22 As 128/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 128/2025- 68 - text  22 As 128/2025 - 72 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobkyně: Solar CELI s.r.o., se sídlem Tyršova 6, Praha 2, zastoupená PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem, advokátem se sídlem Školní 1374, Tachov, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 5. 3. 2024, čj. 0611317/2023ERU, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2025, čj. 30 A 35/2024369, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou obnovy řízení o udělení licence na výrobu elektřiny podle § 100 odst. 4 správního řádu z důvodu, že toto rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. Mezi stranami je především sporné, zda lze rozhodnout o obnově řízení z moci úřední také v případě, kdy za trestné činy byly odsouzeny pouze osoby odlišné od držitele licence (konkrétně zástupce spolupracujícího subjektu a revizní technik). [2] Žalobkyně získala v roce 2011 licenci na výrobu elektřiny pro svou provozovnu umístěnou v České Lípě a využívající energii ze slunečního záření. Žalovaný Energetický regulační úřad se v roce 2023 dozvěděl, že na základě trestních rozsudků byly za zločin podvodu odsouzeny dvě osoby – revizní technik, který vypracoval revizní zprávy pro danou provozovnu, a manažer společnosti, která fotovoltaickou elektrárnu zhotovila, jenž tyto revizní zprávy předložil žalovanému, vyhotovil předávací protokoly k tomuto dílu a prohlášení o jeho dokončení. Proto žalovaný rozhodl dne 18. 5. 2023, že řízení o udělení licence obnoví, neboť rozhodnutí v tomto řízení bylo dosaženo trestným činem. Tak učinil přesto, že jednatel žalobkyně byl trestním soudem zproštěn obžaloby. [3] Rada Energetického regulačního úřadu zamítla rozklad žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí o obnově řízení potvrdila. [4] Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného není nicotné ani nepřezkoumatelné. V rovině věcné krajský soud zdůraznil, že obnova řízení podle § 100 odst. 4 správního řádu nevyžaduje, aby trestný čin spáchal účastník řízení. V projednávané věci přitom byly podmínky pro obnovu řízení splněné. Postačí, že osoby, které byly odsouzeny za trestné činy, podvrhly dokumenty, z nichž vycházel žalovaný při vydání licence. Žádné novější dokumenty nebyly podkladem pro vydání rozhodnutí. Není významné, že nebyl odsouzen jednatel žalobkyně; trestní soudy jednoznačně potvrdily, že oba odsouzení byli vedeni záměrem umožnit žalobkyni neoprávněné získání licence k výrobě elektřiny v České Lípě. Bez jimi vypracovaných dokumentů by žalobkyně nemohla licenci získat. Že žalovaný provedl ve věci místní šetření neznamená, že by tím přebral odpovědnost za správnost podkladů předložených žalobkyní. Tu nadále nesl autor, revizní technik, tedy smluvní partner žalobkyně, kterého si sama zvolila. [5] Krajský soud nepřisvědčil ani zbylým žalobním bodům. Žalobkyni nemohla svědčit dobrá víra ve správnost vydané licence, jelikož nepravdivost předložených podkladů mohl žalovaný jen těžko rozpoznat. Žalobkyně navíc předložila podvržené podklady jak prostřednictvím jí zvoleného zástupce, tak i sama, a proto lze usuzovat na její nedbalost. Pochybení krajský soud neshledal ani v postupu žalovaného, jímž odmítl vyloučit odkladný účinek rozhodnutí o obnově řízení. Konečně námitky stěžovatelky týkající se stavu správního spisu (a jeho úplnosti) uplatnila stěžovatelka až po lhůtě pro podání žaloby. Přesto však nad rámec nutného odůvodnění krajský soud uvedl, že žalobkyní poukazované nesoulady současného spisu s původní verzí spisu z roku 2011 představují drobná pochybení, která by neměla vliv na zákonnost rozhodnutí o obnově řízení. [6] Důkazní návrhy žalobkyně (revizní zprávy z roku 2011 a výslechy člena rozkladové komise žalované, tehdejšího a současného jednatele žalobkyně a odborného zástupce žalobkyně pro výrobu elektrické energie) zamítl krajský soud pro nadbytečnost. