2 Ads 110/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 110/2025- 32 - text  2 Ads 110/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Evy Šonkové a Tomáše Kocourka ve věci žalobce: J. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2023, č. j. MPSV2023/208313911, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025, č. j. 20 Ad 25/202332, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025, č. j. 20 Ad 25/202332, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2023, č. j. MPSV2023/208313911 (dále „rozhodnutí žalovaného“), a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále „úřad práce“) ze dne 9. 8. 2023, č. j. 1303079/23/AB (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce nepřiznal žalobci dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení od 1. 9. 2022, neboť žalobce na výzvu úřadu práce dle § 61 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále „zákon o státní sociální podpoře“), nedoložil potvrzení matky, že v předmětném období neuplatňovala daňové zvýhodnění dle § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále „zákon o daních z příjmů“). [2] Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl. Následně žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k městskému soudu. [3] Městský soud rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí zrušil. Okolnost, zda matka žalobce uplatnila daňové zvýhodnění, není podle něj rozhodnou skutečností pro vznik nároku na příspěvek na bydlení. Úřad práce měl výzvu formulovat tak, aby bylo zřejmé, že požaduje doložení daňového zvýhodnění za účelem osvědčení rozhodné skutečnosti. Výzva však požadovala doložení daňového zvýhodnění bez dalšího vysvětlení. Podle soudu navíc je pochybné, jestli potvrzení o daňovém zvýhodnění může vůbec sloužit k ověření, zda žalobce sdílí domácnost s matkou. Dle soudu měl úřad práce jasně uvést účel, pro který požaduje předmětné potvrzení. Účelem potvrzení zaměstnavatele matky o neuplatňování daňového zvýhodnění na vyživované dítě je podle soudu zajistit, aby si zvýhodnění uplatnil vždy jen jeden z rodičů. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce [4] Žalovaný (dále „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu. [5] Stěžovatel nesouhlasí, že uplatnění daňového zvýhodnění na dítě není rozhodnou skutečností pro posouzení nároku na příspěvek na bydlení. Odkazuje na § 4 odst. 3 čtvrtou větu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále „zákon o životním a existenčním minimu“), podle níž se rodič a nezaopatřené dítě posuzují společně vždy, pokud rodič pro účely zvláštního právního předpisu (s odkazem na § 35c zákona o daních z příjmů) prohlašuje, že spolu trvale žijí a společně hradí náklady na své potřeby. [6] Podle stěžovatele je závěr soudu, že daňové zvýhodnění nemůže být stěžejní pro posouzení věci, nesprávný. Stěžovatel je posuzuje ve spojení s dalšími podklady. Pokud jeden z rodičů daňové zvýhodnění uplatní, deklaruje tím, že s dítětem žije ve společné domácnosti. Stěžovatel trvá na tom, že v dané věci nebylo možné jednoznačně určit okruh společně posuzovaných osob. Z předložených dokumentů nebylo zřejmé, zda se žalobce v místě trvalého pobytu (P.) nezdržuje pouze přechodně. [7] Podle stěžovatele výzva žalobci k doložení potvrzení matky o neuplatnění daňového zvýhodnění byla dostatečně konkrétní. Formulace výzvy byla jednoznačná, výzva požadovala „potvrzení matky žadatele, že si na Vás neuplatňuje daňové zvýhodnění“. Žalobce výzvě porozuměl, ale odmítl ji splnit s odůvodněním, že jde o nezákonný požadavek. O porozumění výzvě svědčí i to, že žalobce již dříve doložil obdobné potvrzení od otce. Stěžovatel má za to, že pojem potvrzení o uplatňování daňového zvýhodnění je obecně známý a srozumitelný. [8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti míní, že měloli být cílem dokazování zjistit, zda žalobce sdílí domácnost s rodiči, měl úřad práce vycházet ze zjištěného skutkového stavu. Z místního šetření ze dne 9. 5. 2023 plyne, že žalobce v bytě v P. X skutečně bydlí. Podle žalobce tak stěžovatel upřednostnil formální důkazní prostředek (potvrzení o neuplatnění daňového zvýhodnění) před skutečným stavem prokázaným místním šetřením a dalšími důkazy. [9] Podle žalobce vskutku z výzvy správního orgánu nebylo zřejmé, jaký konkrétní doklad je požadován a k jakému účelu má sloužit. Výzva nebyla dostatečně specifikována. Ztotožňuje se i s názorem městského soudu, že potvrzení plátce daně o neuplatňování daňového zvýhodnění podle § 38l odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů neslouží k prokázání společné domácnosti. Neuplatnění daňového zvýhodnění samo o sobě nevypovídá o tom, zda dítě s rodičem žije, či nikoli. Účelem potvrzení je pouze zabránit duplicitnímu uplatnění zvýhodnění oběma rodiči. [10] Žalobce dále uvádí, že požadavek na doložení potvrzení je nezákonný i proto, že jeho splnění závisí na součinnosti rodičů, kteří nejsou účastníky řízení a nemají povinnost spolupracovat. Přiznání dávky tak fakticky závisí na ochotě třetí osoby, což je nepřípustné. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [12] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s., přípustná. [13] Kasační stížnost ve věci, v níž rozhodoval městský soud samosoudcem, je i přijatelná ve smyslu § 104a s. ř. s. Judikatura dosud dostatečně neřešila, za jakých obecných podmínek může vzniknout nárok na příspěvek na bydlení, pokud student vysoké školy užívá dva byty současně – jeden spolu s rodiči v jednom místě a současně jiný sám na jiném místě (typicky v místě studia). Judikatura rovněž dosud neřešila, jaké doklady, zejména doklady z oblasti správy daní, může správní orgán po žadateli či společně posuzovaných osobách vyžadovat a užít při posouzení důvodnosti nároku. [14] Kasační stížnost je důvodná. [15] Podle § 7 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, jdeli o příspěvek na bydlení, považují se za rodinu všechny osoby, s výjimkou osob uvedených v odstavci 4, vymezené podle zvláštního právního předpisu upravujícího životní a existenční minimum76) [poznámka pod čarou č. 76 odkazuje na zákon o životním a existenčním minimu]. [16] Podle odst. 8 téhož paragrafu společně posuzovanými osobami podle odstavců 2, 3 a 5 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání (§ 12), zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu. [17] Podle § 4 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o životním a existenčním minimu společně se pro účely tohoto zákona, neníli dále stanoveno jinak, posuzují (…) c) rodiče a 2. zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d) (…). [18] Podle § 4 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu, pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně s druhým rodičem, nestanovíli tento zákon jinak. V případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče rodičů se dítě posuzuje společně s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení rodičů. Rodiče mohou měnit toto prohlášení nejdříve po uplynutí kalendářního měsíce. Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro účely tohoto zákona vždy rodič, který prohlašuje pro účely zvláštního právního předpisu4) [poznámka pod čarou č. 4 odkazuje příkladmo na § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], že spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby3) [poznámka pod čarou č. 3 odkazuje na § 115 občanského zákoníku z roku 1964, podle něhož domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby]. [19] Podle § 35c odst. 1 zákona o daních z příjmů poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (…) [20] Podle odst. 6 písm. b) bodu 1 téhož paragrafu za vyživované dítě poplatníka se pro účely tohoto zákona považuje dítě vlastní, osvojenec, dítě v péči, k