10 As 88/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 88/2025- 45 - text  10 As 88/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: T. H., zastoupené advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Městský úřad Rokycany, Masarykovo náměstí 1, Rokycany, zastoupenému advokátkou Mgr. Ivanou Palánovou, Bezručova 335/33, Plzeň, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2025, čj. 55 A 46/202437, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2025, čj. 55 A 46/202437, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Žalobkyně požádala o řidičské oprávnění k řízení vozidel skupiny A1 (motocykl) a absolvovala dne 30. 9. 2024 zkoušku z pravidel provozu na pozemních komunikacích a zdravotní přípravy podle § 39 odst. 1 písm. a) a § 40 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (zákon č. 247/2000 Sb.) s hodnocením „prospěl(a)“. Téhož dne žalobkyně absolvovala zkoušku z praktické jízdy (rovněž jako zkouška) podle § 42 zákona č. 247/2000 Sb. Podle odst. 1 tohoto ustanovení je v případě skupin AM, A1, A2, A zkouška rozdělena do dvou částí. Stěžovatelka byla v první části zkoušky hodnocena stupněm „prospěl(a)“ a ve druhé části zkoušky byla hodnocena stupněm „neprospěl(a)“. Žalobkyně proto zkoušku opakovala. Poté, co podle zkušebního komisaře nebyla schopna odpovědět na otázky stran základních parametrů motocyklu, byla opětovně hodnocena stupněm „neprospěl(a)“. [2] Následně se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v ukončení opakované zkoušky a hodnocení stupněm „neprospěl(a)“. Krajský soud žalobu zamítl. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že se zkouška skládá ze dvou částí, musí žadatel úspěšně znovu zvládnout obě tyto části. Teprve po úspěšném zvládnutí obou částí lze opakovanou zkoušku hodnotit stupněm „prospěl(a)“. To se však nestalo. 2. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a současně z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů. [4] Dle stěžovatelky krajský soud nevzal při rozhodování v úvahu pro věc zcela zásadní ustanovení. Popsal totiž jednotlivé části zkoušky podle § 39 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. a varianty hodnocení podle § 39 odst. 2 téhož zákona a následně citoval úpravu zkoušky z praktické jízdy, aniž by však zmínil § 42 odst. 2: Neprokáželi žadatel o řidičské oprávnění pro skupinu AM, A1, A2 nebo A základní znalosti v první části zkoušky, je hodnocen stupněm „neprospěl“ a nesmí pokračovat ve druhé části zkoušky. Neprokáželi žadatel o řidičské oprávnění pro skupinu AM, A1, A2 nebo A základní znalosti ve druhé části zkoušky, je hodnocen stupněm „neprospěl“ a opakovaná zkouška se provede pouze v rozsahu druhé části zkoušky. Stěžovatelka přitom usilovala právě o řidičské oprávnění k řízení vozidel skupiny A1. [5] Krajský soud posoudil věc tak, jako by se nejednalo o zkoušku pro skupinu A1. Nevzal v úvahu, že hodnocení zkoušky u všech skupin motocyklů se od ostatních skupin odlišuje, neboť pro ně platí speciální úprava obsažená v § 42 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. Jeli proto žadatel o řidičské oprávnění pro skupiny AM, A1, A2 nebo A v první části zkoušky hodnocen stupněm „prospěl“, tuto část zkoušky ani žádný z jednotlivých úkonů uvedených v § 42 odst. 3 cit. zákona neopakuje, a to právě na základě speciální úpravy obsažené v § 42 odst. 2 téhož zákona. [6] Stěžovatelka odkázala rovněž na důvodovou zprávu k zákonu č. 247/2000 Sb.: „Při provádění zkoušek u motocyklů dochází často k situacím, kdy žadatel při provádění zkoušky zvládl tzv. „zvláštní úkony“ první části zkoušky, prováděné na zvláštním pozemku, a neprospěl až při provádění druhé části zkoušky. Při opakované zkoušce je potom žadatel nucen opakovat i první samostatnou část, kterou již zvládl u předchozí zkoušky. To zbytečně zatěžuje všechny zúčastněné zejména časově a žadatele zbytečně i finančně. Novela navrhuje hodnotit každou část zkoušky z praktické jízdy pro skupiny AM, A1, A2 a A samostatně ze dvou důvodů. Jednak umožní v případě neprokázání základních znalostí u druhé části zkoušky z praktické jízdy opakovat žadateli pouze tuto druhou část.“ Stěžovatelka byla dne 30. 9. 