21 As 136/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 136/2025- 36 - text  21 As 136/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: Superboard s.r.o., se sídlem Perucká 2525/21b, Praha 2, zastoupená JUDr. Bc. Martinou Pixovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2025, č. j. 3 A 25/202537, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v nečinnosti žalovaného při rozhodování o její námitce podjatosti všech úředních osob Úřadu městské části Praha 11 a Magistrátu hlavního města Prahy. Uvedenou námitku žalobkyně vznesla v rámci řízení o odstranění stavby, vedeném Úřadem městské části Praha 11 (dále jen „správní orgán I. stupně“) pod sp. zn. OV/23/059134/Fra, které se týkalo odstranění stavby reklamy na komínu v ulici Jarníkova 1903/35, jejímž vlastníkem je žalobkyně. [2] Městský soud usnesením ze dne 13. 6. 2025, č. j. 3 A 25/202537, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [3] Uvedl, že nezákonný zásah podle žalobkyně trvá, jelikož o její námitce podjatosti žalovaný ani po deseti měsících nerozhodl usnesením podle § 14 odst. 3 správního řádu (pouze žalobkyni zaslal sdělení ze dne 22. 7. 2024, ve kterém uvedl, proč její námitce nevyhověl) a žalobkyně se domáhala, aby soud žalovanému přikázal o námitce rozhodnout usnesením. Podle městského soudu se tedy jednalo o „zápůrčí“ žalobu, která je dle § 85 s. ř. s. nepřípustná, jestliže se lze ochrany nebo nápravy domáhat jinými prostředky. [4] Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 As 244/2015 – 47, ve kterém kasační soud připustil možnost obrany proti nečinnosti odvolacího orgánu při rozhodování o odvolání proti usnesení o námitce podjatosti prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, městský soud neshledal přiléhavým. Uvedl, že se v tehdejší věci jednalo o specifickou skutkovou situaci, kdy prvostupňový orgán rozhodl o vyloučení všech svých úředních osob a následná nečinnost odvolacího orgánu pak bránila vydání rozhodnutí ve věci samé. [5] Taková situace dle městského soudu v projednávané věci nenastala, jelikož tvrzená nečinnost žalovaného ohledně námitky podjatosti řízení o odstranění stavby neblokuje, neboť správní orgány podjatost úředních osob neshledaly. Prostor pro posouzení zákonnosti jednotlivých procesních kroků správních orgánů bude v případném řízení o žalobě proti konečnému meritornímu rozhodnutí, a to i v případě potenciální systémové podjatosti úředníků a ředitele magistrátu. [6] Podle městského soudu se na projednávanou věc naopak uplatní závěry Nejvyššího správního soudu shrnuté v rozsudku ze dne 31. 3. 2023, č. j. 3 As 347/202166, ve kterém kasační soud uvedl, že správní soud není supervizorem procesního postupu správních orgánů, a nepřezkoumává tedy samostatně zákonnost jednotlivých procesních kroků včetně případné nečinnosti správního orgánu, lzeli tento přezkum provést v rámci jiného soudního řízení. [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá usnesení městského soudu kasační stížností formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. [8] Stěžovatelka má za to, že městský soud pochybil, pokud se předmětem podané žaloby nezabýval a ukončil řízení bez meritorního rozhodnutí, jelikož pro odmítnutí žaloby dle jejího názoru nebyl zákonný podklad. [9] Tvrdí, že o námitce systémové podjatosti je nutné rozhodnout usnesením a neformální vyřízení námitky pouhým sdělením odporuje zásadě legality podle § 2 odst. 1 správního řádu. [10] Podle stěžovatelky je nepřípustné, aby neexistovala obrana před zjevnými excesy správních orgánů, zejména pokud jsou v řízení porušována ustanovení správního řádu. [11] Dále stěžovatelka uvádí, že se nemohla bránit jiným typem žaloby než žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. V úvahu by přicházela pouze žaloba na ochranu proti nečinnosti, přičemž stěžovatelka žádala městský soud, aby ji v případě odlišné právní kvalifikace poučil a vyzval k přizpůsobení obsahu žaloby. To však městský soud neučinil a namísto toho žalobu odmítl. Stěžovatelka rovněž nevolila žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, jelikož hledá soudní ochranu za situace, kdy jí z důvodu podjatosti rozhodujícího správního orgánu hrozí takové omezení jejího práva, které jí znemožní „efektivní účast ve správním řízení“. [12] Tvrzením městského soudu, že proti nezákonnému zásahu správního orgánu se má stěžovatelka bránit až v rámci žaloby proti rozhodnutí ve věci samé, dochází podle stěžovatelky k odepření spravedlnosti a porušení „procesní ekonomie řízení“. Námitku podjatosti je nutné vypořádat před tím, než by podjatý správní orgán začal rozhodovat, a správní řád nestanoví, že by měla být posuzována až při rozhodování o věci samé. [13] Stěžovatelka má dále za to, že rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 347/2021 – 66, ze kterého městský soud vycházel, se na projednávanou věc neuplatní. V tehdejší věci šlo o určení, zda opožděné vydání usnesení o námitce podjatosti ze strany správního orgánu představuje nezákonný zásah. V nynější věci se stěžovatelka naopak domáhá určení toho, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, jelikož o námitce podjatosti nerozhodl usnesením, ale pouze stěžovatelce zaslal sdělení, ve kterém ji informoval o tom, proč její námitce nevyhověl. Dle stěžovatelky se na projednávanou věc naopak uplatní závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 244/2015 – 47. [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje s usnesením městského soudu, a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [15] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] Při odmítnutí žaloby přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštního ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesní právní otázky soudem nebo také v jeho nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015 – 128). [18] Z ustanovení § 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s., a ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 – 70) vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti proto do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale logicky i obsah rozsudku soudu. Je proto odpovědností stěžovatelky, aby v kasační stížnosti specifikovala skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí městského soudu. Jinak řečeno, pokud stěžovatelka formulovala kasační námitky velmi obecně, obdrží na ně od soudu pouze stručnou a obecnou odpověď. [19] Nejvyšší správní soud se v rámci přezkumu kasačních námitek nejprve zaměří na namítanou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Platí totiž, že pokud by bylo napadené usnesení nepřezkoumatelné, zpravidla již není prostor k úvahám o námitkách věcného charakteru a je nezbytné napadené usnesení bez dalšího zrušit. [20] Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tedy zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích