3 As 233/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 233/2023- 51 - text  3 As 233/2023 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Petra Šuránka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. Č., proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, za účasti: I) F. M., zastoupen advokátkou JUDr. Radkou Procházkovou, se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem a II) S. Š., o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 16 A 16/2021  104, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení II nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2020, č. j. KUUK/006181/2020/UPS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“), který se stal příslušným stavebním úřadem na základě opatření proti nečinnosti ze dne 7. 12. 2010, jímž si podle § 50 správního řádu z roku 1967 (zákon č. 71/1967 Sb.) věc atrahoval, výrokem I podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 (zákon č. 50/1976 Sb.) dodatečně povolil osobě zúčastněné na řízení I (dále jen „stavebník“) část souboru staveb označeného jako „S.“, a to stavbu zděného objektu skladu se sedlovou střechou o půdorysných rozměrech 15,05 x 4,60 m a výšce 5,00 m umístěného na pozemku p. č. XA v k. ú. N. a obci M. (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území) a jímku z monolitického betonu DN 81 cm o hloubce 1 m u severní stěny skladu, sloužící k akumulaci dešťové vody ze střechy skladu, umístěnou na pozemku p. č. XB. Výrokem II prvostupňového rozhodnutí krajský úřad s odkazem na § 88 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 nenařídil odstranění části téhož souboru staveb, a to konkrétně zpevněné plochy na pozemcích p. č. XC a XD a propustku z nerez oceli a odvodňovacího příkopu na pozemku p. č. XD. Konečně výrokem III krajský úřad podle § 82 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 povolil užívání části souboru staveb uvedeného ve výroku I. [2] V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí krajský úřad v návaznosti na rekapitulaci správního řízení o odstranění souboru staveb zahájeného oznámením ze dne 25. 6. 1999 mimo jiné podrobně k jednotlivým stavbám a terénním úpravám rozporovaným žalobcem vysvětlil, proč (část I odůvodnění) podle něj nejsou předmětem zahájeného řízení o odstranění stavby [zděná stavba seníku na pozemku p. č. XE byla povolena, dřevěná dvoupodlažní stavba na pozemcích p. č. XE a XF, obdélníková betonová jímka na pozemku a propustek přes veřejnou cestu u transformátoru vznikly již v roce 1972, resp. 1993, a s ohledem na obtížnost prokazování legality desetiletí starých staveb již nadále nejsou předmětem řízení (ač některé z nich byly označeny v oznámení o zahájení řízení), dřevěná stavba seníku na pozemku p. č. XD pak nebyla předmětem atrakce opatřením ze dne 7. 12. 2010]. K dalším stavbám označeným ve výroku II (odvodňovací příkop, propustek a zpevněná plocha) pak v III. části odůvodnění vysvětlil, že ač je při ohledání dne 22. 9. 2005 (ještě jako odvolací orgán) zaznamenal a rozšířil o ně řízení, při dalším ohledání dne 4. 9. 2019 bylo zjištěno, že již nejsou v terénu znatelné (zpevněná plocha) či s ohledem na zanešení či zarostení (odvodňovací příkop a propustek) nemohou mít vliv na odtokové poměry, a tedy již nejsou stavbou ve smyslu stavebního zákona z roku 1976. Proto krajský úřad „rozhodl o nenařízení jejich odstranění, neboť v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek č.j. 5 as 30/2011  93 ze dne 28. 7. 2011) nebylo možno aplikovat příslušná ustanovení procesního zákona – správního řádu (§ 30 starého správního řádu – Zastavení řízení).“ [3] V částech IV a V odůvodnění pak krajský úřad konstatoval, že stavební zákon z roku 1976 obligatorně nestanoví, čím stavebník černé stavby prokazuje její soulad s veřejnými zájmy. Projednávaná stavba je v souladu s územním plánem obce a je užívána k účelu (pro skladování hospodářských strojů a jejich příslušenství), ke kterému stavebník doložil projektovou dokumentaci vypracovanou oprávněnou osobou – autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, jenž je oprávněn provádět i statické a dynamické výpočty staveb. Projednávaná stavba, jak bylo místním šetřením ověřeno, nevykazuje parametry zemědělské stavby dle § 3 písm. f) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění účinném do 25. 