4 Afs 228/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 228/2024- 35 - text  4 Afs 228/2024-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Toroinvestbeton s.r.o., IČO 025 74 080, se sídlem Zámostní 1155/27, Ostrava, zast. Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3162/3, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2024, č. j. 189611/24/320280543810343, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2024, č. j. 22 Af 4/202448, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl námitky žalobkyně proti exekučním příkazům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj na přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb ze dne 25. 10. 2023, č. j. 4095598/23/320280541804556, č. j. 4095658/23/320280541804556, č. j. 4095680/23/320280541804556, č. j. 4095713/23/320280541804556, č. j. 4095742/23/320280541804556 a č. j. 4095761/23/320280541804556. [2] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobu, v níž namítala, že žalovaný podkladová rozhodnutí výše uvedených exekučních příkazů nesprávně doručoval Mgr. René Gemmelovi, advokátovi, který nebyl oprávněn žalobkyni v jednotlivých řízeních o daňových nedoplatcích zastupovat. Takové doručení nemá žádné právní účinky. Podkladová rozhodnutí nemohou být vykonatelná, neboť žalobkyni nebyly nikdy doručeny. Vymáhané nedoplatky navíc již zanikly splněním, a proti žalobkyni proto nelze vést daňovou exekuci. [3] Krajský soud žalobu zamítl nadepsaným rozsudkem. Nepřisvědčil žalobkyni, že doručování podkladových rozhodnutí jejímu zástupci, advokátovi Mgr. René Gemmelovi, bylo neúčinné. Zastupování v daňovém řízení na základě plné moci je koncipováno tak, že od okamžiku uplatnění plné moci u správce daně musí jednat správce daně pouze se zástupcem, s výjimkou úkonů, které musí vzhledem k jejich povaze učinit sám daňový subjekt. Plná moc, jíž žalobkyně zmocnila Mgr. Gemmela k zastupování v řízení před správcem daně, je tzv. generální plnou mocí. Na základě ní je Mgr. Gemmel oprávněn žalobkyni zastupovat ve všech právních věcech, včetně všech správních řízení. Žalobkyně tak uvedenou plnou mocí zmocnila Mgr. Gemmela k zastupování ve všech řízeních před správcem daně. Projev vůle žalobkyně k jejímu zastupování v konkrétním řízení již nebyl potřeba. Ode dne 3. 8. 2019, kdy Mgr. Gemmel uplatnil u správce daně plnou moc, byl proto správce daně povinen v souladu s § 41 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, doručovat veškeré písemnosti pouze zástupci. Správce daně proto nepochybil, když podkladová rozhodnutí doručoval pouze Mgr. Gemmelovi. Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku týkající se tvrzeného zániku vymáhaných nedoplatků. Při započtení úhrad od třetích osob, resp. žalobkyně, na úhradu daňových nedoplatků postupoval správce daně v souladu s § 152 daňového řádu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Uvedla, že nesdílí názor krajského soudu, že plná moc generální povahy předložená účastníkem řízení v jednom řízení má bez dalšího účinky i v jiných řízeních, jež jsou s účastníkem řízení vedena. Plná moc osvědčuje existenci mandátního vztahu mezi mandantem a mandatářem. Pouze mandátní vztah určuje, v jakém rozsahu bude generální plná moc využita, a v jakých řízeních bude uplatněna. Ačkoliv mandátní vztah není správnímu orgánu znám, navenek se projevuje právě tím, že účastník řízení nebo zmocněný advokát oznámí správci daně, že v daném konkrétním řízení bude právně zastoupen, přičemž buď do řízení doloží plnou moc nebo odkáže na generální plnou moc založenou již dříve v jiném řízení. K vyvolání účinků generální plné moci i v jiných řízeních, než do kterého byla předložena, je proto potřeba projev vůle účastníka řízení být na jejím základě v daném konkrétním řízení právně zastoupen. Výjimku tvoří případy, kdy zmocnitel předloží správnímu orgánu ještě před zahájením konkrétního řízení plnou moc obsahující projev vůle být na základě ní zastoupen ve všech budoucích řízeních. Takový postup však stěžovatelka nezvolila. [5] Stěžovatelka v nyní projednávané věci předložila dne 2. 