3 As 267/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 267/2024- 68 - text  3 As 267/2024 - 72 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatelů: a) H. B., a b) Bc. F. N., oba zastoupeni Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti odpůrkyni: obec Moravské Knínice, se sídlem Kuřimská 99, Moravské Knínice, zastoupená Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem se sídlem Hoppova 880/18, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Spokojené Díly z.s., se sídlem Foglarova 1817/57, Kuřim, II) Občané Malhostovic za Optimalizovanou D43, z.s., se sídlem Malhostovice 152, a III) Ing. F. G., Ph.D., v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2024, č. j. 66 A 1/2023  224, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 8 766 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně Mgr. Lenky Kotulkové, advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Usnesením zastupitelstva obce Moravské Knínice (odpůrkyně) ze dne 28. 3. 2022 byl ve formě opatření obecné povahy vydán územní plán obce Moravské Knínice (dále jen „územní plán“). Navrhovatelé podali u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) návrh na zrušení části tohoto územního plánu. [2] Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 11. 7. 2023, č. j. 66 A 1/2023  175 (dále jen „první rozsudek KS“), napadený územní plán zrušil v části vymezení ploch dopravní infrastruktury č. 155, 170 a 178, včetně souvisejících staveb a opatření. Ke kasační stížnosti odpůrkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. 3 As 194/2023  83 (dále jen „první rozsudek NSS“), první rozsudek KS zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud tak rozhodl proto, že krajský soud nepovažoval za relevantní závěry stanovisek Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“), a namísto toho sám vyhodnotil, že mělo být provedeno posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (dále také jen „SEA“). Tento postup byl v rozporu s § 47 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Kasační soud tak krajskému soudu uložil, aby se zabýval závěry, k nimž dospěl krajský úřad ve svých stanoviscích, a tím, zda jsou tyto závěry dostatečně odůvodněny. [3] Krajský soud poté rozhodl druhým, nyní přezkoumávaným, rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 66 A 1/2023  224, kterým opět zrušil napadený územní plán v části vymezení ploch dopravní infrastruktury č. 155, 170 a 178, včetně souvisejících staveb a opatření. [4] Pro účely řízení o kasační stížnosti jsou relevantní následující části odůvodnění napadeného rozsudku. Krajský soud shrnul, že krajský úřad nejprve ve stanovisku ze dne 5. 4. 2018, č. j. 39543/2018 (krajský soud v napadeném rozsudku nesprávně uvedl, že stanovisko je ze dne 6. 3. 2018, nicméně je zřejmé, že se jedná právě o uvedené stanovisko – pozn. NSS; dále jen „stanovisko z dubna 2018“), požadoval provedení SEA. Následně z tohoto požadavku krajský úřad ustoupil ve stanovisku ze dne 14. 9. 2018, č. j. JMK 131720/2018 (dále jen „stanovisko ze září 2018“). Důvodem, proč krajský úřad provedení SEA nepožadoval, bylo vymezení koridoru pro vedení přeložky silnic II/386 (obchvatu obce Moravské Knínice) formou územní rezervy. Stanovisko ze září 2018 však podle krajského soudu nebralo v potaz pozdější změnu návrhu zadání územního plánu, tedy převedení dalších územních rezerv do návrhové plochy pro transevropskou komunikaci TENT [komunikaci „I/43 Troubsko (D1) – Lysice“; dále jen „komunikace I/43“] a další kapacitní komunikaci („Kuřim – jižní obchvat“; dále jen „jižní obchvat Kuřimi“). Závěr stanoviska ze září 2018, že územní plán nebude navrhovat plochy či koridory s významnými negativními vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, se tak stal neaktuálním. V následném stanovisku odboru životního prostředí, odboru dopravy, odboru kultury a památkové péče a odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 1. 7. 