2 Afs 141/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 141/2024- 30 - text  2 Afs 141/2024 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: MIPEXA s.r.o., se sídlem Traplice 426, zast. doc. JUDr. Ing. Tomášem Moravcem, Ph.D., advokátem se sídlem Mikulandská 122/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2023, č. j. MPO 111417/23/61100, MIPOX048025D, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 14 A 7/202428, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně žádala žalovaného o podporu z operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost 20212027 pro projekt týkající se inovace výroby housingu pro tepelná čerpadla. U Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení aktu označeného v záhlaví, jímž žalovaný odmítl její žádost o přezkum rozhodnutí výběrové komise ze dne 1. 11. 2023. [2] Městský soud žalobu odmítl. Uvedl, že rozhodnutí o odmítnutí přezkumu nedoporučujícího stanoviska výběrové komise není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žádost o přezkum je definována pouze ve vnitřních předpisech žalovaného a je součástí jeho interních kontrolních mechanismů. Městský soud dále uvedl, že i pokud by se o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. jednalo, bylo by ze soudního přezkumu vyloučeno jako úkon předběžné povahy, neboť ve vztahu ke konečnému rozhodnutí splňuje podmínky časové, věcné a osobní souvislosti. I pokud by žalobu bylo možné posoudit jako směřující proti konečnému rozhodnutí o neposkytnutí dotace, byla by opožděná. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítla, že žalobou napadla poslední úkon v řízení. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. v materiálním slova smyslu; k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 1. 8. 2013, č. j. 1 Afs 63/201354. Před podáním žaloby je stěžovatelka povinna vyčerpat opravné prostředky, v tomto případě žádost o přezkum. Dopis ze dne 3. 1. 2024 je sdělením o nepřidělení dotace, které je materiálně rozhodnutím. Podle pravidel operačního programu má být stěžovatelka informována o konečném rozhodnutí ve formě interní depeše, což se dosud nestalo. Naopak dne 12. 12. 2023 žalovaný stěžovatelce touto formou sdělil, že žádost o přezkum je složitá a že je zapotřebí delší lhůty pro rozhodnutí o ní. Jednal tedy tak, že konečné rozhodnutí není vydáno. Dopisem ze dne 3. 1. 2024 však byla stěžovatelka informována, že žádost o přezkum se odmítá, neboť je opakovaná. Stěžovatelka legitimně očekávala, že konečné rozhodnutí nebylo vydáno. V opačném případě měla být vyrozuměna o tom, že žádost o přezkum není možná. Vydáním konečného rozhodnutí by navíc byla zbavena opravných prostředků. [4] Napadené usnesení je podle stěžovatelky v rozporu s právní úpravou a zásadami činnosti správních orgánů. Legalizuje také protiprávní postup žalovaného, vady řízení spočívající v nedoručení konečného rozhodnutí i chování žalovaného, jako by konečné rozhodnutí vydáno nebylo. Žalovaný totiž přijal opravný prostředek a tvrdil, že rozhodování o něm je natolik složité, že je nezbytné prodloužit lhůtu k rozhodnutí, přestože údajně vydal konečné rozhodnutí. O nahrání tohoto rozhodnutí do systému ISKP21+ nebyla stěžovatelka informována interní depeší ani datovou schránkou. Jelikož konečné rozhodnutí nebylo řádně doručeno interní depeší, nemohlo řízení skončit. V systému ISKP21+ je řízení ukončeno dopisem o odmítnutí přezkumu. Jednotlivé úkony je ale třeba posuzovat materiálně, nikoli formálně, a to i s ohledem na procesní postup účastníků a jejich vyjádření v interních depeších. [5] S ohledem na materiální chápání rozhodnutí podle stěžovatelky neobstojí ani závěr, že žádost o přezkum (patrně míněno rozhodnutí o ní – pozn. NSS) je rozhodnutím předběžným, stejně jako závěr, že předběžné rozhodnutí musí předcházet konečnému. Pokud bylo konečné rozhodnutí vydáno již dne 7. 11. 