3 As 48/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 48/2025- 41 - text  3 As 48/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: Z. S., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2025, č. j. 65 A 8/202452, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2025, č. j. 65 A 8/202452, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhal zásahovou žalobou ochrany před třemi tvrzenými zásahy žalovaného: (i) nezákonná kategorizace zbraní v rozporu se znaleckým posudkem doc. Skoupého ze dne 28. 7. 2021 a s tím související určování podmínek pro jejich vrácení žalobci, (ii) nezákonné zadržování věcí, o jejichž vrácení již bylo rozhodnuto usneseními Okresního soudu v Písku (dále též „trestní soud“) ze dne 12. 1. 2024, č. j. 8 T 85/20171519, a ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8 T 85/20171547, a (iii) nezákonné vydání výzvy ze dne 1. 10. 2024, kterou žalovaný vyzval žalobce, aby ohlásil zbraň kategorie CI. Žalobce žádal, aby krajský soud určil, že jsou uvedené zásahy nezákonné a přikázal žalovanému, aby se zdržel daného jednání a vydal mu věci do tří dnů. [2] Krajský soud usnesením ze dne 10. 1. 2025, č. j. 65 A 8/202422 vyloučil zásah (iii) k samostatnému projednání a rozhodl o něm samostatným usnesením ze dne 11. 2. 2025, č. j. 65 A 1/202530 (kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2025, č. j. 4 As 41/202523. [3] Žalobu proti zásahům (i) a (ii) krajský soud odmítl nyní napadeným usnesením s odkazem na § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konstatoval, že nemá pravomoc k projednání žaloby, neboť žalovaný nevystupuje jako správní orgán, nýbrž jako zvláštní správce podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o výkonu zajištění“). Zbraně byly zajištěny jako věci důležité pro trestní řízení podle § 77b a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, a po zajištění se nacházejí v režimu zákona o výkonu zajištění. Jdeli o zbraně, náleží jejich správa žalovanému jakožto zvláštnímu správci. Podle krajského soudu je tato pozice spojena s požadavkem řádné a svědomité správy a není nadána žádnými rozhodovacími pravomocemi. Žalovaný v ní tedy vůči žalobci nevystupuje ve vrchnostenském postavení. Správa má soukromoprávní povahu a nelze ji považovat za výkon veřejné správy, tudíž se žalovaný nemohl v souvislosti s ní pojmově dopustit nezákonného zásahu. O absenci vrchnostenského postavení ve vztahu k žalobci svědčí podle krajského soudu to, že při vrácení věcí o ničem nerozhodoval a neukládal žádnou povinnost, pouze se snažil o prostou dohodu o způsobu předání zbraní. To, že odmítl vydat zbraně osobě, která není držitelem příslušného oprávnění, nelze považovat za výkon veřejné správy. Žalovaný byl veden pouze snahou nezpůsobit protiprávní stav. Proto žalobce vyzval, aby k převzetí zbraní zplnomocnil osobu s příslušným oprávněním. Tím předcházel tomu, aby se podílel na spáchání přestupku či trestného činu nedovoleného ozbrojování. Žalovaný má sice řadu kompetencí podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ale vůči žalobci žádný institut tohoto zákona neužil. Pokud by tak učinil, „překlopilo“ by se jeho postavení do pozice správního orgánu. Celá záležitost mezi žalobcem a žalovaným se tak stále nachází v soukromoprávním režimu a žalobce se může bránit proti postupu žalovaného návrhem na výkon rozhodnutí. K tvrzené nezákonnosti zásahu v podobě kategorizace zbraní krajský soud uvedl, že jde o interní postup žalovaného, který sám o sobě nemá přímý dopad do práv žalobce. K zásahu do práv by mohlo dojít tehdy, pokud by byl promítnut do konkrétního správního úkonu či rozhodnutí, např. při zadržení zbraní podle § 56 zákona o zbraních. II. [4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že krajský soud posoudil postavení žalovaného nesprávně. Jeho postavení plyne již z toho, že stěžovatele coby správní orgán vyzýval k ohlášení zbraně údajně kategorie CI. Ani sám žalovaný své postavení správního orgánu nepopřel, ale naopak takto před soudem výslovně vystupoval. Neprezentoval se zde jako tzv. zvláštní správce, ale jako orgán, jemuž přísluší kategorizace zbraní a rozhodování o právech a povinnostech osob na úseku zbraní a střeliva. Právě z tohoto postavení odvodil zadržování věcí v rozporu s pravomocnými usneseními trestního soudu a kladení podmínek pro jejich vrácení. Zvláštní správce nemá žádné oprávnění nevydat zpět věc, o jejímž vydání bylo rozhodnuto a klást si jakékoliv podmínky vrácení. Žalovaný jednal jako mocensky nadřazený správní orgán, který svévolně přezkoumával a fakticky doplňoval soudní rozhodnutí a nerespektoval znalecký posudek ani pokyn Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě. Opakovaně při tom odkazoval na zákon o zbraních, podle něhož má postavení správního orgánu. Neopravňuje jej však ke kategorizaci zbraní ani k nevydání věci. Podle zákona o výkonu zajištění je správce povolán ke správě zajištěného majetku a je vázán pokyny orgánu činného v trestním řízení, není však nadán žádným vlastním rozhodováním. Žalovaný tak nejednal jako správce, ale v nadřazené pozici vůči stěžovateli. Tuto skutečnost potvrzuje i dopis žalovaného ze dne 19. 3. 2025, v němž stěžovatele upozornil, že bude zbraně v souladu se zákonem o zbraních prodávat. Krajský soud dále nemístně odvozoval postavení žalovaného z nevyužití institutů podle zákona o zbraních. Právě faktické jednání žalovaného mimo rámec zákona je podstatou zásahu. Namísto toho, aby vydal rozhodnutí, vrchnostensky zasáhl do práv jednotlivce. Pokud žalovaný jedná jako správní orgán, nelze mu tuto pozici upřít při protiprávním postupu. Závěrem stěžovatel považuje za lichý i odkaz na exekuci, neboť povinným by byl Okresní soud v Písku, jenž s věcí nemá, na rozdíl od žalovaného, nic společného. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost je důvodná. [8] Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že je v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o odmítnutí žaloby oprávněn zkoumat pouze to, zda k odmítnutí došlo v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná, tj. zda jednání žalovaného bylo nezákonné či nikoli (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/200449; ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498; či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/200565). [9] Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. [10] Podle § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením („zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, upravené v § 82–87 s. ř. s., je specifickým druhem soudního řízení správního, jehož účelem je ochrana jednotlivců před celou řadou zásahů ze strany veřejné moci, které nenaplňují znaky správního rozhodnutí. Z povahy věci je tedy žaloba na ochranu před nezákonným zásahem subsidiární k jiným typům žalob a nastupuje ve chvíli, kdy subjektu nenáleží jiný prostředek ochrany. Podle § 83 s. ř. s. věty první je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. [11] Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Trestní soud rozhodl usneseními ze dne 12. 1. 2024 a ze dne 20. 3. 2024 o vrácení věcí, které stěžovatel vydal zasahujícímu policejnímu orgánu při domovních prohlídkách konaných v prosinci 2015. Trestní soud konstatoval, že v trestním řízení nebylo vysloveno propadnutí věcí, není důvod k jejich zabrání a ani je není třeba pro potřeby trestního řízení, a proto rozhodl o jejich vrácení. V návaznosti na to probíhala komunikace mezi