2 As 250/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 250/2024- 29 - text  2 As 250/2024 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. J. S., zastoupený Mgr. Vojtěchem Dostálem, advokátem se sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2023, č. j. MSK 12563/2023, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2024, č. j. 22 A 27/202335, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Městského úřadu Bílovec, odboru životního prostředí a územního plánování (dále jen „vodoprávní úřad“), bylo k žádosti právnické osoby Lidl Česká republika, v. o. s., rozhodnutím ze dne 28. 1. 2022, č. j. MBC/3003/22/ŽP/kla 2172/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), povoleno vypouštění odpadních vod z „LC B.“ do bezejmenného toku IDVT 10210111 a stavba vodních děl SO 302 – Jednotná kanalizace, SO 403 – Retenční nádrž a SO 405 – Čistírna odpadních vod, realizovaných v rámci záměru „LC B.“. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. X, k. ú. B. (dále jen „pozemek žalobce“), který se nachází v blízkosti výše označeného bezejmenného toku, do něhož mají být vypouštěny odpadní vody, a to po jeho proudu. Žalobce na pozemku trvale hospodaří a využívá ho k pěstování plodin. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí vodoprávního úřadu, v němž namítal nezákonnost spočívající v opomenutí žalobce jakožto účastníka řízení, jako nepřípustné zamítnuto. Žalovaný dospěl k závěru, že s ohledem na polohu pozemku a nastavené limity vypouštění odpadních vod je možné dotčení práv žalobce vyloučit. [2] Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“) k žalobě žalobce zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že podle ustálené judikatury NSS a Ústavního soudu k účastenství v řízení postačuje pouhá možnost dotčení práv vlastníka pozemku, bez ohledu na to, zda k zásahu skutečně dojde. Žalobce v odvolání uvedl konkrétní skutečnosti, které by mohly představovat zásah do jeho práv (imise, zápach, možná kontaminace půdy). Potenciální dotčení žalobcových práv potvrzují i obsah správního spisu, vyjádření žalovaného a podmínky prvostupňového rozhodnutí. Vzdálenost pozemku žalobce od vodního toku není rozhodující, neboť účastníky řízení mohou být i vlastníci vzdálenějších nemovitostí. Potenciální přímé dotčení žalobcových práv posuzovaným vodoprávním záměrem tak bylo myslitelné. Žalobci proto nebylo dle krajského soudu možné upřít postavení účastníka, a vyloučit ho tak z vodoprávního řízení. Krajský soud shledal důvodnou i námitku, že žalovaný nesprávně posoudil míru dotčení žalobcových práv optikou podmínek stanovených prvostupňovým rozhodnutím, které možné dotčení údajně eliminují. Stanovené podmínky chránící mj. i žalobcova práva naopak nasvědčují potencialitě přímého dotčení práv žalobce, a tedy oprávněnosti jeho účastenství v řízení. Zbylou argumentací žalobce se krajský soud nezabýval, neboť se jednalo o věcné námitky k vodoprávnímu řízení, které překračovaly předmět posuzované věci, jímž byla procesní otázka účastenství ve správním řízení. II. Argumentace účastníků řízení [3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [4] Stěžovatel předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Má za to, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s jeho argumentací vznesenou při ústním jednání, kdy odkázal na své vyjádření k žalobě a dodal, že již při vymezení okruhu účastníků řízení, tj. před oznámením zahájení vodoprávního řízení všem účastníkům, byl vodoprávní úřad seznámen s technickými parametry vodního díla, k jehož provozu povoloval nakládání s vodami. Již na základě žádosti a tehdy ve spise obsažených podkladů mu tedy bylo zřejmé, že k přímému dotčení práv žalobce nemůže při povolovaném nakládání s vodami dojít, a to ani potenciálně. Krajský soud dle stěžovatele řádně nezdůvodnil, proč tuto argumentaci považoval za nedůvodnou. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatel spatřuje i v tom, že krajský soud ve svém rozhodnutí nedostatečně rozlišuje mezi okruhem účastníků řízení ve věci povolení stavby vodního díla, který je upraven v § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 2006“), a ve věci povolení nakládání s vodami, který se řídí § 115 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve spojení s § 27 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). [5] K věci samé stěžovatel namítá, že podmínky pro posouzení účastenství žalobce ve správním řízení vyplývaly již z podkladů předložených žadatelem, které měl správní orgán k dispozici před zahájením řízení. Svou námitku dokládá podrobnou rekapitulací projektové dokumentace a stanovisek dotčených správních orgánů, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že žalobci nemohlo kvůli absenci byť jen potenciálního dotčení jeho práv svědčit postavení účastníka již od počátku správního řízení. [6] Dále stěžovatel uvádí, že krajským soudem citovaný rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2019, č. j. 4 As 17/201968, vyznívá v jeho prospěch, neboť z něj vyplývá, že při určování okruhu účastníků řízení má vodoprávní úřad zohlednit projektovou dokumentaci a podle ní posoudit potenciální dotčení práv možného účastníka řízení. Stěžovatel má rovněž za to, že krajským soudem citovaná judikatura k pojmu „soused“ se vztahuje toliko na posouzení účastenství v řízení ve věci povolení stavby, nikoliv povolení k nakládání s vodami. Při určení okruhu účastníků řízení ve věci nakládání s vodami se proto nemusel zabývat vzdáleností žalobcova pozemku od vodního toku a posuzovat, zda se jedná o sousední pozemek, či nikoliv. Závěrem stěžovatel uvádí, že není pravdou, že nevypořádal žalobcův argument kontaminací půdy, a odkazuje na str. 5 napadeného rozhodnutí. [7] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost je přípustná, projednatelná, ale není důvodná. [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou podle ustálené judikatury NSS zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí věnoval všem stěžejním námitkám účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/201333). [10] Ve vztahu k vyjádření žalovaného k žalobě NSS judikuje, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu by jádro argumentace žalovaného mělo být obsaženo právě v žalobou napadeném rozhodnutí. Argumentace žalovaného ve vyjádření k žalobě bývá zpravidla protipólem žalobních tvrzení, jejichž opodstatněnost se žalovaný snaží popřít. Mnohdy proto postačí, pokud krajský soud vysloví svůj právní názor k jednotlivým námitkám žalobce, neboť tím často současně odpoví na protichůdné argumenty žalovaného. Skutečnost, že se krajský soud výslovně nevypořádá s obsahem vyjádření žalovaného, tedy nemusí automaticky způsobovat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, neboť postoj soudu k tvrzením žalovaného může být dostatečně zřejmý z toho, jaké závěry soud učinil ve vztahu k žalobním námitkám (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2012, č. j. 4 Ans 1/201261). Pouze ve výjimečných případech, nevypořádalli se krajský soud s podstatným vyjádřením žalovaného, může se jednat s ohledem na okolnosti případu o vážnou vadu řízení [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], pro kterou NSS bude muset napadený rozsudek zrušit (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2023, č. j. 5 Afs 212/202246, bod 28). [11] Napadený rozsudek výše uvedeným kritériím vyhovuje. Krajský soud v něm dostatečně popsal skutkový stav věci, stanoviska účastníků řízení, předestřel relevantní a ucelené právní závěry, kterými žalobní argumentaci náležitě vypořádal. Z napadeného rozsudku je patrné, k jakým závěrům krajský soud dospěl a proč považoval právní argumentaci žalobce za důvodnou. Ze způsobu, jakým se krajský soud vypořádal s žalobní argumentací, je současně zřejmý i jeho názor na protiargumentaci stěžovatele obsaženou mimo jiné v jeho vyjádření k žalobě