8. 2009 (dále jen „vyhláška č. 137/1998 Sb.“) ani stavby podle jiného písmene téhož ustanovení. Proto krajský úřad projektovou dokumentaci a stavbu neposuzoval podle vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, ve znění účinném do 25. 8. 2009, nýbrž jen s ohledem na relevantní požadavky vyhlášky č. 137/1998 Sb., zejména požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu stavby (§ 16) a všeobecné požadavky na stavby (§ 22). S ohledem na její charakter a rozsah je třeba stavbu skladu považovat za marginální, čemuž musí odpovídat i „hloubka“ posuzování a podrobnost projektové dokumentace. Projektová dokumentace v textové části popisuje konstrukční systém stavby i prvky přidružené stavební výroby, v grafické části pak dokumentuje umístění stavby s vyznačením odstupových vzdáleností, všechny svislé i vodorovné nosné konstrukce i architektonickou koncepci stavby. Zahrnuje i požární posouzení. Podle krajského úřadu tak obsahuje všechny zákonem stanovené relevantní náležitosti a je dostačující k posouzení souladu stavby s požadavky stavebního zákona. Ohledáním stavby skladu bylo zjištěno, že stavba je v dobrém stavebnětechnickém stavu bez známek destruktivního poškození, je schopna odolávat působení vnějšího prostředí a umožňuje bezproblémové a bezpečné užívání k posuzovanému účelu. Pro účely skladování také plně vyhovuje i obecným hygienickým kritériím, má vyřešeno odvádění dešťových vod ze střechy a vzhledem ke svému umístění umožňuje požární zásah i bezpečnou evakuaci osob. Na základě ohledání a vyhodnocení stavby tak krajský úřad dospěl k závěru, že v žádném směru neodporuje požadavkům na stavbu kladeným vyhláškou č. 137/1998 Sb. Kruhová jímka u severní stěny skladu v současnosti již není propojena se stavbou skladu a slouží jen jako záložní nádrž pro akumulaci dešťových vod. Požadavek na doložení projektové dokumentace k ní krajský úřad vyhodnotil jako bezúčelný. [4] Žalobce se bránil odvoláním, v němž mimo jiné namítl, že úsudek o souladu souboru staveb s veřejným zájmem mohl krajský úřad učinit jen na základě dokumentace vypracované v potřebném rozsahu podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, (dále jen „vyhláška č. 499/2006 Sb.“) a v ní založených podkladů. Není na stavebním úřadu, aby ze stavebníka v řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 snímal důkazní břemeno a dokazování nahrazoval správním uvážením. Žalobce očekával, že v řádné projektové dokumentaci bude prokázán soulad stavby s veřejnými zájmy a že z ní bude moci rozpoznat, jak se bude dodatečně povolovaný soubor staveb a jeho účinky dotýkat jeho práv a chráněných zájmů, aby se stavbou buď mohl vyslovit souhlas, nebo k ní uplatnit kvalifikované námitky. Žalobce též uvedl, že stavebník (resp. jeho právní předchůdkyně) požádal v řízení o odstranění souboru staveb v říjnu 2000 o dodatečné povolení pouze jediné stavby (chléva), přesto je ale řízení jako celek vedeno až doposud. Podle žalobce přitom nestačilo předložení dokumentace skutečného provedení, a to opět jen jediné ze souboru staveb. Není možné ani odkazovat na ověření projektové dokumentace autorizovanou osobou s tím, že ona odpovídá za to, že stavba byla posouzena statikem, když krajský úřad dobře ví, že tomu tak nebylo. Žalobce též zmínil, že na počátku řízení (a dokonce již předtím) neměl tehdejší stavební úřad (Okresní úřad v Ústí nad Labem) žádných pochyb o tom, že soubor staveb (původně vybudovaný k ustájení a chovu hospodářských zvířat) hrubě zasahuje do jeho vlastnických práv, neboť v souvislosti s jeho výstavbou a provozem byly podstatně změněny odtokové poměry v místě mokřadů na původní horské louce, a že v důsledku jeho provozu došlo k zasažení povrchových i spodních vod (včetně zdroje pitné vody v obecní studni) škodlivými látkami, jak vyplývá z listin tehdejšího referátu životního prostředí a oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) založených ve spise. Namítl dále, že se krajský úřad neřídil závazným právním názorem rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 17. 10. 2018, č. j. 15 A 38/201589, že má vydat rozhodnutí o celém předmětu řízení o odstranění souboru staveb zahájeného oznámením ze dne 25. 6. 1999. Výrok II prvostupňového rozhodnutí „nenařizující“ odstranění části soubor