22 Afs 106/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Afs 106/2025- 37 - text  22 Afs 106/2025-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: Výkrm Tagrea, s. r. o., se sídlem Karlov 196, Kutná Hora, zast. JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. MZE-55265/2024-14112/11150, čj. MZE-64883/2024-11155, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025, čj. 11 A 115/2024-66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 5 070 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Sylvie Sobolové, Ph.D., advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 28. 11. 2023 podala žalobkyně u žalovaného návrh na zahájení sporného řízení podle § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), v návaznosti na dohodu (smlouvu) o dotaci ze dne 28. 8. 2018 uzavřenou mezi žalobkyní a Státním zemědělským intervenční fondem (v tomto řízení vystupující jako osoba zúčastněná na řízení, dále též „SZIF“) v rámci Programu rozvoje venkova ČR, reg. č. 17/005/0411e/231/003992. Žalobkyně se domáhala toho, aby žalovaný uložil SZIF povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 995 537 Kč (plná výše požadované dotace) spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 5. 2023 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení (dále též „návrh ze dne 28. 11. 2023“). [2] Žalovaný usnesením ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. MZE-6788812023, čj. MZE-51020/2024-14112 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) řízení o návrhu ze dne 28. 11. 2023 dle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu zastavil. Shledal totiž, že tento návrh je již v pořadí druhým návrhem žalobkyně v téže věci. Návrhem ze dne 18. 3. 2021 (dále též „návrh ze dne 18. 3. 2021“) se totiž žalobkyně domáhala toho, aby žalovaný uložil SZIF povinnost rozhodnout ve věci její žádosti o vyplacení dotačních prostředků, resp. aby tuto žádost schválil. Není tedy pochyb, že oba návrhy sledují týž cíl, tj. vyplacení finančních prostředků z příslušného dotačního titulu. Proto nebylo lze vést řízení o návrhu ze dne 28. 11. 2023 a bylo třeba řízení pro překážku litispendence zastavit. [3] Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí rozkladem (v souladu s poučením uvedeným v tomto rozhodnutí), který zamítl ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 3. 10. 2024, čj. MZE-64883/2024-11155 (dále též „rozhodnutí o rozkladu“). [4] Rozhodnutí o rozkladu napadla žalobkyně žalobou, které městský soud v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl. Městský soud předně konstatoval, že smlouva o poskytnutí dotace je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu § 159 odst. 1 správního řádu, nikoli smlouvou soukromoprávní. Proti rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy nelze s ohledem na § 169 odst. 2 správního řádu podat odvolání ani rozklad. V úvahu připadá pouze žaloba ve správním soudnictví podle § 65 s. ř. s. Ministr zemědělství tedy věcně rozhodoval o rozkladu, který nebyl podle § 169 odst. 2 správního řádu přípustný, což má za následek nutnost zrušení jeho rozhodnutí. Návazně přezkoumal žalobu jako žalobu podanou přímo proti prvostupňovému rozhodnutí (rozhodnutí o zastavení řízení pro překážku litispendence), protože každý jiný procesní postup by vedl k újmě na právu žalobkyně na soudní přezkum. Městský soud shledal zastavení řízení nezákonným. V tomto ohledu vyšel z obsahu obou návrhů a dovodil, že návrh žalobkyně na zahájení sporného řízení ze dne 18. 3. 2021 se oproti návrhu ze dne 28. 11. 2023 nezakládal na identických skutkových okolnostech a žalobkyně se ani nedomáhala téhož výsledku. Podmínky pro zastavení řízení o návrhu ze dne 28. 11. 