21 As 115/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 115/2025- 33 - text  21 As 115/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Martiny Küchlerové v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Körnerova 219/2, Brno, zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, za účasti: I) Elektrárna Dukovany II, a.s., se sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, zastoupená Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, II) OIŽP  Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z.s., se sídlem Kubatova 1240/6, České Budějovice, III) Calla  Sdružení pro záchranu prostředí, z.s., se sídlem Fráni Šrámka 1168/35, České Budějovice, IV) ESHG s.r.o., se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, zastoupená advokátem Mgr. Marianem Pavlovem, se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2025, č. j. 39 A 6/2025222, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23262/2025 (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), ministr průmyslu a obchodu zamítl rozklady několika subjektů proti společnému územnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPO 76834/23/422 – SÚ, MIPOX0465LLL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Předmětem prvostupňového rozhodnutí je umístění staveb tvořících záměr nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany, stanovení ochranných pásem pro některé z těchto staveb a povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pro vybrané stavby. [2] Proti rozhodnutí o rozkladu podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 39 A 6/2025222, k námitkám osoby zúčastněné na řízení I) a žalovaného vyslovil svou místní nepříslušnost a dle § 7 odst. 6 věty první soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). [3] Žalobce místní příslušnost krajského soudu dovozoval z § 7 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech, ve kterých rozhodl nebo měl rozhodnout v prvním stupni Dopravní a energetický stavební úřad, je k řízení příslušný Krajský soud v Ostravě, přičemž o těchto žalobách vede řízení specializovaný senát. Podle krajského soudu je však pro určení místní příslušnosti rozhodná právě skutečnost, že oproti věci řešené v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2024, č. j. Nad 122/2024–103, ve věci Egeria z. s. (dále jen „usnesení ve věci Egeria“), na které odkazoval žalobce v nyní projednávané věci, krajský soud nebyl v době vydání prvostupňového rozhodnutí místně příslušným soudem ve věcech energetické infrastruktury. Jeho specializace do 31. 12. 2023 se totiž vztahovala jen na dopravní stavby. Místní příslušnost krajského soudu tak nebylo možné odůvodnit ani zněním zákona, ani požadavkem na zajištění kontinuity rozhodování jeho specializovaného senátu, jako tomu bylo v případě posuzovaném Nejvyšším správním soudem v usnesení ve věci Egeria. [4] Dodal, že ani po 1. 1. 2024 nepřešla působnost pro územní řízení pro vyhrazené stavby nebo stavby s nimi související (mezi něž patří i záměr nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany) na Dopravní a energetický stavební úřad, neboť nová územní řízení již nebylo možné zahájit (viz § 334a odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon; dále jen „stavební zákon z roku 2021“), a probíhající územní řízení zůstala v působnosti těch stavebních úřadů, které je vedly před nabytím účinnosti stavebního zákona z roku 2021 (viz § 330 odst. 3 věta druhá tohoto předpisu). [5] Krajský soud uzavřel, že pro určení místně příslušného krajského soudu je rozhodné sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§ 7 odst. 2 věty první s. ř. s.). Jelikož prvostupňové rozhodnutí vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které má sídlo v Praze 1, a území městské části Praha 1 patří dle bodu 1. Přílohy 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, jenž dle bodu 1. Přílohy 2 zákona o soudech a soudcích patří do obvodu městského soudu, je k projednání a rozhodnutí věci věcně i místně příslušný právě tento soud. [6] Proti usnesení krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel uvádí, že předmětem prvostupňového rozhodnutí je umístění nového jaderného zdroje a souvisejících staveb, jejichž povolování by mělo být maximálně urychleno, a tudíž by o žalobě měl rozhodnout specializovaný senát krajského soudu, neboť ten je povinen rozhodovat v kratších lhůtách. [8] Dále stěžovatel odkazuje na již zmiňované usnesení ve věci Egeria, v němž Nejvyšší správní soud rozhodoval o místní příslušnosti krajského soudu v řízení o žalobě, která se věcně týkala povolení stavby úseku dálnice. S ohledem na to, že počínaje 1. 1. 2024 by o takovém záměru ve správní řízení rozhodoval Dopravní a energetický stavební úřad, Nejvyšší správní soud v tomto usnesení v zájmu kontinuity vyslovil, že místně příslušným soudem je krajský soud. Podle stěžovatele má být toto pravidlo aplikováno také v nynější věci. [9] Nakonec stěžovatel odkazuje na usnesení městského soudu ze dne 16. 5. 2025, č. j. 9 A 34/2025317 (řízení o kasační stížnosti směřující proti tomuto usnesení je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 112/2025), o postoupení věci krajskému soudu (jednalo se o podobný případ jako nyní posuzovaná věc). Zásadním argumentem městského soudu bylo, že jaderný zdroj a související stavby jsou strategickou energetickou infrastrukturou dle § 1 odst. 4 písm. b) zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“), o které má od 1. 1. 2024 rozhodovat Dopravní a energetický stavební úřad, a tudíž je dána místní příslušnost krajského soudu. [10] Ve zbylé části kasační stížnosti stěžovatel shrnuje dosavadní průběh správního a soudního řízení, část své žalobní argumentace nebo cituje právní úpravu (zejména liniový zákon a s. ř. s.). [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti tvrdí, že místně příslušný je městský soud. Uvádí, že prvostupňové rozhodnutí vydal dne 30. 10. 2023, tedy před nabytím účinnosti stavebního zákona z roku 2021, který v § 33 vymezil kompetence nově vznikajícího Dopravního a energetického stavebního úřadu s účinností od 1. 1. 2024. S ohledem na to nelze na posuzovaný případ aplikovat § 7 odst. 4 s. ř. s., ale uplatní se obecné kompetenční pravidlo dle § 7 odst. 2 s. ř. s. [12] Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí stejné důvody jako žalovaný (viz předcházející odstavec tohoto rozsudku), které svědčí pro místní příslušnost městského soudu. K tomu navíc dodává, že v usnesení ve věci Egeria Nejvyšší správní soud rozhodl o místní příslušnosti specializovaného senátu krajského soudu kvůli zachování kontinuity posuzování případů týkajících se staveb dopravní infastruktury. O takový případ v nyní posuzované věci nejde. Nakonec navrhuje, aby Nejvyšší správní soud projednal nynější věc společně se souvisejícími případy sp. zn. 21 As 114/2025 a sp. zn. 5 As 112/2025 (v nichž jde o posouzení téže právní otázky), a vzal v potaz také řízení vedené pod sp. zn. Nad 89/2025 (ve kterém městský soud vyslovil nesouhlas s postoupením věci krajským soudem). [13] Zbylé osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily. [14] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.) a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanovíli tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Máli tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. [17] Podle § 7 odst. 4 s.