení (zda došlo k prohloubení znalosti účastníků), nikoliv jen jeho délku. [11] Pokud se jedná o druhý přestupek, stěžovatel se neztotožňuje s názorem krajského soudu, že pozdním zasláním seznamu účastníků školení byla dotčena kontrolní funkce krajského úřadu. O tom svědčí i skutečnost, že školení, jehož zkrácení je stěžovateli kladeno za vinu, bylo krajskému úřadu hlášeno pouze dva dny předem. Zákon č. 247/2000 Sb. nadto předpokládá, že změny v seznamu účastníků lze hlásit pouhý jeden den před zahájením školení. Jednání spočívající v nedodržení zákonné lhůty 5 dnů před zahájením školení proto není společensky škodlivé. [12] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti žádným způsobem nevyjádřil. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, má požadované náležitosti a je