3 Afs 12/2025 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 12/2025- 25 - text  3 Afs 12/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: M. J., správkyně pozůstalosti R. J., zemřelého dne X, zastoupené advokátkou Mgr. Janou Juřičkovou, se sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 1. 2025, č. j. 65 Af 24/2024  18, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 1. 2025, č. j. 65 Af 24/2024  18, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] M. J. (dále jen „stěžovatelka“), správkyně pozůstalosti zemřelého R. J. (dále též „zůstavitel“), napadla kasační stížností usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též „krajský soud“) specifikované v záhlaví. Uvedeným usnesením krajský soud odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024 ve věci daňové povinnosti zůstavitele. [2] Krajský soud konstatoval neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, konkrétně absenci způsobilosti zůstavitele být účastníkem řízení podle § 33 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Zůstavitel totiž zemřel již dne X, tedy před podáním žaloby. Krajský soud se zabýval i tím, zda způsobilost být účastníkem řízení není zůstaviteli přiznána zákonem, konkrétně § 239a odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, podle něhož [p]ro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Došel k závěru, že nikoliv. Podle krajského soudu dané ustanovení nelze extenzivně vykládat tak, že by zakládalo zůstaviteli (zemřelému daňovému subjektu) právní osobnost i pro účely řízení před správními soudy. To vyplývá z jeho jazykového znění, systematického zařazení v daňovém řádu, účelu i z důvodové zprávy. Pro úplnost krajský soud dodal, že v posuzované věci byl jako žalobce jednoznačně označen právě zesnulý R. J. Nejednalo se tak o vadu v označení účastníka, k jejímuž odstranění by byl povinen krajský soud žalobce vyzvat. Krajský soud proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. II. [3] Stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že v žalobě byl jako žalobce jednoznačně označen právě zemřelý R. J., a proto nebyl povinen vyzvat žalobce k odstranění vady v označení účastníka. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 207/2021, namítá, že krajský soud měl žalobu posoudit komplexně. Namísto toho se soustředil pouze na její první stránku, kde byl skutečně jako žalobce uveden zesnulý R. J. Šlo však o prostou chybu v psaní, která vznikla překopírováním „hlavičky“ z korespondence s finančními orgány, které vedly řízení se zesnulým, „jako by žil“. Krajský soud měl vycházet z celého učiněného podání, jehož nedílnou součástí byla plná moc, kterou stěžovatelka udělila zmocněnci BD Consult, s. r. o., k tomu, aby vystupovat a činil úkony jejím jménem, jakožto osoby, která je dědičkou po zesnulém R. J. a zároveň správkyní pozůstalosti. Reálným žalobcem je tedy stěžovatelka. Pokud krajský soud obdržel v rámci jednoho podání dva dokumenty, z nichž na jednom (žaloba) byl omylem uveden zesnulý R. J. a na druhém (plná moc) stěžovatelka, měl buď posoudit žalobu na základě přiložené plné moci, nebo ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s. zaslat výzvu k odstranění vad podání za účelem upřesnění, kdo a čím jménem žalobu vlastně podává. Právě udělením plné moci stěžovatelkou se nynější věc liší od věci sp. zn. 30 Cdo 207/2021, kde zástupce dovozoval legitimitu svého jednání z plné moci udělené zesnulým, a absentovala tak vůle dědiců, aby advokát jednal jejich jménem. V aktuální věci nevyplývá projev vůle a zmocnění podat žalobu z plné moci vystavené zesnulým, ale právě již z vůle a plné moci vystavené správkyní pozůstalosti (stěžovatelkou). V závěru stěžovatelka upozorňuje na to, že žaloba byla podána dne 21. 12. 2024 a krajský soud ji odmítl jeden den po uplynutí lhůty pro její podání. Tím stěžovatelce zabránil podat eventuálně novou žalobu. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. III. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s argumentací stěžovatelky nesouhlasí. V posuzované věci byl jako žalobce jednoznačně označen zesnulý R. J., včetně jeho posledního bydliště, rodného čísla a DIČ. Ani obsah žaloby nenasvědčoval, že by tomu mělo být jinak. Nemohlo se tedy jednat o chybu v psaní nebo pouhou vadu v označení účastníka. Je zcela irelevantní, že k nesprávnému označení žalobce došlo překopírováním „hlavičky“ z korespondence s finančními orgány. Není důležité, proč a jakým způsobem došlo k tomu, že jako žalobce byl na žalobě bez dalšího uveden zesnulý R. J. Právní osobnost zůstavitele zanikla jeho úmrtím dne X, a proto v době podání žaloby (21. 12. 2024) neměl způsobilost být účastníkem řízení podle § 33 odst. 2 s. ř. s. Jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který vede k odmítnutí žaloby. Ani doložená plná moc nemůže zvrátit skutečnost, že za žalobce byl označen někdo, kdo již nemá způsobilost být účastníkem řízení. Neníli sporu o tom, čeho se žaloba týká, kdo ji podává, proti komu směřuje a co navrhuje, nebylo třeba tyto informace upřesnit postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Žalovaný uzavírá, že krajský soud nemohl rozhodnout jinak než žalobu odmítnout. S ohledem na to navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnosti v mezích jejich rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Lze předeslat, že ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s., při odmítnutí žaloby přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle písm. e), jako zvláštní ustanovení ve vztahu k důvodu uvedenému pod písm. a) daného odstavce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004  98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesní právní otázky soudem, nebo také v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015  128). [7] Kasační stížnost je důvodná. [8] Podle § 37 odst. 3 věty první s. ř. s. platí, že [z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Podle odst. 5 věty první [p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. [9] Podle § 239 daňového řádu [p]řechodem daňové povinnosti se pro účely tohoto zákona rozumí přechod práv a povinností daňového subjektu. Podle § 239a odst. 1 daňového řádu [p]ro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle § 239b odst. 1 daňového řádu [o]soba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti (zdůrazněno soudem). Podle § 20 odst. 3 daňového řádu [o]soby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, zejména osoba spravující pozůstalost, svěřenský správce a insolvenční správce, mají stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. [10] Z citované právní úpravy přechodu daňové povinnosti plyne, že v případě smrti daňového subjektu je do jeho role povolána osoba spravující pozůstalost, která tímto vstupuje do jeho daňových řízení se všemi právy a povinnostmi ve vztahu ke správcům daně tak, jak je měl zůstavitel za svého života. V těchto řízeních pak tato osoba činí vlastním jménem na účet pozůstalosti úkony související s daňovou povinností zůstavitele. Platí přitom, že práva a povinnosti se do skončení pozůstalostního řízení přičítají zemřelému daňovému subjektu, neboť se na něj v této době pro účely správy hledí, jako by žil. [11] Pokud jde o procesní subjektivitu fyzické osoby být účastníkem soudního řízení správního, tak ta se ve smyslu § 33 odst. 2 věty před středníkem s. ř. s. odvíjí od obecné způsobilosti mít práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a k jejímu zániku dochází smrtí (§ 23 občanského zákoníku). Nezpůsobilost být účastníkem řízení je nedostatkem podmínky řízení, který je neodstranitelný a má obecně za následek odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Jde o jednu z podmínek řízení, kter