2 Azs 111/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Azs 111/2025- 35 - text  2 Azs 111/2025 - 38 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: T. P., zast. Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem, se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2024, č. j. MV27129/OAM2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 57 A 3/202427, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobci byla vydána zaměstnanecká karta, která ho opravňovala k pobytu na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání u společnosti LENINAKAN, s.r.o. (dále jen „Leninakan“). Zaměstnanecká karta mu byla naposledy prodloužena do 30. 3. 2021. Dne 15. 3. 2021 podal žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. [2] V průběhu vedení řízení o této žádosti učinil žalobce dne 31. 12. 2023 oznámení o změně zaměstnavatele (dále jen „oznámení“) podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 173/2023 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Novým zaměstnavatelem měla být společnost INTERGEMS, s.r.o. (dále jen „Intergems“). K oznámení žalobce přiložil výpověď z pracovního poměru u společnosti Leninakan, která byla této společnosti doručena dne 20. 11. 2023, takže pracovní poměr měl zaniknout dnem 31. 1. 2024. [3] Žalovaný následně vydal sdělení ze dne 14. 2. 2024, č. j. MV 27129/OAM 2024 (dále jen „sdělení“), kterým žalobce vyrozuměl podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, že nejsou splněny podmínky dle odst. 7 a 8 téhož ustanovení pro změnu zaměstnavatele. Konstatoval, že dle předložené výpovědi sice měl pracovní poměr žalobce skončit dne 31. 1. 2024, z jeho úřední činnosti mu však je známo, že v době učinění oznámení již u společnosti Leninakan zaměstnán nebyl. V čestném prohlášení ze dne 12. 4. 2022 totiž žalobce uvedl, že podal u společnosti Leninakan dne 15. 3. 2022 výpověď. Při výslechu konaném dne 19. 7. 2022 (v řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty) správnost obsahu čestného prohlášení potvrdil. Výpověď z listopadu 2023 tedy žalovaný neakceptoval jako řádný doklad o ukončení pracovního poměru žalobce u společnosti Leninakan. [4] V žalobě žalobce namítl, že žalovaný porušil jeho procesní práva tím, že ho v rozporu s § 36 odst. 3 a § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neseznámil s podklady rozhodnutí a nevyzval k odstranění vad oznámení. Dále nesouhlasil s tím, že jeho pracovní poměr u společnosti Leninakan zanikl již dříve než v důsledku výpovědi z listopadu 2023. [5] V řízení před krajským soudem podpořil žalovaný svůj závěr o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele dalšími podklady a argumenty. Předložil vyjádření žalobce ze dne 2. 5. 2022, v němž potvrdil, že u společnosti Leninakan podal výpověď, a dále podklady, z nichž vyplývá, že žalobce byl zaměstnancem společnosti Leninakan od 1. 3. 2019 do 29. 2. 2020, přičemž od 1. 3. 2020 do 28. 2. 2021 byl zaměstnancem společnosti ARONIE, s.r.o. (dále jen „Aronie“), přestože nezískal souhlasné stanovisko se změnou zaměstnavatele (pracovní smlouvy, vyjádření orgánů sociálního zabezpečení, sdělení společnosti Aronie). [6] Krajský soud žalobu zamítl. K prvnímu okruhu námitek uvedl, že žalovaný by byl povinen vyzvat žalobce k odstranění vad oznámení toliko v případě, pokud by byl jeho nedostatek odstranitelný. To závisí na správnosti závěru žalovaného, že pracovní poměr žalobce se společností Leninakan skončil více než 60 dnů před podáním oznámení (§ 42g odst. 7 věta poslední a § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Podle krajského soudu z provedených důkazů spolehlivě vyplývá, že k zániku pracovního poměru žalobce u společnosti Leninakan došlo již počátkem roku 2022. Žalobcova předchozí tvrzení uvedená v řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty jsou vzájemně bezrozporná a v jejich kontextu je žalobní argumentace nevěrohodná. Dle názoru krajského soudu závěry žalovaného obstojí, ačkoliv nemá tuto výpověď z pracovního poměru k dispozici a v napadeném sdělení neuvedl, z jaké konkrétní úřední činnosti převzal svá zjištění. Žalobce totiž neznalost zdroje poznatků žalovaného nenamítl, přičemž s ohledem na formulaci žalobních námitek zjevně věděl, odkud žalovaný své závěry čerpá. K oznámení přiložená výpověď z pracovního poměru byla zastřeným právním jednáním. Za těchto okolností žalovaný nemusel žalobce vyzývat k odstranění vad podání dle § 37 odst. 3 správního řádu, neboť nedostatek oznámení byl neodstranitelný. Nemusel ho ani seznamovat s podklady sdělení ve smyslu § 36 odst. 3 téhož zákona. Vycházel totiž z podkladů, které předložil sám žalobce, případně ze skutečností známých mu z úřední činnosti, s nimiž byl obeznámen i žalobce. Žalobce ani nekonkretizoval, s jakými podklady ho žalovaný opomenul seznámit. