10 As 59/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 59/2025- 59 - text  10 As 59/2025 - 61 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: P. M., DiS., , zastoupeného advokátkou Mgr. Lenkou Konvalinovou, LL.M., Jáchymova 26/2, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2023, čj. 1720/2019160SPR/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2025, čj. 4 A 5/202449, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy (magistrát) shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) a § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Uvedených přestupků se dopustil tím, že a) při řízení motorového vozidla nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost a b) po zastavení vozu byl policistou vyzván, aby se podrobil orientačnímu vyšetření za účelem zjištění, zda nebyl během jízdy pod vlivem alkoholu, přičemž se tomuto vyšetření odmítl podrobit. Proto byl následně vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření, což rovněž odmítl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. [2] Následnou žalobu zamítl Městský soud v Praze. Tento jeho rozsudek, jakož i rozhodnutí žalovaného, však NSS rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, čj. 9 As 226/202241, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Shledal totiž, že rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné, a dospěl rovněž k závěru, že žalovaný pochybil při posouzení zákonnosti výroku o žalobcově vině za spáchání daných přestupků (v průběhu řízení se ukázalo, že nepřekročil nejvyšší povolenou rychlost). [3] Žalovaný proto o odvolání žalobce rozhodoval opětovně; v části týkající se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu rozhodnutí magistrátu zrušil a řízení zastavil. Ve zbývající části, týkající se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) téhož zákona, odvolání zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. Žalobce následně proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou městský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. [4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. [5] Napadený rozsudek je prý nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění totiž není zřejmé, proč soud nepovažoval právní argumentaci stěžovatele za důvodnou. Některé námitky ani nevypořádal – opomenul se vyjádřit k postupu správních orgánů v rozporu se základními zásadami správního řádu, zákazu libovůle a svévolnému vyplnění potvrzení o zadržení řidičského průkazu policisty. [6] Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje stěžovatel ve vyhodnocení toho, zda bylo předpokladem výzvy policistů k podrobení se dechové zkoušce nebo lékařskému vyšetření důvodné podezření z ovlivnění alkoholem, zda může chybět poučení o následcích odmítnutí se podrobit vyšetření na alkohol v těle a konečně, zda se stěžovatel dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. [7] Ze zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (zákon o ochraně zdraví), vyplývá, že policie musí mít při provádění dechové zkoušky a lékařského vyšetření důvodné podezření, že je osoba pod vlivem alkoholu či návykových látek. V případě stěžovatele však taková okolnost nenastala. Zákon o silničním provozu nedefinuje podmínky, za kterých může policie provádět vyšetření při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Z komentáře (P. BUŠTA a J. KNĚŽÍNEK: Zákon o silničním provozu. Komentář, Wolters Kluwer (ČR), Praha 2016) k § 5 odst. 1 písm. f) cit. zákona plyne, že namátková výzva podrobení se orientační dechové zkoušce by mohla být nezákonná. [8] Městský soud v odůvodnění odkázal na rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2016, čj. 2 As 146/201545. Z něj však stěžovatelka cituje: „Odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky, je povinna podrobit se na výzvu dle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod jejich vlivem, jestliže odmítla orientační vyšetření (§ 16 odst. 2 a 3 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami). Lékařskému vyšetření je povinna podrobit se taktéž osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod vlivem těchto látek, a která se orientačnímu vyšetření sice podrobila nebo podrobit nemohla, jeli u ní zapotřebí zjistit obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky nebo odstranit pochybnosti o správnosti hodnot zjištěných orientačním vyšetřením, ať už v důsledku úmyslného či neúmyslného zmaření měření, nesprávné funkčnosti testovacího přístroje, či jiné nemožnosti jeho použití.“ Dle citovaného textu je proto zřejmé, že k provedení lékařského vyšetření je požadována důvodná domněnka ohledně řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky. [9] Nadto prý z žádného z důkazů nevyplynulo, že by se stěžovatel výslovně odmítl podrobit orientačnímu vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky. Naopak sám aktivně vyšetření od počátku vyžadoval. Vyšetření se nakonec podrobil, avšak přímým pochybením policistů tak učinil až o 2,5 hodiny později. [10] Podle § 16 odst. 5 věty třetí zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, odmítneli povinná osoba vyšetření na obsah alkoholu v těle (tedy jak vyšetření dechovou zkouškou, tak lékařské vyšetření), hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu. Zákon tedy stanoví vlastní fikci ovlivnění alkoholem v případě odmítnutí vyšetření. Zákon o silničním provozu však takovou fikci nezná. Zákaz řízení po dobu nejméně 1 roku je zásadním zásahem do práv stěžovatele. Vzhledem k povaze daného přestupku a výše sankce je strážník dle § 6 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, povinen poučit řidiče o následcích odmítnutí dechové zkoušky a lékařského vyšetření, tedy že se dopustí přestupku se sankcí zákazu řízení. Specifikace přestupku a vymezení sazby trestu zákazu řízení v poučení je žádoucí. [11] Stěžovatel trvá na absenci poučení ze strany policistů (kteří tuto skutečnost nepopírali), které bylo v dané věci stěžejní. Dle městského soudu neměli policisté povinnost stěžovatele poučit o následku odmítnutí lékařského vyšetření – tedy že se tímto jednáním stěžovatel mohl dopustit daného přestupku. Žalovaný navíc uvedl, že taková povinnost policistům v daném případě nevznikla z důvodu přítomnosti advokátky, která měla znalosti v dané oblasti přestupkového práva. Takový závěr je však absurdní. Stěžovatel se v oblasti úpravy zákona o silničním provozu dostatečně neorientuje. Nebyly mu tak zřejmé následky odmítnutí dechové zkoušky. Z žádných důkazů nelze dovodit, že by potřebné znalosti měla jeho zástupkyně. [12] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem žalovaného a městského soudu, že se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Odkazuje na § 5 odst. 1 písm. f) a g) tohoto zákona a uvádí, že nebyl policistou vyzván k podrobení se vyšetření, a současně se tomuto vyšetření neodmítl podrobit. V daném skutku navíc chybí znak protiprávnosti. V této souvislosti stěžovatel poukazuje též na právní názor vyjádřený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, čj. 1 A 102/2017128. [13] Vadu řízení spatřuje stěžovatel v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a nesprávném posouzení důkazů ze strany žalovaného, což ve svém důsledku vedlo k nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Stěžovatel již v žalobě namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav: ve skutečnosti totiž nemohlo být prokázáno, že se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a že se odmítl podrobit lékařskému vyšetření na zjištění přítomnosti alkoholu v krvi. [14] Žalovaný údajně nerespektoval právní názor NSS vyslovený ve zrušujícím rozsudku (čj. 9 As 226/202241). Opětovně opomenul hlavní námitky stěžovatele stran nedostatečného zjištění skutkového stavu. Rozhodnutí žalovaného je totožné jako původní zrušené rozhodnutí. Žalovaný ani magistrát se opakovaně nezabývali rozhodnými skutečnostmi, tzn. vyjádřeními stěžovatele a jeho zástupkyně, že se stěžovatel neodmítl podrobit dechové zkoušce ani lékařskému vyšetření; obsahem neúplného videozáznamu policie a souhlasem stěžovatele i jeho zástupkyně s provedením lékařského vyšetření v 9:40; výpovědí stěžovatele stran souhlasu s provedením lékařského vyšetření; přepisem videozáznamu; výpisem telefonních hovorů zástupkyně stěžovatele, která vol