2024 v první části zkoušky hodnocena stupněm prospěla. Ve druhé části zkoušky (ať už se jednalo o první či další pokusy) neměla žádný z úkonů první části zkoušky opakovat, ani z žádného z nich neměla být hodnocena. Předmětem druhé části zkoušky jsou prý totiž znalosti uvedené v § 42 odst. 4 zákona č. 247/2000 Sb., které se týkají jen řízení vozidla, nikoliv jeho kontroly před jízdou. Proto zkušební komisař při opakované zkoušce nesmí zkoušet ani hodnotit žádný z prvků první části zkoušky a stěžovatelka měla rovnou přistoupit ke skládání druhé části zkoušky. [7] Na okraj stěžovatelka uvedla, že motocykl byl před jízdou zkontrolován učitelem autoškoly, který jej na místo zkoušky přivezl. Další kontrola stěžovatelkou, byť mimo úkony zkoušky a jejich hodnocení, byla proto nadbytečná. V žádném případě však taková kontrola nemohla být součástí opakované zkoušky ve smyslu § 42 odst. 2 a 4 zákona č. 247/2000 Sb. a jako taková být předmětem hodnocení zkušebním komisařem. [8] Krajský soud odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2024, čj. 6 As 161/202323. Tento rozsudek je však pro posuzovanou věc zcela nepřiléhavý, jelikož se zabývá možností předčasného ukončení první části zkoušky. To je však irelevantní, neboť v tehdejším případě šlo o zkoušku z praktické jízdy pro vozidla skupiny B (typicky osobní automobil), kde se zkouška vždy hodnotí jako celek a § 42 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. se neaplikuje. Tvrzení v bodu č. 24 zmiňovaného rozsudku NSS také odpovídá všem ostatním skupinám s výjimkou skupin motocyklů. [9] Rozsudek lze považovat rovněž za nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění, protože krajský soud zcela pominul zákonné ustanovení, které je pro posouzení právní otázky naprosto klíčové. Stěžovatelka proto navrhla rozsudek zrušit. [10] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že řidič musí před každou jízdou provést kontrolu motocyklu. Zkušební komisař proto před každou jízdou ověřuje, zda řidič řádnou kontrolu vozidla provedl a zda rozumí tomu, co vše musí motocykl splňovat, aby mohl vyjet do provozu. Zjistíli komisař velké nedostatky (kdy řidič není schopen motocykl řádně zkontrolovat), nemůže řidiče pustit do provozu. U opakované zkoušky stěžovatelky zkušební komisař nejprve spolu s ní přistoupil k motocyklu a požadoval, aby provedla jeho kontrolu. Tím chtěl zjistit, zda si je stěžovatelka vědoma toho, co je potřeba před každou jízdou zkontrolovat a jaká kritéria musí vůz splňovat. Poté, co stěžovatelka nebyla schopna odpovědět na otázku ohledně minimálního dezénu pneumatik, zkušební komisař zkoušku ukončil, neboť stěžovatelka nedisponovala základními znalostmi o motocyklu a mohla by užívat technicky nezpůsobilý stroj a ohrozit tak nejen sebe, ale rovněž další účastníky silničního provozu. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. [11] Stěžovatelka v replice namítla nepochopení její argumentace žalovaným. Připomněla rovněž, že zkušební komisař je orgánem veřejné moci a jako takový je vázán čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stanovíli zákon pro druhou část zkoušky úkony, které má komisař zkoušet, nemůže být předmětem hodnocení žádný jiný úkon. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] NSS se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. K tomu uvádí, že nepřezkoumatelný je rozsudek, z jehož odůvodnění není zřejmé, jaké skutečnosti vzal soud za své, nebo nevyplýváli z odůvodnění, proč soud nepovažoval argumentaci žalobce za důvodnou. Napadený rozsudek krajského soudu však takovými vadami netrpí, neboť reaguje na všechny námitky stěžovatelky a je z něj zřejmé, z jakých skutečností vyšel a k jakým závěrům dospěl. [13] Neaplikovalli krajský soud v řízení o žalobě relevantní zákonné ustanovení, nespadá tato vada pod § 103 odst. 1 písm.) d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost), nýbrž pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s (viz rozsudek NSS ze dne 9. 4. 2009, čj. 7 Afs 1/200948). Námitka stěžovatelky stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku tak není důvodná. [14] Proto mohl zdejší soud přistoupit k posouzení důvodnosti tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. 3.1. Právní základ sporu [15] Pravidla obsahu a průběhu zko