2023 z důvodu překážky litispendence tak splněny nebyly. Z uvedených důvodů zrušil jak rozhodnutí o rozkladu, tak i prvostupňové rozhodnutí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Z hlediska věcného identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek, které pro přehlednost uspořádal takto. V prvním okruhu námitek stěžovatel dovozoval nesprávnou interpretaci § 169 odst. 2 správního řádu. Je názoru, že v případě procesního rozhodnutí, jímž je i zastavení řízení pro překážku litispendence, není na místě aplikovat § 169 odst. 2 správního řádu, nýbrž § 76 a násl. správního řádu. Žalovaný tedy nepochybil, pokud posoudil důvodnost podaného rozkladu. Ve druhém okruhu námitek stěžovatel vytýkal městskému soudu, že dovodil nemožnost zastavení řízení. Podle jeho názoru byly v daném případě naplněny všechny podmínky pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu. Oba návrhy na zahájení sporného řízení (ze dne 18. 3. 2021 a ze dne 28. 11. 2023) totiž ve skutečnosti směřovaly ke stejnému cíli, tj. k vyplacení finančních prostředků žalobkyni. Překážka litispendence proto byla dána. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Žalobkyně podala vyjádření ke kasační stížnosti, v němž shrnula a rozvedla argumentaci obsaženou v žalobě a v rozsudku městského soudu, se kterým se plně ztotožnila. Akcentovala rozdíly v předmětných návrzích. Prvním návrhem (ze dne 18. 3. 2021) se žalobkyně domáhala toho, aby stěžovatel uložil SZIF povinnost rozhodnout o žádosti o platbu, tj. aby SZIF „přestal setrvávat v nečinnosti a aktivně ve věci konal.“ Druhým návrhem (ze dne 28. 11. 2023) se žalobkyně domáhala, aby stěžovatel uložil SZIF povinnost uhrazení dluhu oproti pohledávce, jež žalobkyni prokazatelně vznikla v souvislosti se změnou skutkových okolností, na něž žalobkyně ve vyjádření rovněž upozornila. Každý z návrhů tedy směřoval k jinému cíli. Druhý návrh nadto vycházel ze změněných skutkových okolností, neboť byl podán až poté, co byla žalobkyni oznámením ze dne 10. 5. 2023 formálně schválena dotace, avšak ve výši 0 Kč (dále též „oznámení ze dne 10. 5. 2023“). Na základě uvedených odlišností proto nemělo být řízení o druhém návrhu zastaveno pro litispendenci, jak správně dovodil městský soud. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Současně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Z vyžádaných spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobkyně podala dne 28. 10. 2017 u SZIF žádost o dotaci na projekt „Modernizace farem pro drůbež“. Dne 28. 8. 2018 byla mezi SZIF a žalobkyní uzavřena Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR. Dle dohody měla celková výše přiznané dotace činit 1 995 537 Kč. Žalobkyně následně předložila SZIF dne 14. 2. 2020 žádost o platbu, kterou požadoval proplacení dotace ve výši 1 995 537 Kč. V důsledku auditního šetření Evropské komise týkajícího se Programu rozvoje venkova ČR na období 2014 – 2020 (EZFRV) SZIF administraci žádosti o platbu přerušil, a to do doby skončení auditu. [10] Dne 18. 3. 2021 podala žalobkyně u stěžovatele návrh na zahájení sporného řízení z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 141 správního řádu, jímž se domáhala, aby stěžovatel uložil SZIF povinnost rozhodnout o žádosti o platbu ze dne 14. 2. 2020, resp. tuto žádost o platbu schválit. Stěžovatel přípisem ze dne 6. 4. 2021 oznámil účastníkům řízení zahájení sporného řízení. Dne 10. 5. 2023 SZIF žalobkyni oznámil schválení dotace na předmětný projekt. Částku dotace však snížil na 0 Kč. Uvedený postup stěžovatel odůvodnil zejména s poukazem na závěry formálního sdělení ze dne 23. 2. 2021, čj. UMB/2019/003/CZ/RCOL. Podle stěžovatele by poskytnutím dotace došlo (v důsledku existence střetu zájmů) k poskytnutí dotace v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy; rovněž by tímto postupem došlo k porušení kapitoly 4 písm. j) obecné části A Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty PRV pro 5. kolo příjmu žádostí, vydaná Ministerstvem zemědělství dne 11. 09. 2017, jež stanoví: „projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání Žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel; C,“. Finanční prostředky poskytnuté žalob