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [8] Namítl, že k zániku jeho pracovního poměru u společnosti Leninakan nedošlo dříve než v důsledku výpovědi ze dne 8. 11. 2023. Před tímto dnem neučinil žalobce žádný formální úkon směřující k ukončení pracovního poměru a k výpovědi nedošlo ani ze strany společnosti Leninakan. Stěžovatel nerozporuje, že u uvedené společnosti po roce 2021 fakticky nepracoval. Je však toho názoru, že k zániku pracovního poměru mohlo dojít jedině v souladu s § 51 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. K věci se dle stěžovatele vyjádřila v řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“), což žalovaný ve svém sdělení opomněl zohlednit. Komise v odvolacím řízení konstatovala, že se stěžovatel nedopustil výkonu nelegální práce u společnosti Aronie. Společnost Leninakan byla personálně provázána se společností Aronie. Pro tu žalobce žádnou práci nevykonával, byl u ní veden jako zaměstnanec pouze formálně. Veškerou práci vykonával pro společnost Leninakan. K formálnímu „převodu“ stěžovatele od společnosti Leninakan ke společnosti Aronie pro účely pojistného na sociální zabezpečení došlo na základě nezodpovědného jednání jeho zaměstnavatele, který tím sledoval úsporu nákladů či jiné výhody. Ustanovení § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců vyžaduje po cizinci předložení dokladu o ukončení pracovního poměru, který žalobce předložil. Čestné prohlášení ze dne 12. 4. 2022 podepsal proto, že byl svým bývalým zaměstnavatelem uveden v omyl. [9] Ze sdělení nelze určit, ke kterému datu mělo dojít k zániku pracovního poměru, což je důležité z hlediska plynutí doby dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí (sdělení) je tedy nepřezkoumatelné. Pokud by k zániku zaměstnanecké karty stěžovatele došlo již v roce 2022, měl žalovaný s ohledem na § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu zastavit řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, což neučinil. Žalovaný tak posuzuje totožnou otázku ve dvou různých řízeních odlišně. Konkrétní datum zániku pracovního poměru stěžovatele nedokázal určit ani krajský soud. [10] Stěžovatel připustil, že v žalobě sice nenamítl, že mu nebylo známo, z čeho žalovaný dovodil závěr o skončení pracovního poměru stěžovatele v roce 2022. Žalovaný však zdroj svých poznatků v napadeném rozhodnutí neuvedl, čímž zatížil svoje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, což stěžovatel v žalobě obecně nadnesl. [11] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Vysvětlil, proč je toho názoru, že stěžovatele nemusel vyzývat k odstranění vad oznámení podle § 45 odst. 2 správního řádu. Dále shrnul všechny podklady, z nichž dovodil svůj závěr, že k zániku pracovního poměru stěžovatele u společnosti Leninakan došlo již v roce 2022. Z podkladů nadto vyplývá, že stěžovatel nebyl u společnosti Leninakan fakticky zaměstnán již od 1. 3. 2020, od tohoto data vykonával nelegální práci pro společnost Aronie. Žalovaný v této souvislosti zmínil, že v odvolacím rozhodnutí vydaném v řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty Komise chybně uvedla, že se stěžovatel nelegální práce nedopustil. Stěžovatel přitom uzavřel pracovní smlouvu se společností Intergems již od 1. 4. 2022. Z dokladu o ubytování stěžovatele vyplývá, že změna jeho zaměstnání je patrná i ze změny ubytování (v dubnu 2022 změnil stěžovatel své bydliště z Pardubic do okolí Prahy). Žalovaný i nadále zastává názor, že výpověď z listopadu 2023 byla zdánlivým (simulovaným) právním jednáním, neboť v ní nebyla ze strany stěžovatele projev