4 Afs 193/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 193/2024- 42 - text 4 Afs 193/2024-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. Jiří Barabáš, se sídlem Strachotice 361, zastoupený Mgr. Pavlem Waldhansem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 686/38, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2023, č. j. MZE-48337/2023-14132, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 8 A 129/2023-35, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci je řešena právní otázka, zda lze v řízení o žalobě proti rozhodnutí o vrácení části dotace vydanému podle § 11a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumat jako závazný podklad ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), oznámení o provedení aktualizace evidence půdy vydané podle § 3g odst. 3 a § 3h odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. [2] Státní zemědělský a intervenční fond (dále jen „Fond“) rozhodnutím ze dne 10. 12. 2015, č. j. SZIF/2015/0661181, zařadil žalobce (dále jen „stěžovatel“) do opatření ekologické zemědělství pro období 2015-2019 podle nařízení vlády č. 76/2015 Sb. Stěžovatel v systému ekologického zemědělství obhospodařoval díly půdních bloků 630-1190 5801/2, 630-1190 5801/3, 630-1190 5801/7 a 630/1190 5801/9, jejichž byl uživatelem. V červenci 2019 na nich provedl vyklučení vinic, při němž odstranil viniční keře. Fond následně provedl na místě kontrolu dílů půdních bloků a zjistil, že byla snížena jejich výměra. Na základě kontrolních zjištění vydal podle § 3g odst. 3 a § 3h odst. 2 zákona o zemědělství oznámení o provedení aktualizace evidence půdy ze dne 24. 7. 2019, č. j. SZIF/2019/0502907, kterým u některých dílů půdních bloků změnil evidovaný druh zemědělské kultury z kategorie „V“ (vinice) na kategorii „O“ (ostatní kultura). Stěžovatel byl poučen, že proti oznámení může podat námitku, čehož nevyužil. [3] Dne 25. 10. 2021 provedl Fond na místě administrativní kontrolu a zjistil, že výměra dílů půdních bloků, na které stěžovatel čerpal dotaci, byla v důsledku přeřazení z kategorie „V“ (vinice) do kategorie „O“ (ostatní kultura) snížena, aniž by stěžovatel prokázal, že k tomu byly splněny podmínky podle § 5 odst. 4 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. Fond tak zahájil řízení o vrácení části dotace v rámci opatření ekologického zemědělství. Stěžovatel podle svých tvrzení teprve po doručení oznámení o zahájení tohoto řízení zjistil, že změna druhu zemědělské kultury byla nesprávná. Kategorie „O“ (ostatní kultura) totiž nesplňuje podmínky dotačního titulu a přeřazení dílů půdních bloků do této kategorie znamená porušení pětiletého závazku pro čerpání dotace. V tomto ohledu jej měl uvést v omyl pracovník Fondu, který jej ujistil, že změna druhu zemědělské kultury nebude mít vliv na čerpání dotace. [4] Fond rozhodnutím ze dne 24. 5. 2022, č. j. SZIF/2022/0411203, uložil podle § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. stěžovateli povinnost vrátit finanční prostředky ve výši 161.411,03 Kč, které mu byly poskytnuty jako část dotace v rámci opatření ekologické zemědělství pro roky 2015 až 2018. Žalovaný následně v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) zamítl odvolání stěžovatele a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Rozsudek městského soudu [5] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Námitku nezákonnosti kontroly na místě z července 2019 a oznámení o provedení aktualizace evidence půdy nepovažoval za důvodnou. Toto oznámení nebylo závazným podkladem ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s., jehož zákonnost by měl městský soud posuzovat společně s rozhodnutím žalovaného. Stěžovatel měl oznámení o provedení aktualizace evidence půdy napadnout námitkou a následně samostatnou správní žalobou. Pakliže tak neučinil, sám se tím připravil o soudní přezkum tohoto rozhodnutí a městský soud je musí považovat za správné a zákonné a vycházet z něj. [6] K námitce stěžovatele, že byl pracovníkem Fondu uveden v omyl, jde-li o zachování nároku na dotace při změně druhu zemědělské kultury, městský soud připomněl, že stěžovatel byl zařazen do opatření ekologické zemědělství pro období 2015–2019. Žádost o zařazení se v souladu s § 2 odst. 4 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. podává na období závazku v délce trvání 5 let. Po tuto dobu nebyl stěžovatel oprávněn snížit zařazenou výměru dílů půdních bloků z jiných důvodů, než které předvídá § 5 odst. 4 nařízení vlády č. 76/2015 Sb. Vyklučení vinic takovýmto důvodem není. Povinnost vrátit část dotace vznikla právě z důvodu nesplnění pětiletého závazku. Stěžovatel při žádosti o dotaci s dotačními podmínkami souhlasil. Žalovaný zcela přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu stěžovatel nesplnil podmínky poskytnutí dotace v plné výši, a musí tak část prostředků vrátit. Případné chybné poučení zaměstnancem Fondu, ke kterému stěžovatel nic bližšího neuvedl (ani to, o jakou konkrétní osobu mělo jít a v jaké době se tak mělo stát), jej nijak nezbavilo povinnosti znát podmínky čerpání dotace a dodržovat je. Pokud stěžovatel bez ověření upřednostnil sdělení blíže neurčené úřední osoby, jde toto pochybení pouze k jeho tíži. [7] Důvodnou nebyla ani argumentace porušením některých základních zásad činnosti správních orgánů. Ta spočívala toliko ve výčtu ustanovení správního řádu, která měla být porušena, a v jejich teoretickém vysvětlení. Podle městského soudu nešlo o řádný žalobní bod. Stěžovatel se u některých zásad činnosti správních orgánů omezil na obecné konstatování tohoto porušení, aniž by vysvětlil, v čem konkrétně mělo spočívat. III. Kasační stížnost žalobce [8] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., navrhl jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Městskému soudu vytýká, že se nezabýval nezákonností kontroly provedené Fondem v červenci 2019. Tato kontrola, kterou stěžovatel považuje za kontrolu podle § 4 a násl. zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla provedena bez jeho vědomí. Stěžovateli dodnes nebyl doručen protokol o kontrole a proti kontrolním zjištěním nemohl podat námitky. Pochybení při kontrole se promítla do nezákonnosti oznámení o provedení aktualizace evidence půdy, které bylo založeno na kontrolních zjištěních. Podle stěžovatele bylo možné toto oznámení přezkoumat i v řízení o žalobě proti rozhodnutí o vrácení části dotace, neboť šlo o závazný podklad k tomuto rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. Jiný výklad by znamenal, že účastníci řízení o vrácení části dotace v podstatě nemají možnost se proti oznámení bránit. Oznámení nezakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob samo o sobě, nýbrž tak činí až ve spojení s rozhodnutím o vrácení dotace. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011-66, č. 2908/2013 Sb. NSS, který za závazný podklad označil i rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu podle § 169 již neúčinného zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [9] O tom, že změna zemědělské kultury dílů půdních bloků nebude mít vliv na dotaci, měl být stěžovatel nesprávně ujištěn pracovníkem regionálního pracoviště Fondu ve Znojmě. Tento pracovník zřejmě jednal v rozporu s § 4 odst. 1 správního řádu a § 77 odst. 1 písm. t) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění do 31. 12. 2024 [nyní jde o § 77 odst. 1 písm. s) tohoto zákona]. Vyklučené vinice nikdy neměly být v evidenci využití půdy přeřazeny do kategorie „O“ (ostatní kultura), jelikož tato nesplňuje podmínky dotačního titulu ani neodráží faktický stav dílů půdních bloků. Stejně tak neměla být snížena výměra dílů půdních bloků evidovaných jako vinice. Stěžovatel byl v dobré víře, že se proti oznámení o provedení aktualizace evidence půdy bude moci efektivně bránit v navazujícím řízení, pročež proti němu nepodal námitku. Jako vinař a zemědělec není znalcem veškerých procesních postupů a předpisů. Městský soud se s těmito námitkami nedostatečně zabýval. Omezil se na závěr, že stěžovatel si jako příjemci dotace měl ověřit splnění všech podmínek výplaty dotace. [10] Pochybení se měl městský soud dopustit i tím, že se jen obecně zabýval tvrzeným porušením