2023, aniž by uplynula lhůta k podání opravného prostředku v podobě žádosti o přezkum, nemohlo být vydáno v souladu se zákonem. Stěžovatelka rozumí tomu, že dotaci nakonec nemusí získat, ale brání se proti tomu, že byla účelovým jednáním žalovaného zbavena opravných prostředků a bylo zastřeno vydání údajného rozhodnutí. Pokud by konečné rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno, nelze předjímat, jak by řízení o dotaci pokračovalo. Argument městského soudu, že by snad stěžovatelka legitimně očekávala přidělení dotace, je nesprávný. Stěžovatelka pouze požaduje, aby správní orgány jednaly v souladu se zákonem a svými rozhodnutími. [6] Podle stěžovatelky je žadatel o dotaci oprávněn proti každé negativně vyhodnocené fázi hodnocení či schvalování žádosti podat žádost o přezkum. Až po jejím vyhodnocení lze vydat konečné rozhodnutí ve věci. Tvrzení o vydání konečného rozhodnutí je pro stěžovatelku překvapivé. V důsledku pochybení žalovaného a městského soudu je zbavena soudní ochrany. Městský soud nepožadoval po žalovaném vysvětlení, proč rozhodnutí o zamítnutí dotace nebylo doručeno v souladu s pravidly dotačního programu. Podle stěžovatelky toto rozhodnutí nemohlo nabýt účinků. Žalovaný nevysvětlil ani sdělení o prodloužení lhůty k vyjádření k žádosti o přezkum. Stěžovatelku uvedl v omyl a snažil se vytvořit fiktivní situaci, že konečné rozhodnutí nebylo vydáno. Po uplynutí lhůt naopak začal tvrdit, že vydáno bylo, a zastavil přezkumné řízení. Usnesení městského soudu vychází z nesprávných skutkových zjištění. Do rozhodnutí o odmítnutí žádosti o přezkum nebyla věc skončena. Rozhodnutí o zamítnutí dotace nenabylo právní moci. Stěžovatelka také v podání ze dne 16. 5. 2024 uváděla, že nedoručené rozhodnutí by mělo být prohlášeno za nicotné. Tuto námitku však městský soud opomněl vypořádat a zatížil své rozhodnutí vadou řízení a nepřezkoumatelností. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se stěžovatelka mohla bránit žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023 o zamítnutí žádosti podle § 14m zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Toto rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 10. 11. 2023, žalobu proti němu však nepodala. V podání žaloby proti sdělení přezkumné komise spatřuje žalovaný snahu podat žalobu včas. Žalovaný uvedl, že doručování v řízení o poskytnutí dotace se řídí § 17e odst. 2 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, podle něhož je doručeno okamžikem přihlášení oprávněné osoby do monitorovacího systému; přihlášení oprávněné osoby vyplývá ze spisu. Žádné informování interní depeší nebo jiná forma komunikace o konečném rozhodnutí se nevyžaduje. Stěžovatelka ani neuvádí, o jaká pravidla operačního programu toto tvrzení opírá. Podle pravidel operačního programu lze proti výsledku každé fáze procesu schvalování podat jednu žádost o přezkum. O ukončení fáze schvalování je žadatel informován interní depeší a stejnou formou má být vyzván také k akceptaci rozhodnutí o poskytnutí dotace. Stejným způsobem má být informován rovněž o vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace, nikoli však o vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí dotace. [8] Žalovaný dále upozornil, že argumenty ohledně nutnosti informování o vydání rozhodnutí interní depeší stěžovatelka neuplatnila v žalobě, ale až v kasační stížnosti, a proto nejsou přípustné. Žádost o přezkum není opravným prostředkem, který by bylo třeba vyčerpat před podáním žaloby. „Rozhodnutí“ přezkumné komise není rozhodnutím ve věci. Stěžovatelka nevysvětluje, proč opakovaně žádala o přezkum, i když věděla, že nemůže nic změnit na již vydaném rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí dotace. Podání ze dne 16. 5. 2024 adresované městskému soudu, v němž stěžovatelka údajně namítla nicotnost rozhodnutí, žalovanému není známé. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [10] Úvodem NSS připomíná, že napadáli stěžovatel kasační stížností usnesení o odmítnutí žaloby, přichází z povahy věci v úvahu pouze důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále zmatečnost řízení před krajským soudem (rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). [11] V tomto rozsudku tedy NSS může pouze posoudit, zda městský soud nepochybil, pokud žalobu odmítl jako nepřípustnou, tedy zda stěžovat