8. 2019 správci daně plnou moc k zastupování Mgr. René Gemmelem, advokátem, jen v řízení č.j. 3126466/19/321600510810176. V jiném řízení by správce daně mohl z této plné moci vycházet pouze tehdy, pokud by stěžovatelka projevila ve vztahu ke správci daně vůli k tomu, aby ji advokát zastupoval i v takovém jiném řízení. Jelikož se tak v řízeních č. j. 4095599/23/320280541804556, č. j. 4095681/23/320280541804556 a č. j. 4095743/23/320280541804556 nestalo, správce daně nemohl sám od sebe vycházet z plné moci založené v dřívějším řízení. Generální plná moc právní zastoupení sice umožňovala ve všech řízeních, ale projev vůle být zastoupena stěžovatelka učinila jen v prvně uvedeném řízení, nikoliv v řízeních jiných. Pokud by byl závěr krajského soudu správný, znamenalo by to, že účinky generální plné moci se projeví i v soudním řízení správním. Stěžovatelka by tak neměla být povinna při podání správní žaloby předkládat plnou moc, neboť ji předložila již v jiném řízení vedeném týmž krajským soudem. Správce daně postupoval chybně, pokud podkladová rozhodnutí nedoručoval stěžovatelce, ale advokátovi Mgr. Gemmelovi. Exekuční tituly proto nejsou vykonatelné a nebylo možné na základě nich vést daňovou exekuci. [6] Nesprávný je též názor krajského soudu, že daňový subjekt není oprávněn určit daňový závazek, který hradí, neboť správce daně při úhradě daně vždy postupuje na základě pravidel dle § 152 daňového řádu. Podle stěžovatelky se i v daňových věcech uplatní zásada autonomie vůle daňového subjektu. Principy pro pořadí úhrady daně obsažené v § 152 daňového řadu platí jen v případě, že daňový subjekt sám při plnění neurčí závazek, na který chce plnit. Interpretace provedená krajským soudem by vedla k tomu, že správce daně si ponechá i platby provedené omylem. Správce daně měl přiřadit provedené platby dle projevu vůle stěžovatelky či osob, které za ni plnily, na ty daňové povinnosti, které byly v rámci provedených plnění výslovně uvedeny. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí se stěžovatelkou, že uplatnění plné moci generální povahy i v jiných řízeních, než do kterých byla předložena, je podmíněno projevem vůle účastníka řízení být na jejím základě v daném konkrétním řízení právně zastoupen. Vystavíli zmocnitel plnou moc o určitém obsahu, navenek tím deklaruje, že v takovém rozsahu uzavřel se zmocněncem dohodu zakládající zástupčí oprávnění. Pokud pak daňový řád stanoví, že v rozsahu zastoupení správce daně doručuje zmocněnci, jde k tíži zastoupeného, že plnou moc v takovém rozsahu a obsahu vystavil a uplatnil. Co se týče určování pořadí úhrady nedoplatků, je zde autonomie vůle daňového subjektu limitována veřejnoprávní povahou vztahu mezi správcem daně a daňovým subjektem. Daňový řád rovněž upravuje postup, jak zacházet s platbou provedenou omylem. III. Posouzení kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Podle § 27 odst. 1 daňového řádu osoba zúčastněná na správě daní si může zvolit zmocněnce, s výjimkou případů, kdy má při správě daní něco osobně vykonat. Podle odst. 2 téhož ustanovení plná moc je vůči správci daně účinná od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně. Podle § 28 odst. 1 daňového řádu zmocnitel je povinen vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje. [11] Podle § 41 odst. 1 daňového řádu máli osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. [12] Z provedené rekapitulace vyplývá, že v posuzované věci se jedná o posouzení, zda správce daně postupoval správně, když podkladová rozhodnutí ze dne 14. 10. 2019, 15. 1. 2020, 21. 5. 2021, 14. 12. 2021, 16. 2. 2023, 17. 3. 2022 a 20. 4. 2023, a následně i exekuční příkazy ze dne 25. 10. 2023, doručil zástupci stěžovatelky Mgr. René Gemmelovi, advokátu. [13] Mezi účastníky je nesporné, že správce