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného II. A. Důvody kasační stížnosti a jejího doplnění [7] Žalobkyně (stěžovatelka) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. V ní a v jejím doplnění uvádí celou řadu kasačních námitek. Nejvyšší správní soud proto na tomto místě pro přehlednost shrnuje věcné okruhy, kterých se tyto námitky týkají. Konkrétní argumentace stěžovatelky bude přiblížena v rámci vypořádání jednotlivých přípustných kasačních námitek. [8] Kasační námitky stěžovatelky se týkají následujících otázek: - nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu (rozsudek je nesrozumitelný a nezohledňuje všechny podstatné okolnosti věci; krajský soud se opomenul zabývat přezkoumatelností správního rozhodnutí); - nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o návrzích stěžovatelky na přiznání odkladného účinku žaloby; - nepřezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí; - nicotnosti napadeného správního rozhodnutí; - zmatečnosti z důvodu chybějících podmínek řízení; - neprovedení stěžovatelkou navržených důkazů v řízení před krajským soudem pro nadbytečnost a opomenutí navržené revizní zprávy z roku 2010; - vad řízení před krajským soudem (krajský soud vycházel ze zjevně neúplného správního spisu, v němž chybí podstatné části; rovněž nerozhodl o návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření); - nesprávného posouzení splnění podmínek pro obnovu řízení podle § 100 odst. 4 správního řádu, jelikož trestného činu se nedopustila žalobkyně ani člen jejího statutárního orgánu; krajský soud rovněž ignoroval skutečnost, že o obnově řízení bylo na straně žalované rozhodováno několikrát se zcela odlišným výsledkem, a extenzivně rozšířil její odpovědnost; - dobré víry stěžovatelky; - porušení vlastnického práva stěžovatelky (z důvodu, že soud nevydal předběžné opatření). II. B. Vyjádření žalovaného [9] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Odkázal na vyjádření k žalobě a odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnil. Upozornil, že některé námitky dostatečně nereagují na závěry krajského soudu, a proto jsou nepřípustné. V rovině věcné poté zdůraznil, že osoba pachatele trestného činu není z hlediska § 100 odst. 4 správního řádu podstatná. Klíčové je, že trestními rozsudky byla zjištěna nepravdivost revizních zpráv, které byly podkladem rozhodnutí, včetně revizní zprávy ze dne 30. 12. 2010, kterou stěžovatelka předložila až po místním šetření téhož dne. Žalovanému přitom nelze vytýkat, že nepravdivost předložené revizní zprávy nerozeznal; odpovědnost za pravdivost a úplnost podkladů nese výlučně žadatel o licenci. Ve věci nedošlo ani k vedení více řízení, jak stěžovatelka namítá. Stejně tak žalovaný upozornil, že v projednávané věci je přezkoumáváno pouze rozhodnutí o obnově řízení; stěžovatelka tak může splnění podmínek pro udělení licence prokázat v obnoveném řízení. Výhrady ke stavu správního spisu uvedla stěžovatelka opožděně již v řízení před krajským soudem. Krajský soud podle žalovaného nepochybil ani tím, že odmítl provést stěžovatelkou navržené důkazy. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem III. A. (Ne)přípustnost kasačních námitek [10] Nejvyšší správní soud přisvědčil žalovanému, že některé námitky stěžovatelky dostatečně nereagují na odůvodnění krajského soudu, jímž již obsahově stejnou argumentaci vyvrátil. [11] Z judikatury správních soudů přitom plyne, že stěžovatel zásadně musí reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl již v žalobě, aniž jakkoliv reflektuje argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal vlastní svébytnou argumentací a jejich zopakování nemůže obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS z 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS, z 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/200943, nebo ze 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/201536). Za této situace, tj. bez bližší kasační argumentace, není úkolem Nejvyššího správního soudu za stěžovatele domýšlet, proč má za to, že jsou závěry krajského soudu chybné. Takové kasační námitky proto nelze projednat, neboť nesměřují proti rozhodovacím důvodům krajského soudu. Jsou tak nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírají o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nejedná se totiž pouze o setrvání na jiném názoru, ale o nereagování na námitku vypořádanou krajským soudem, proti které původní argumentace stěžovatele nemůže obstát. [12] Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud jako nepřípustnou vyhodnotil kasační námitku, že stěžovatelce s