2021 (dále jen „koordinované stanovisko“) pak krajský úřad pouze uvedl, že ke změněným částem nemá připomínky. [5] Koordinované stanovisko je podle krajského soudu nepřezkoumatelné, jelikož neobsahuje odůvodnění, proč tak zásadní změna – vymezení nového koridoru pro komunikaci I/43 a jižní obchvat Kuřimi – nezavdává důvod pro posouzení vlivů koncepce na životní prostředí. Sice se jedná o převzetí koridoru komunikace stanoveného na úrovni zásad územního rozvoje (Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje z roku 2020; dále jen „ZÚR“), nicméně ze stavebního zákona neplyne, že by v takovém případě nemělo proběhnout SEA na úrovni územního plánu. Povinnost provést SEA i na úrovni územního plánování dle krajského soudu vyplývá z § 19 odst. 2 stavebního zákona a přílohy k tomuto zákonu. Na posuzovanou věc naopak nedopadá § 55 odst. 3, věta třetí stavebního zákona, neboť v nynější věci nejde o změnu územního plánu, ale o nový územní plán. Nadto, pod § 55 odst. 3, větu třetí stavebního zákona lze zahrnout pouze změny územního plánu, u nichž nelze rozumně předpokládat, že by mohly mít jiné vlivy na životní prostředí, než které již podléhaly posouzení v nadřazené územně plánovací dokumentaci. [6] Dle krajského soudu neobstojí argument, že vyhodnocení SEA na úrovni ZÚR posoudilo vše relevantní a není zde nic dalšího, co by bylo třeba posoudit. Posouzení vlivů na životní prostředí na úrovni ZÚR se nezabývá posouzením stávajících vlivů koridorů pro komunikaci I/43 a jižní obchvat Kuřimi na odpůrkyni ani vlivů předpokládaných a neobsahuje ani úvahy o opatřeních pro předcházení, snížení nebo kompenzaci zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí či návrh požadavků na rozhodování ve vymezených plochách a koridorech z hlediska minimalizace negativních vlivů na životní prostředí. Posouzení vlivů na životní prostředí na úrovni ZÚR tato témata ponechalo na posouzení v místním kontextu jednotlivých obcí. [7] K vyhodnocení SEA navíc směřují některé úkoly plynoucí ze ZÚR, které krajský soud v napadeném rozsudku konkrétně uvádí. Odpůrkyně krajskému soudu „neukázala“, kde přesně při přípravě územního plánu zohlednila minimalizaci vlivů a dopadů při zpřesňování a vymezování koridorů pro komunikaci I/43 a jižní obchvat Kuřimi, jak jí ukládaly ZÚR. [8] Krajský soud se vypořádal rovněž se závěry judikatury Nejvyššího správního soudu citovanými v prvním rozsudku NSS a dále konstatoval, že nejde o neproporcionální zásah do ústavně garantovaného práva na samosprávu. Zájmy na ochraně životního prostředí podle krajského soudu převáží nad právem odpůrkyně na samosprávu. Zrušení části územního plánu je adekvátním následkem závažného pochybení, ke kterému v posuzované věci došlo. [9] K námitce, že nebylo provedeno hodnocení hlučnosti, krajský soud konstatoval, že toto hodnocení mělo být součástí posouzení vlivů na životní prostředí na úrovni územního plánu. Připomněl, že posouzení vlivů na životní prostředí pro ZÚR výslovně zmiňuje překročení hlukových limitů a mezi úkoly pro územní plánování řadí i povinnost zpřesnit a vymezit koridory s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, s ohledem na potřebu protihlukových opatření či splnění hlukových limitů. Samotné posouzení vlivů na životní prostředí pro ZÚR v tomto směru není vyčerpávající a dostatečně konkrétní. [10] Proti rozsudku krajského soudu podává odpůrkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatelka namítá, že krajský soud zasáhl do jejího práva na samosprávu, nezohlednil nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, a zásah nedostatečně odůvodnil. Dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů a nerespektování prvního rozsudku NSS. Stěžovatelka nemohla územním plánem zkrátit navrhovatele nad míru, kterou byli zkráceni již ZÚR, které jsou pro stěžovatelku závazné. S touto otázkou se soudy dle stěžovatelky nevypořádaly. [12] Stěžovatelka neměla jinou možnost, než převzít koridory vymezené v ZÚR a upřesnit je pouze, pokud pro to byl relevantní důvod ochrany jiného veřejného zájmu. Za „nepřesvědčivou“ považuje výtku, dle níž stěžovatelka krajskému soudu „neukázala“, kde přesně zohlednila minimalizaci vlivů a dopadů při zpřesňování a vymezování koridorů pro komunikaci I/43 a jižní obchvat Kuřimi. Námitky navrhovatelů byly v tomto směru obecné a stěžovatelka na ně proto také jen obecně reagovala ve svém vyjádření. Konkrétní námitka se týkala jen chráněné lokality Obůrka – Třeštěnec, přičemž stěžovatelka ve svém vyjádření z června 2023 popsala, jak se s tímto území