21 As 17/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 17/2025- 75 - text  21 As 17/2025 - 79 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: JUDr. J. G., proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Lidické náměstí 899/9, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 15 Ad 3/2023133, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 5. 1. 2023, č. j. KRPU24293589/ČJ20170400KRAP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci přiznal nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů – dále jen „zákon o služebním poměru“ (výrok I); stanovil pravděpodobný hrubý měsíční služební příjem pro stanovení výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle § 103 odst. 2 zákona o služebním poměru ve výši 37 199 Kč (výrok II); přiznal žalobci náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 9. 1. 2013 do 31. 10. 2022 v hrubém ve výši 2 427 778 Kč (výrok III); nepřiznal žalobci nárok na úroky z prodlení z náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě uplatněný dne 22. 4. 2022 (výrok IV); nepřiznal žalobci nárok na navýšení náhrad za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě o inflaci (výrok V); rozhodl o tom, že náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 1. 11. 2022 do konce kalendářního měsíce, ve kterém nabyl výrok II tohoto rozhodnutí právní moci, bude žalobci vyplacena do 15. kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok VI) a stanovil, že náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě za období od 1. kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nabyl výrok II tohoto rozhodnutí právní moci, do doby stanovené v § 103 odst. 10 zákona o služebním poměru, ve výši podle § 103 téhož zákona, bude žalobci vyplácena vždy k 15. kalendářnímu dni měsíce následujícího po měsíci, za který tato náhrada náleží (výrok VII). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 4. 2023, č. j. KRPU280036/ČJ20230400KRPK, zrušil výrok III prvostupňového rozhodnutí a vrátil v tomto rozsahu věc správnímu orgánu I. stupně k novému projednání (výrok I) a ve zbytku odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (výrok II). [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 15 Ad 3/2023133, řízení částečně zastavil (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). [4] Krajský soud uvedl, že žalobce podáním ze dne 18. 11. 2024 omezil petit žaloby tak, že nadále požadoval, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného jen ve výrocích, kterými byly potvrzeny výroky II a IV prvostupňového rozhodnutí. Proto krajský soud výrokem I napadeného rozsudku řízení částečně zastavil. [5] Rozhodnutí žalovaného krajský soud neshledal nepřezkoumatelným; žalovaný srozumitelně popsal, z jakých skutkových a právních okolností vycházel, jakými úvahami byl veden a proč neakceptoval odvolací námitky. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného je rovněž v souladu s jeho výrokem a ani jednotlivé části rozhodnutí nejsou vnitřně rozporné. K žalobcem výslovně zmíněným odvolacím námitkám, které dle jeho tvrzení žalovaný nevypořádal, krajský soud citoval příslušné části odůvodnění rozhodnutí žalovaného, v nichž se žalovaný těmito námitkami zabýval. [6] Dle krajského soudu je nesporné, že žalobce dne 23. 12. 2010 utrpěl služební úraz (pohmoždění bederní páteře), že byl dne 4. 7. 2012 propuštěn ze služebního poměru dle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru a že má nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu dle § 103 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobce však nesouhlasil se stanovením výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody, zejména pak s obdobím, za které měl být jeho průměrný výdělek zjišťován. [7] Krajský soud konstatoval, že ke vzniku škody podle § 103 odst. 2 zákona o služebním poměru došlo dne následujícího po dni skončení služebního poměru, tedy dne 5. 7. 2012. Rozhodným obdobím pro výpočet náhrady za ztrátu na služebním příjmu tak bylo 2. čtvrtletí roku 2012. Jelikož žalobce v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, bylo třeba zjistit pravděpodobný výdělek, který je zjišťován z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl. Přitom se přihlíží zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty [§ 353 odst. 1 a § 355 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“)]. Krajský soud dodal, že podle § 271m odst. 1 zákoníku práce může být rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, pokud by to bylo pro zaměstnance výhodnější. [8] Správní orgány v nynější věci zjišťovaly pravděpodobný služební příjem žalobce kombinací dvou metod. Zjistily obvyklou výši služebního příjmu žalobce a jeho jednotlivých složek a výši služebního příjmu příslušníků vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, a to pro obě období, která přicházela v úvahu jako období rozhodná. Správní orgány zdůraznily, že výší pravděpodobného příjmu nemá být příslušník poškozen ani zvýhodněn. Takový postup byl dle krajského soudu v souladu se zákonnou úpravou a jím citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu. [9] Krajský soud se dále vypořádal s žalobní argumentací, dle které měly správní orgány vycházet z příjmů žalobce za 3. čtvrtletí roku 2010, tedy z příjmů, kterých dosahoval před počátkem neschopnosti ke službě. V rozsudku ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 58/2005, na nějž žalobce odkazoval, Nejvyšší soud uvedl, že jedním z korektivů při zjišťování pravděpodobného výdělku mohou být i výdělky, kterých zaměstnanec dosahoval i v relativně vzdálenějším časovém období, jako kupříkladu v době před delší pracovní neschopností. Nejedná se však o jediné či hlavní kritérium. Žalobce přitom dle krajského soudu přehlédl, že pravděpodobný výdělek má vycházet ze mzdy nebo platu, kterého by žalobce v rozhodném období zřejmě dosáhl. V porovnání s rokem 2010 od roku 2011 klesly platové tarify příslušníků bezpečnostních sborů o 10 % (jak krajský soud podrobně zrekapituloval), a proto hrubý plat žalobce za 3. čtvrtletí roku 2010 nemohl představovat plat, kterého by žalobce zřejmě dosáhl v 2. čtvrtletí roku 2012. Krajský soud tak uzavřel, že správní orgány nemohly vycházet z příjmů, kterých žalobce dosahoval ve 3. čtvrtletí roku 2010. [10] Žalobce konkrétními námitkami nezpochybnil způsob výpočtu výše průměrného výdělku, tudíž krajský soud odkázal na příslušnou část rozhodnutí žalovaného, v němž je výpočet srozumitelně a logicky vysvětlen, a z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá, proč nebyly zohledněny některé odměny jiných příslušníků. Žalovaný též vysvětlil, proč byl pro žalobce výhodnějším rozhodným obdobím kalendářní rok 2011. [11] Dále krajský soud konstatoval, že žalobce byl v průběhu správního řízení v souladu s § 174 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru vyzván k uplatnění svých práv, nad rámec zákonných povinností byl emailem průběžně informován o nových podkladech pro rozhodnutí a tyto podklady správní orgány žalobci rovněž zasílaly. Žalobce tak obdržel všechny podklady pro výpočet pravděpodobného služebního příjmu, včetně rozhodnutí o pracovních odměnách dalších pěti vrchních komisařů školního policejního střediska, kteří měli shodnou pracovní náplň jako žalobce. Krajský soud dodal, že žalobce mohl přijet do sídla žalovaného seznámit se se všemi podklady rozhodnutí a nahlédnout do správního spisu, a pokud tak neučinil, „jde tato jeho pasivita zcela za ním“. [12] K žalobcem předloženému znaleckému posudku Ing. Černého ze dne 20. 5. 2023, č. 14/23 (dále jen „znalecký posudek Ing. Černého“), krajský soud konstatoval, že určení rozhodného období pro náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě je právním závěrem, který znalci nepřísluší činit. Výpočty ve znaleckém posudku pak vycházejí z toho, že rozhodným obdobím bylo 3. čtvrtletí roku 2010, ačkoli krajský soud aproboval závěr správních orgánů, že rozhodným obdobím byl kalendářní rok 2011, a proto jsou závěry znalce nesprávné a nepoužitelné. [13] Proti rozsudk