2 As 78/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 78/2025- 48 - text  2 As 78/2025 - 51 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: P. D., zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Městský úřad Znojmo, se sídlem Obroková 1/12, Znojmo, zast. Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem Skřivanova 337/7, Brno, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasačních stížnostech žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 31 A 39/2023231, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně se zastavuje. II. Kasační stížnost žalovaného se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Zaměstnanec žalovaného (P. B., referent odboru výstavby) měl vstoupit na pozemek p. č. X v katastrálním území Z.m., který je ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela Ing. J. D., kvůli havárii vodovodu za účelem provedení kontrolní prohlídky. Žalobkyně má za to, že nebyly splněny podmínky, za nichž mohl zaměstnanec žalovaného vstoupit na pozemek. Proto se u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala společně se svým manželem ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobu Ing. D. vyhodnotil krajský soud jako opožděnou a jeho následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl (viz usnesení krajského soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. 31 A 39/202390, a rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2024, č. j. 6 As 159/202341). [2] Krajský soud, veden závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku č. j. 6 As 159/202341 dospěl k závěru, že žaloba podaná žalobkyní je včasná, nikoliv však důvodná, a proto ji rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, č. j. 31 A 39/2023190, zamítl. [3] Žalobkyně vymezila zásah tak, že k němu mělo dojít dne 17. 1. 2023. Krajský soud však po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že pan B. vstoupil na pozemek žalobkyně dne 12. 1. 2023. Žalobkyně proto nemohla být úspěšná. [4] Nejvyšší správní soud tento rozsudek krajského soudu opět zrušil rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 2 As 216/202422. Krajský soud totiž měl připustit změnu žaloby spočívající v rozšíření „jednoduchého“ petitu na eventuální petit, na jehož základě se žalobkyně domáhala toho, aby krajský soud, dospějeli k závěru o nedůvodnosti primárního petitu (týkajícího se zákonnosti kontrolní prohlídky uskutečněné dne 17. 1. 2023), rozhodl, že vstup zaměstnance žalovaného na její pozemek dne 12. 1. 2023 byl nezákonným zásahem. [5] V nyní napadeném rozsudku krajský soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že vstup zaměstnance žalovaného na její pozemek dne 17. 1. 2023 byl nezákonným zásahem (výrok I.). Tento výrok krajský soud odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala, že by zaměstnanec žalovaného v tento den na její pozemek vstoupil. [6] Krajský soud dále rozhodl, že vstup zaměstnance žalovaného na pozemek žalobkyně dne 12. 1. 2023 byl nezákonným zásahem (výrok II.), čímž vyhověl eventuálnímu petitu žalobkyně. Krajský soud dospěl k závěru, že v tento den skutečně pan B. vstoupil na pozemek žalobkyně. Tomu odpovídají jak provedené důkazy, tak tvrzení žalovaného. Zásah spočívající ve vstupu zaměstnance žalovaného na pozemek žalobkyně dne 12. 1. 2023 je nezákonný, neboť žalovaný nevyhověl požadavkům § 172 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Není třeba se ani zabývat tím, zda se v tomto případě jedná o situaci zmíněnou v odst. 1, či odst. 2 tohoto ustanovení. Ustanovení § 172 odst. 1 stavebního zákona vyžaduje, aby stavební úřad předem sdělil, že jeho zaměstnanec bude vstupovat na pozemek dané osoby. Ustanovení § 172 odst. 2 stavebního zákona vyžaduje, aby stavební úřad bez zbytečného odkladu po ukončení prohlídky sdělil dotčené osobě, že jeho zaměstnanec vstoupil na její pozemek. Ani jedno však žalovaný neučinil, a proto není možné považovat postup žalovaného za souladný se zákonem. [7] Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice v plné výši náhradu nákladů řízení, která byla určena v samostatném usnesení (výrok IV.). II. Kasační stížnost žalobkyně [8] Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku krajského soudu podala žalobkyně kasační stížnost. Podáním ze dne 20. 5. 2025 vzala svoji kasační stížnost zpět. Vzhledem k tomu, že projev vůle žalobkyně, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím žalobkyně zamýšlela ukončit řízení o své kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 téhož zákona řízení o kasační stížnosti žalobkyně zastavil. III. Kasační stížnost žalovaného [9] Proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [10] Žalovaný má za to, že věc je třeba hodnotit v kontextu zjištěných skutečností. Havárií vodovodní přípojky se zabýval na základě podnětu J.G., který situaci popsal s důrazem na možné narušení statiky domu. Z tohoto důvodu mohlo dojít k ohrožení života a zdraví osob. Postupoval s nejvyšší obezřetností i vzhledem k tomu, že pozemek se nachází v území památkové rezervace Znojmo a že na pozemku se nachází objekt, který je nemovitou kulturní památkou. Na základě provedené kontrolní prohlídky vydal dne 17. 1. 2023 předběžné stavební povolení za účelem opravy a výměny vnitřního olověného vedení. Toto rozhodnutí lze považovat za oznámení o provedení kontrolní prohlídky ve smyslu § 172 odst. 2 stavebního zákona. [11] Žalovaný nesouhlasí s tím, že by zasáhl do vlastnického práva žalobkyně. Pan B. nepřekonal žádnou překážku a nacházel se pouze v prostorách, kam může v provozních hodinách provozoven vstoupit i veřejnost. Výklad, že prostory jsou soukromé a mohou je využívat pouze nájemci a návštěvníci provozoven, nikoliv pracovník stavebního úřadu, je zkreslující a v rozporu s právními předpisy. [12] Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného odmítl, případně ji zamítl. Kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud se již k námitkám žalovaného vyjádřil v rozsudku č. j. 2 As 216/202422 a krajský soud na tento rozsudek odkázal. Odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, není přiléhavý, neboť v tomto případě uložil Nejvyšší správní soud krajskému soudu pouze doplnit dokazování. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 216/202422 doplnění dokazování vůbec nepožadoval. [13] Žalobkyně s argumentací žalovaného nesouhlasí ani věcně. Neztotožňuje se s jeho tvrzením, že vstup pana B.na její pozemek byl nutný z důvodu ochrany života a zdraví osob. Pokud by tomu tak bylo, dorazil by pan B. na místo neprodleně. Žalovaný obdržel oznámení pana G. o havárii téměř hodinu a půl před koncem pracovní doby, pan B. se však na místo dostavil až následující den, a to až hodinu a půl po začátku pracovní doby žalovaného. Pozemek žalobkyně je přitom od sídla žalovaného vzdálen pouze 200 metrů. Žalovaný v rozporu s § 172 stavebního zákona neinformoval žalobkyni o záměru vstoupit na její pozemek, čímž nezákonně omezil její vlastnické právo. Upřel jí tím možnost kontrolovat postup žalovaného, příp. se proti němu bránit. Tento zájem na informovanosti také odlišuje vstup zaměstnanců orgánů veřejné moci od vstupu nájemců nebo zákazníků provozoven. Žalobkyně doplňuje, že její pozemek je prostorově uzavřený. Neobstojí tvrzení žalovaného, že informoval žalobkyni o vstupu svého zaměstnance na její pozemek prostřednictvím předběžného stavebního povolení. V tomto rozhodnutí totiž není vstup pana B. na pozemek žalobkyně vůbec zmíněn. Navíc jí byl doručen až pět dnů po kontrolní prohlídce, tedy nikoliv bez zbytečného odkladu. [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti žalovaného a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. [15] Jelikož Nejvyšší správní soud v této věci vydal již dva rozsudky, je namístě se zabývat otázkou, zda není opakovaná kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., na což ostatně žalobkyně poukazuje. V rozsudku č. j. 6 As 159/202341 se Nejvyšší správní soud zabýval včasností žaloby. V rozsudku č. j. 2 As 216/202422 se zabýval především závěrem krajského soudu, že ke vstupu pana B. na pozemek žalobkyně nedošlo dne 17. 1. 2023, a otázkou, zda měl krajský soud připustit změnu žaloby spočívající v rozšíření „jednoduchého“ petitu na petit složený tak, že k nezákonnému zásahu došlo in eventum dne 12. 1. 2023. [16] V nyní posuzované kasační stížnosti